Byla to premiéra s nádechem nostalgie. Když před čtrnácti lety stvořil Libor Vaculík slavnou Edith – vrabčáka z předměstí, patrně netušil, že se tato inscenace stane vůbec nejúspěšnějším tanečním představením v historii plzeňského divadla. Zopakovat úspěch kultovní Edith se teď stejný autorský tým (Libor Vaculík, Petr Malásek, Václav Kopta) pokusil dramatizací osudů další hudební legendy, Freddieho Mercuryho, v novém tanečním muzikálu s názvem Freddie – The King of Queen. S Freddiem se zároveň uzavírá téměř padesátiletá historie Komorního divadla, v sobotu 15. března zde diváci okusili premiérovou atmosféru naposledy.
Říká se, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, ale v případě Libora Vaculíka je to pravda jen zčásti. Po veleúspěšné Edith, která oběhla celou republiku, v podobném konceptu vznikla ještě Lucrezia Borgia (Národní divadlo Praha) či Čachtická paní (DJKT Plzeň). Vaculíkovi (scénář, režie a choreografie) s Maláskem (hudba) a Koptou (texty) žánr tanečního muzikálu prostě sedí a koncept nemnoha zpěváků akcentovaný plejádou tanečníků ani po letech nezevšedněl. Srovnání s Edith se tvůrci nejspíš nevyhnou, i divadlo samo na přímou souvislost projektů odkazuje. Jako most mezi oběma inscenacemi slouží Clarkův citát: „Freddie je Edith Piaf osmdesátých let“. Oba umělce spojuje problematické dětství, bouřlivý milostný život, hvězdná kariéra a předčasná smrt.
Co se libreta a stavby příběhu týče, byla Edith dílem propracovanějším, z představení Freddie – The King of Queen mám přece jen pocit, že bylo ušito poněkud horkou jehlou, některé nápady (například lékařské konzilium) se v obou hrách opakují. Zápletky nového muzikálu jsou jednodušší, životní eskapády Edith Piaf a všudypřítomné stigma války, fašismu i smrti byly divadelně nosnější. Děj Freddieho se soustředí především na nevyjasněnou sexuální orientaci titulního hrdiny, jenž během svého života prochází náručemi žen i mužů. O co je dílo příběhově prostší, o to bohatší je ovšem tanečně. Tedy bohatší – je přímo strhující, originální, jedinečné! Výkony všech tanečníků jsou nebývale vyvážené a zcela profesionální, ať už jde o bezchybného Richarda Ševčíka coby Mercuryho – tanečníka nebo Jarmilu Dyckovou v postavě Mary Austinové, nijak nezaostávají ani ostatní, Petr Hos, Nela Mrázová, Martin Šinták, Michaela Hosová či Miroslav Hradil. Všichni naplňují své postavy originálně a na vynikající umělecké úrovni.
Zpívané role jsou v muzikálu dvě: Mercury – zpěvák a Slečna „Kdo“, která komentuje děj, ale odlišně, než Vypravěč v Edith. Ten se v průběhu představení proměňoval v různé postavy a mnohdy se nad Edith rozčiloval, utěšoval ji i spílal. Slečna „Kdo“ je spíš snová, tajemná postava, která dává představení jiný, nový rámec. Iva Marešová naplnila písně Petra Maláska nádherně zabarveným hlasem a intonační jistotou, velkou jiskrou pak vloženou píseň New York, New York, v možná nejlepší české interpretaci, když se na okamžik proměnila v Lizu Minelli. Hvězdou představení je pak Michael Kluch, který pálí hitovky Queenů jednu za druhou s doslova dechberoucí dravostí a výrazovou suverenitou. S různými revivaly Queenů procestoval Evropu i Asii, Freddiho ale neparoduje, ani slepě nenapodobuje, jen zkrátka skvěle hraje a zpívá.
S písněmi skupiny Queen se dobře pojí i hudba Estonce Arvo Pärta, často využívaná při péči o nevyléčitelně nemocné, byť bych osobně v díle upřednostnil rozsáhlejší pasáže z Maláskovy skladatelské dílny. Funkční scéně Martina Černého dominuje otočná mostní konstrukce, zpívá se a tančí ve výborně padnoucích a slušivých kostýmech Romana Šolce.
Jedinečnost Edith se dá jen stěží zopakovat, lze na ní však úspěšně navázat. A to se v Plzni podařilo. Vzniklo představení vysoce profesionální a divácky vděčné, které uspokojí jak milovníky známých rockových balad, tak ctitele klasického baletu i obdivovatele moderního výrazového tance. A snad přiláká do hlediště i mladší generaci diváků.
K zajímavostem nové inscenace jistě patří, že reprízu představení 15. dubna 2014 navštívil pan Peter Freestone, osobní tajemník Freddieho Mercuryho. Po představení pozval šéf baletu Jiří Pokorný pana Freestona na jeviště, aby se vzácný host seznámil se souborem, včetně interpretů Freddieho Mercuryho, se zpěvákem Michaelem Kluchem a tanečníkem Richardem Ševčíkem. Slečnu “Kdo” jako obvykle hrála a zpívala Iva Marešová, v dalších rolích tančili Michaela Hosová, Petr Hos, Jarmila Dycková, Nela Mrázová, Martin Šinták, Milan Maláč, Miroslav Hradil, Vojtěch Jansa či Petr Laštovka. Peter Freestone byl plzeňským představením nadšen.
Recenze napsána pro Plzeňský deník ze dne 15. dubna 2014
Foto: Pavel Křivánek
