Sopranistka Gabrijela Ubavič zcela dominovala letošnímu ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže v Karlových Varech. Zvítězila v nejsledovanější kategorii Opera, jako držitelka nejvyššího počtu bodů ze všech účastníků se stala i absolutní vítězkou soutěže a vyhrála Cenu Národního divadla v Praze. Líbila se nejen porotě, ale získala si i srdce diváků a stala se zároveň držitelkou Ceny divácké poroty. Za senzačně provedenou těžkou koloraturní árii Aminy z opery Vincenza Belliniho Náměsíčná jí publikum závěrečného Gala koncertu provolávalo nekonečné bravo stejně jako za árii Violetty z Verdiho La traviaty. Tato charismatická, subtilní a křehká dívka ze srbského Požarevacu už v minulosti okouzlila plzeňské publikum, kde ztvárnila již tři velké role. Paminu v Kouzelné flétně, Gildu v Rigolettovi a naposledy Adinu v Donizettiho Nápoji lásky. Jako Pamina na jevišti česky dokonce mluvila. Málokdo by řekl, že Gabrijela Ubavič nepochází z profesionální hudební rodiny, že jako malá holka chodila na karate, původně studovala hru na klavír a s operou se seznámila až v pozdějším věku. A že před diváky, či spíše posluchači, nejdříve vystupovala jako zpěvačka popových melodií a dokonce raperka! Ale začněme u letošního úspěchu v Karlových Varech.
V loňském roce jste na Mezinárodní pěvecké soutěži v Karlových Varech obsadila druhé místo, získala Cenu Divadla J. K. Tyla v Plzni a Cenu dirigenta Františka Drse. Letos jste se vrátila, kategorii Opera jste vyhrála, stala jste se absolutní vítězkou, jako držitelka největšího počtu bodů jste přebírala Cenu primátora města Karlovy Vary Petra Kulhánka, dále jste získala Cenu Národního divadla v Praze a Cenu divácké poroty. Musíte mít velikou radost…
To mám! Plzeň bylo první divadlo v Česku, kde jsem zpívala. Táhnou mě sem až sentimentální pocity, mám zde řadu přátel. A teď se velice těším do Národního divadla v Praze. Pražské scény dobře znám, viděla jsem tam řadu představení při svých častých pobytech v České republice. Praha je krásné město, významné kulturní centrum. Cenu Národního divadla v Praze a příležitost zde zpívat vnímám jako velikou čest a svůj splněný sen. A velice krásným překvapením pro mě byla divácká cena. Tím spíše, že jsem ji dostala jako cizinka. Je to pro mě obrovské ocenění. Když zpívám, vždy publikum cítím, zpívám pro diváky, chci jim předat emoce, radost a zážitek z krásné hudby. A když vidím, že se to daří, dává mi to velikou sílu.
Cítila jste na soutěži kontakt a souznění s publikem?
Absolutně. Poznala jsem, že vnímali, co zpívám a proč to zpívám. Že zpívám pro ně. Octili jsme se na jedné vlně. Když cítím takovou vzájemnou energii, velmi mi to pomáhá.
Okouzlila jste publikum brilantně provedenou árií z opery Náměsíčná Vincenza Belliniho. Proč jste si ji vybrala? Je nesmírně náročná.
A moc krásná! Miluju ji. Chtěla jsem na soutěži ukázat, co dokážu a zvolit árií, která je reprezentativní a působivá. Loni jsem zpívala svou oblíbenou Violettu, vybírala jsem tedy něco jiného a rozhodla se pro Aminu. V Karlových Varech to bylo poprvé, kdy jsem ji zpívala s orchestrem a před publikem. Byl to pro mě takový test. Dokážu to? A jsem ráda, že jsem obstála. Před porotou, publikem i sama před sebou.
A nakonec jste zazpívala i Violettu. Uzavírala jste její árií celý letošní Gala koncert.
Mám z toho radost, je to moje oblíbená role a Verdi je jeden z mých nejmilejších skladatelů.
A kteří jsou ti další?
Donizetti, Rossini, Mozart. Mám ráda také české autory. Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetanu nebo Leoše Janáčka. Zde jsem zpívala Dvořákovu Terinku a doufám, že si někdy na jevišti v české opeře zazpívám.
Kdy jste se rozhodla pro dráhu operní pěvkyně?
Jako dítě jsem hezky zpívala a ve čtyřech letech jsem byla s babičkou v Černé Hoře. Tam jsem vystupovala na hudebním festivalu srbské lidové písně. V dětských vzpomínkách před sebou vidím jen spoustu lidí, kteří tleskají, někteří si utírají slzící oči. A já se divím, proč pláčou, když jsem přece zpívala hezky! Ale i když jsem zpívala dál v souborech, vystudovala jsem na střední hudební škole v Požarevaci hru na klavír. Pak jsem si přece jen řekla, že bych se zpěvu měla věnovat, tak jsem na téže škole studovala sólový zpěv dva roky. Poté jsem zkusila univerzitu v Bělehradě a na přijímacích zkouškách jsem skončila jako první! Bylo to pro mě naprosto šokující, neuvěřitelné. V Národním divadle v Bělehradě jsem po absolvování získala hned hlavní roli – Norinu v Donizettiho Donu Pasqualovi. Chtěla jsem ale ještě studovat v zahraničí a odešla jsem proto do Vídně. Hlásilo se tehdy třicet zájemců, přijati jsme byli dva! Dostala jsem se do třídy univerzitních profesorů dirigenta Ivana Paříka a režiséra Reto Nicklera. U prvního jsem studovala hudební interpretaci, u druhého scénickou. Od své tehdejší agentky jsem během studií dostala zprávu o předzpívání v Plzni. A když jsem sem přijela, nevěřila jsem vlastním očím. Můj profesor zpěvu byl v Plzni šéfdirigentem! S mým profesorem Ivanem Paříkem stále spolupracuji a také mě na soutěž připravoval.
A už jsme u vaší operní dráhy a velmi úspěšného působení v Plzni, kam se díky loňské ceně ještě vrátíte. Ale jak to bylo s tím popem?
Ve svých začátcích jsem zpívala s popovou skupinou, natočili jsme i jednu písničku a kupodivu se stala velikým hitem, hrála se v tanečních klubech.
Zazpívala byste ji dnes?
Ne, už si ji nepamatuji.
Proč jste vlastně opustila slibnou dráhu pop music a odešla k divadlu?
Já jsem dokonce i rapovala! Ale když jsem se začala věnovat zpěvu profesionálně, tak jsem už tenhle žánr naprosto opustila. Jsem už jinde. Když jsem v Bělehradě na škole zpívala v Kouzelné flétně, celé mě to ohromilo. Krása divadla, kostýmy, hudba. Nechtěla jsem od toho okamžiku dělat nic jiného, než divadlo a operu.
Zpíváte ale i operetu. Ve svém repertoáru máte například Adélu ze Straussova Netopýra.
Operety mám velmi ráda, Adéla je má oblíbená role, kvůli nádherné hudbě i charakteru té postavy, je to velmi zábavné. Strausse a jeho hudbu miluji. Že se nyní věnuji klasické hudbě, opeře a operetě, neznamená, že se jiným žánrům uzavírám. Nejen operetu, ale i muzikály poslouchám velmi ráda. Jsou to díla krásná, objevná a nejsou snadná, protože se musí současně zpívat, hrát a tancovat… Jak říkám, je to velmi objevné, zejména, není-li charakter postavy shodný s mým. Divadlo je zkrátka tak rozmanité, tak krásné. Proto ho mám ráda.
Foto:
1, 3) Marta Kolafová, DJKT Plzeň (Kouzelná flétna)
2) Pavel Křivánek, DJKT Plzeň (Rigoletto, s Ivanem Kusnjerem)
4) Pavel Křivánek, DJKT Plzeň (Rigoletto, s Richardem Samkem)
5) Archiv Mezinárodní pěvecké soutěže v Karlových Varech
