V rámci jubilejních XX. casanovských slavností na Duchcově, kde na tamním zámku slavný záletník, spisovatel, diplomat a snad i papežský špion dožil coby knihovník a osvícenec, vystoupil opět také divadelní soubor z Hluboké nad Vltavou, který předloni nastudoval stejnojmenný neobyčejný muzikál Zdeňka Bartáka a Petra Markova v režii Davida Codyho a radostné choreografii známé tanečnice Petry Parvoničové.
V pátek 6. června si všichni pevní fanoušci tohoto do operety laděného počinu opět užili s partou svých oblíbených skromných umělců z jihu Čech dokonalý hudební i estetický zážitek. A díky souběžně běžící pražské verzi muzikálu v Divadle Broadway, která byla pojata daleko komediálněji, se ti, kteří neodolali kouzlu Casanovy i ve 21. století, mohli bavit i na Duchcově. Hlubocký cast, který se do určité míry kryje s tím pražským, totiž přebírá do původní verze čím dál tím víc humorných momentů, které v kombinaci s open air prostředím a otevřeností budějovické „bandy“ pohladí na duši dvojnásob.
Producent Zdeněk Pikl, Lukáš Randák a malý Jan Franc vytvořili na Duchcově neodolatelnou trojici Casanovů i v roce, kdy „doma“ na Hluboké dostanou o prázdninách příležitost další Bartákovy počiny – Jedna noc na Karlštejně a Romeo a Julie. Zdatně jim sekundovali například „operní“ bard Jaromír Adamec, Iva Hošpesová, Eliška Ochmanová, Zuzana Benešová či Ladislav Korbel, stejně jako všichni členové obětavé nadšené company. Přitom tóny Casanovy se nesly duchcovským večerem ještě majestátněji, než jsme zvyklí z Hluboké nad Vltavou.
Všichni aktéři tohoto milého díla se do nesmrtelných melodií Bartákova Casanovy, pravidelně si podmanivších diváky už majestátní předehrou, zamilovali stejně jako stálá část obecenstva příběhu o galantním muži ze staré školy. Jeho vyprávění podle slavné „Historie mého života“ si ostatně získalo vloni také publikum až v dalekém jihokorejském Tegu na tamním mezinárodním muzikálovém festivalu (a to korejské publikum zdařilému českému humoru, k němuž Markovovy texty přímo vybízejí, rozhodně rozumět nemohlo). Je sice pravda, že jihokorejské obecenstvo je muzikálově obecně velmi na výši (vždyť jen v Soulu funguje víc než stovka čistě muzikálových divadel), přesto – a nebo právě proto – úspěchy Zdeňka Bartáka v této zemi mluví za vše…
Operní i kantilénové prvky v Bartákově rozverně-melodické casanovovské hudbě může laskavý čtenář zdejšího spealizovaného serveru znovu posoudit v polovině října na pražské Broadwayi, my ale doufáme, že se i v příštím roce bude vracet na prkna rovněž v hlubocké verzi. Ať už „doma“ na Duchcově či „doma“ na Hluboké, nebo třeba zase (jako vloni) při Poláčkově létě v Rychnově nad Kněžnou. A nebo pro změnu někde jinde…?
Foto: Martin J. Polák, Duchcov 2014
