Třetího září mělo plzeňské Nové divadlo původně předvést na zbrusu nové inscenaci světoznámého muzikálu Andrewa Lloyda Webbera KOČKY všechny své technické vymoženosti v plné kráse. V podstatě to měla být show, jakou Plzeň ještě nikdy neviděla, lákadlo k návštěvě novostavby s nejmodernějšími jevištními technologiemi v Evropě, jak zejména politici rádi zdůrazňují. Bohužel opomněli téměř vždy platné zaklínadlo českého stavebnictví – žádná stavba (od garáže po dálnici) není zpravidla předána včas, žádné stavbě se nevyhnou nepředvídatelné technické potíže a (skoro) žádná stavba nestojí původně domluvenou částku. Tak se stalo, že zkoušky nových i přenášených inscenací nabraly skluz a vedení divadla stálo před volbou – buď zkoušet pouze Kočky, které se jevily jako technicky mimořádně náročné představení, nebo premiéru posunout, v abonentním systému Cats dočasně nahradit jinými tituly a normálně rozběhnout repertoárový provoz.
Jak už dnes víme, byla vybrána druhá varianta a po dvojici představení Prodané nevěsty se prvním muzikálovým představením na zbrusu nové scéně stal americký muzikál Footloose aneb Tanec není zločin. Jeho přenos do Nového divadla byl nepoměrně jednodušší, neboť scénu tvoří především projekce a několik závěsných sloupů. Nový prostor dílu jednoznačně prospěl. Jeviště je v porovnání s Komorním divadlem výrazně prostornější a všechny taneční a sborové scény na něm působily mnohem lépe. Rovněž promítané pozadí se posunulo vzad a stalo se přirozenější součástí scény. Režisér Roman Meluzín účinkující vhodně seskupil tak, aby prostor působil zaplněným dojmem a inscenace získala větší lesk. Jediným negativem nové scény se v tomto případě stala skutečnost, že účinkující (zatím) přišli o možnost nástupu k druhému jednání přes jeviště, tedy o dějově logický a zároveň efektní prvek.
Nejvíc jsme samozřejmě byli zvědaví na akustiku prvního plně nazvučeného představení. Zde bych nerad vynášel předčasné soudy, neboť bezvýhradně chápu, že zvukaři i ostatní technici se s prostorem teprve sžívají, na přípravu a zkoušky měli extrémně málo času a relevantní úsudek můžeme vynést nejdřív za půl roku. První dojem je takový, že orchestr (dirigoval Pavel Kantořík) zněl relativně kompaktně a podařilo se jej nazvučit “na první dobrou”, zatímco ne všem zpěvákům bylo dobře rozumět a z některých míst zněl zpěv tak trochu jako “pod dekou”. Zejména nájezdy písniček byly zatím zvukově až přehnaně opatrné, což se projevilo nejmarkantněji u představitele Rena Aleše Kohouta. Zda účinkující vidí na dirigenta, si netroufnu odhadnout, každopádně je nezvykle utopený v hloubce orchestřiště a jeho obraz je přenášen na velkoplošné obrazovky v sále.
Největším překvapením se pro mě ovšem stala skutečnost, že pouhý den po slavnostním zahájení provozu nebylo vyprodáno. Těžko říct, zda vinou nedobrého marketingu, nasazenou vyšší cenou vstupenek nebo pouhým faktem, že se zkrátka jedná o kus, který už většina publika viděla za podstatně méně peněz v Komorním divadle. Každopádně jsem se domníval, že Plzeňany přivede do hlediště alespoň zvědavost. S unáhlenými závěry bych opět počkal, už zítra se uskuteční premiéra zbrusu nového nastudování činohry Flamendr a za dva týdny poprvé vstoupí na plzeňské jeviště Divá Bára. Nadšený a energický výkon účinkujících v muzikálu Footloose aneb Tanec není zločin opět prokázal, že tenhle soubor si pozornost zaslouží.
V hlavních rolích 3. září v Novém divadle vystoupili:
Ren McCormack: ALEŠ KOHOUT
Ethel McCormack, jeho matka: MARKÉTA ZEHREROVÁ
Reverend Shaw Moore: JIŘÍ UNTERMÜLLER
Vivian Moore, jeho žena: STANISLAVA TOPINKOVÁ FOŘTOVÁ
Ariel, jejich dcera: PETRA VRASPÍROVÁ
Rusty, nejlepší kamarádka Ariel: EVA STAŠKOVIČOVÁ
Chuck Cranston, Arielin kluk: JOZEF HRUŠKOCI
Willard Hewitt, Renův kamarád: MARTIN HUBEŇÁK
Rocker Bob: PETR ŠUDOMA
a další
Foto: Pavel Křivánek
