Plzeň, pyšnící se titulem Evropské hlavní město kultury 2015, připomíná toto léto spíše bitevní pole, než metropoli, jež by měla cokoli společného s kulturou a kulturností. Místní obyvatelé se brodí bahnem v samotném centru města, MHD prakticky nefunguje a v dopravním značení se nevyzná ani ostřílený matador (viz. horní snímek), natož náhodný návštěvník města. Zatímco kolem náměstí se narychlo buduje a staví, širší centrum “zdobí” vybydlené objekty – již pětadvacet let opuštěná budova proslulých městských lázní, podobně ladem leží na nejlukrativnějším místě bývalý KV KSČ, kousek dál kdysi slavný Fodermayerův pavilon nebo prázdná slovanská porodnice. Místo Domu kultury máme díru a podobný osud, jako zmíněné budovy, patrně čeká i Komorní divadlo. Dvě další scény už neexistují – Divadlo Miroslava Horníčka lehlo popelem společně s kulturákem a nemalými prostředky nedávno rekonstruované Divadlo Čas bylo z neznámých důvodů uzavřeno již před časem.
Večer a v noci Plzeň vypadá jako město duchů, takový evropský Detroit. Nikde nikdo, jen před vlakovým i autobusovým nádražím se povalují osamělí bezdomovci, na Husově náměstí minete skupinky záhadně vypadajících Romů a u muzea v krásném parku se obloukem vyhnete smažkám, jež se povalují v trávě. Na náměstí Republiky jako obvykle pusto a prázdno. Jen tu a tam ticho přeruší opilec, který jde vykonat malou potřebu do jedné z kontroverzních zlatých kašen chrlících vodu s takovou vervou, že už je podmáčená polovina náměstí, aniž by to, přímo pod okny radnice, komukoli vadilo…
Rád cestuji a navštívil jsem řadu měst Evropy. Nejen těch největších a nejslavnějších, ale také provinčních, nebo docela malých. Nice, Vilnius, Linz, Bergamo, Fulda, Pisa, Meiningen… Všude to žilo. Všude bylo i po desáté večer v ulicích plno NORMÁLNÍCH lidí, hezkých parků, vináren a kaváren, jen pohledět a posedět. Všude žili lidé v symbióze s dopravou, neb už je bohužel znakem moderní doby, že kam nemohou auta, tam nechodí ani lidé. Jen v Plzni si pár bloudů myslí, že uzavřením tradiční městské tepny oživí město… Ta auta ovšem všude jezdila dvacetikilometrovou rychlostí, prodírala se opatrně davem a všemu přihlížela funkční policie, kterou pořádek zajímal víc, než rozdávání botiček.
Kdysi Plzeň vyhrála souboj o EHMK nad Ostravou. Jako patriot jsem jásal. Dnes, krátce před vypuknutím akce, nemohu skrývat rozčarování. Těžko říct, zda je horší variantou mrtvé město, nebo město, kde do bezvědomí mlátí populární a slušné zpěváky. Jako každý Plzeňan přemýšlím, zda jeho město tak trochu nepodvádělo, na což nemohu být hrdý. Naslibovalo hory doly – novou krajskou galerii, obrovskou kulturní fabriku, moderní využití centra. Na galerii nezbyly peníze, ze stejného důvodu nejspíš sejde i ze Světovaru, takže z monstrózních ohlášených projektů vyšlo jen Nové divadlo, které to s několika akrobaty, kolotočem a artisty patrně nezachrání. Tedy pokud bude otevřeno včas a plnohodnotně, jak píšeme na jiném místě. Ostatně již teď tu slávu předchází trpká pachuť, zda nejde jen o to “stříhání pásek”, návštěvu krále Miloše s princem Bohuslavem, potřásání si pravicemi tří ředitelů, jenž se dle zákulisní šeptandy moc nemusí a o televizní přenos na stanici, kterou skoro nikdo nesleduje. Vše bez účasti Plzeňanů, kteří si své Nové divadlo sice vybojovali, ale na tu slávu už pro ně nezbydou lístky.
Dnes jsem na jakémsi bulvárním portálu četl článek s názvem “V divadle v anglickém Romfordu se po vystoupení senzibila děly divné věci.” Napadá mi, jestli tentýž mág tajně a v přestrojení nenavštívil také Plzeň!
Foto autor článku a archiv redakce
