Městské divadlo v Brně nemá nouzi o divákym, a zůstane to tak patrně i nadále. Další inscenací, která má za sebou veleúspěšnou premiéru, je muzikál libretistky Isobel Lennartové, textaře Boba Merrilla a hudebního skladatele Julia Styne FUNNY GIRL. Nutno ještě podotknout, že supervizi nad americkou premiérou měl Jerome Robbins, velikán broadwayského muzikálu, který na svém kontě už měl slavná díla, jako například West Side Story, Gypsy nebo Šumař na střeše.
Příběh ošklivého židovského děvčátka, které se talentem a pracovitostí vypracuje na hvězdu první velikosti, není smyšlený. Ta Funny skutečně existovala a téměř vše, co je v dojímavém libretu, se stalo. Funny opravdu pocházela z nuzného prostředí, opravdu se ze zapadlých barů postupně vypracovala až do známé revue Florenze Ziegfelda. Skutečně se stal její osudovou láskou hazardní hráč, krasavec s dobrým srdcem, ale muž s nešťastnou a stále krachující kariérou, který později již slavné Funny velmi ztrpčoval život. Nádherná látka pro muzikál. Nerodil se však lehce, mnoho let autoři hledali tu správnou Funny, až jí našli v začínající „hvězdičce“ hudebního nebe, v Barbře Streisandové. Jejím partnerem se stal v té době již slavný a fanynkami milovaný Omar Sharif. Pikantní na tom všem je, že právě v době, kdy Izrael a Libanon vedl zničující válku (1968), tak New York tleskal lásce Židovky a Araba. Následovala neuvěřitelně slavná cesta muzikálu do Londýna a pak do celého civilizovaného světa. Dlouho na sebe nenechala čekat ani filmová verze se stejným obsazením hlavních protagonistů. Samozřejmě výborná byla volba režiséra snímku. William Wyler měl za sebou oscarové snímky Ben-Hur nebo Prázdniny v Římě. Nemohlo to ani dopadnout jinak. Funny Girl je prostě jeden z nejlepších amerických hudebních snímků všech dob. Právě proto, že filmová verze je tak slavná, i proto, že není vždy k nalezení herečka, která by zvládla tak náročnou roli a snesla srovnání s Barbrou Streisand, snad proto se divadelní verze muzikálu až tak často na jevištích neobjevuje. Tonyho ve West Side Story může hrát kdekterý kvalitním hlasem disponující pohledný mladík. Mlékaře Tovjeho ze Šumaře na Střeše zase slovutný muzikálový bard. Ale Funny musí být neuvěřitelně pohybově nadaná, musí mít krásný hlas s dávkou patetična i komična, musí být duší komikem a musí mít výdrž. Vždyť až na pár minut zůstává na jevišti pořád…
Které divadlo si bez zaváhání „střihne“ Funny Girl..? Zkusili ji zcela nedávno v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem s Monikou Absolonovou. Za roli Funny obdržela Cenu Thalie. Takže to byl určitě úspěch. Ale dobrých inscenací tohoto muzikálu na českých scénách není až tak mnoho. Jaká tedy je první muzikálová inscenace na Hudební scéně Městského divadla v Brně v sezoně 2012-13?
Jak již bylo naznačeno, tento muzikál stojí a padá na jediném interpretovi. Pakliže údajně není malých a velkých rolí, tady to skutečně neplatí. Všechny úlohy v tomto muzikálu jsou zastupitelné. Ale když není dobrá Funny, je špatné celé dílo. Na jedné z prvních repríz jsem viděl Radku Coufalovou. Od roku 2001, co nastoupila do souboru si zahrála role větší, menší, i ty nejnáročnější. Sally v Kabaretu, Markétu Lazarovou, Nanu, ale také Evitu nebo Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy. Dohromady se lze dopočítat více než dvacítky rolí. A to asi byla dobrá průprava na Funny. Je nutné ještě připomenout, že v alternaci hraje Funny Hana Holišová, také zkušená herečka, která má za sebou mimo jiné úspěšné titulní role Evity Perónové i Papežky Jany či Vypravěčku v Josefovi a jeho úžasném pestrobarevném plášti. Kromě toho hrála v mnoha jiných českých divadlech a zkušenosti i drive na Funny zcela určitě má. Radka Coufalová se role zhostila s obrovským nasazení, její živel doslova zachvátil jeviště. Zpívá, tančí i karikuje jako o život.
Dvě herečky do hlavní postavy tedy máme. Nezačali jsme trochu obráceně? Nejdřív herci, potom realizátoři? Pokračujme. To dílo totiž opravdu stojí a padá na hercích a inscenátorům, kteří herce vybírali a vedli, se věnujme později. Tak tedy náš Omar Sharif, role Nicka, hazardního hráče. Viděl jsem Aleše Slaninu (alternuje Lukáš Vlček – viděl jsem ho jako Javerta v Bídnících a Talimona v Cikánech, co jdou do nebe – sošný muž s výrazným hlasem). Aleš Slanina je ale přesně tím neodpovědným i zamilovaným chlapem, hráčem par excellence a my věříme Funny, že je do něj bezmocně zamilovaná, poblázněná a ochotná obětovat všechno. I kariéru. Stejně tak mi je líto, že jsem neviděl oba principály Ziegfeldy. Ladislav Kolář hraje tu roli jistě s chutí a noblesou, která mu je vlastní. V repríze, kterou jsem viděl, zářila robustní postava Zdeňka Junáka, kypící naštvaností i srdečností ve správné dávkované míře. Další, i ty menší role, jsou v muzikálu krásné. Mne zaujala mimo jiné Zdena Herfortová v roli maminky Funny (alternuje Hana Horká, která musela být také bezvadná), ale paní Herfortová byla kouzelná především ve zpěvně tanečních scénách, ve kterých se pohybuje s neuvěřitelným šarmem.
Konečně se dostáváme k realizátorům muzikálu. Režie a úpravy se zhostil Pavel Fieber, který v tomto divadle několikrát již režíroval, například muzikály Cabaret nebo Evita. Jistě mu byla oporou dramaturgyně Klára Latzková, i hudební nastudování místním Danem Kalouskem a německým dirigentem Casparem Richterem, který je v Brně jako doma, vždyť zde dirigoval nejeden orchestr a byl také šéfdirigentem brněnské Janáčkovy opery. Funkční scéna Christiana Floerena hezky souzní s kostýmy Andrei Kučerové a jednoduchými efekty (jistě i díky světelné režii Davida Kachlíře) dokáže vytvořit komorní atmosféru i velkolepou scénu zábavné revue Ziegfeld Follies.
Co říci závěrem? Divadlo, které baví, divadlo, které dojímá, divadlo, které zázračně žije – to je muzikál Funny Girl na hudební scéně Městského divadla Brno. A lístky jsou už na dlouho dopředu opět vyprodané, protože dobré zprávy se v Brně šíří rychlostí blesku. Ještě jeden postřeh na závěr. Ve foyeru divadla stál stolek a na něm podpisové archy Pomozte svému divadlu. V tomto provolání se ozvaly profesionální scény z České republiky se žádostí, aby ti co přerozdělují peníze, moudřeji nakládali s financemi, které by měly směřovat do umění, do divadel. Před představením kolem podpisových archů okouněli diváci, pár se jich tam podepsalo. Potom, o přestávce, začalo být kolem archů těsno. Diváci stáli k podpisu ve frontě. I takový zázrak dokáže dobře zinscenovaný muzikál…
Foto: Jef Kratochvil
1) Company MdB
2) Aleš Slanina a Zdeněk Junák
3) Lukáš Vlček a Radka Coufalová
4) Radka Coufalová s Radkem Novotným
5) Taneční company (vložená scéna z Labutího jezera)
