Co bychom mohli říct o filmu Flashdance z roku 1983, než že se jedná asi o 137. variantu příběhu „jak chudá holka ke štěstí přišla“. Co víc, tahle Popelka dokonce vysněného prince odmítá, neboť je až moc dokonalý… To je tak – Alexandra Owensová přes den maká ve fabrice, ovšem nepřestává snít o kariéře řádně vystudované baletky. Snad proto po nocích tančí v nedalekém night klubu a nesměle nahlíží do oken taneční akademie. Princ přichází neočekáván a inkognito – v podobě synka majitelů zmíněné továrny, kde chce nejen zachovat zaměstnanost, ale také pomoct uhrančivé dělnici Alexandře, do které se pochopitelně ihned zamiluje. Ta však jeho náklonnost přijímá opatrně a když se provalí, že Nick podplatil konkurzní komisi vysněné taneční školy, doslova jej odmítá. Ovšem jak víme z každé dobré operety, láska i hory přenáší, takže vše dobře dopadne a zamilovaná dvojice po mnoha peripetiích míří vstříc novému osudu.
Popravdě řečeno, ani nevím, zda jsem tenhle film někdy dokoukal až do konce. Té kýčovité romantiky na mě bylo příliš a pokud jsem určitou „americkou naivitu“ vyčítal i muzikálu Footloose (uvedla jej divadla v Plzni a na Orlí), zde byla má obava ještě větší. Ovšem soubor Městského divadla Brno opět příjemně překvapil… Novému dílu, které se zatím toulalo po Anglii a americkém venkově, aniž by si odbylo řádnou světovou premiéru, dali větší náboj už autoři Tom Hedley, Robert Cary a Robbie Roth, když do muzikálu připsali ke světoznámým filmovým hitům What A Feeling či Maniac hned šestnáct nových písní. Tím zcela přeměnili dynamiku příběhu, kterou dále umocnila neuvěřitelná profesionalita brněnských herců a tanečníků. Takový gejzír energie jsem nečekal – neznám z muzikálové historie až tolik případů, kdy by se z filmového kýče podařilo udělat opravdu dobrý muzikál. V režii Stanislava Moši a v choreografii Igora Barberiče a Anety Majerové totiž ovládl jeviště pohyb a zpěv v dechberoucím tempu.
Nikterak nelituji, že jsem tentokrát v Brně nenavštívil slavnostní premiéru, ale reprízu Flashdance, pravda, hned druhou. Už proto, že jsem mohl za dirigentský pultem po dlouhé době zase vidět ženu, což se mi nepovedlo od let, kdy Miriam Němcová dirigovala operety. Pokud se nepletu, je Ema Mikešková teprve druhou naší profesionální divadelní dirigentkou. Orchestr tuto mladou, elegantní a energickou ženu plně respektoval, hrál soustředěně, dynamicky a mohu-li soudit, snad i s radostí, kterou se podařilo přenést i na jeviště.
V rolích ústřední dvojice vystoupili Ivana Vaňková (Alexandra Owensová) a Ondřej Studénka (Nick Hurley), tedy ostřílená muzikálová hvězda na vrcholu uměleckých sil a absolvent loňského ročníku muzikálového herectví na JAMU, který stojí na počátku své divadelní dráhy. Výkon Vaňkové byl jako obvykle perfektní – trochu zdrsnělou dělnici sehrála brilantně, její váhání a zprvu rezervovaný vztah k Nickovi byly opravdové a kupodivu i uvěřitelné, taneční nasazení strhující. Ondřej Studénka má na svém kontě zatím několik studentských představení v Divadle na Orlí a dvě role v Kočkách (MdB). Ve Flashdance naznačil, že má velkou šanci stát se zajímavou posilou prestižního muzikálového souboru. Pěvecky působil jistě, jeho hlas má zajímavou sametovou barvu, dobře zní i v ne úplně snadných tenorových polohách muzikálu. Studénkův Nick je mužný, odhodlaný, ale nikterak frajerský (takové zřejmě bylo i režijní vedení postavy), v gestech spíš opatrný. Není to ostatně nijak snadné, hrát „sympaťáka bez vad“… Pokud by se vám ústřední story zdála přece jen poněkud naivní, vrátí vás na zem svérázná penzionovaná učitelka tance v podání výborné olomoucké herečky Ivany Plíhalové. Podobně neodolatelně hraje ne příliš chytrou tanečnici Glorii Andrea Březina (hodně zajímavý protiúkol k Divé Báře!) v „mladokomické“ dvojici s roztomile přitroublým samozvaným komikem Aleše Slaniny (Jimmy). Jediného záporáka hry, majitele podezřelého striptýzového klubu Johnyho, si s chutí zahrál typově ideální Igor Ondříček.
Nechci dublovat naší recenzi Petera Stoličného, vyjmenovávat všechny postavy a chválit bravurně odlehčenou scénu Christopha Weyerse, kostýmy Andrey Kučerové nebo mravenčí práci sbormistra Karla Škarky, který ansámbl systematicky buduje řadu let. Podobně pečlivě v Brně pracují i dramaturgové (většina pražských scén tuto profesi bohužel stále považuje za zbytečnou), přičemž zdárný výsledek začíná už u dobrého překladu Jiřího Joska. Ač sám preferuji dějově dramatičtější muzikály, jako jsou Bídníci, Evita, Sunset Boulevard nebo Elisabeth, rád přiznávám, že tak výsostně profesionální taneční muzikál, ve který se proměnil brněnský Flashdance, na jeviště bez nejmenších pochyb patří. Vždyť i publikum má sem tam nárok na nějaký ten pohádkový happy end!
Obsazení reprízy ze dne 30. září 2013:
Alexandra Owensová: Ivana Vaňková
Nick Hurley: Ondřej Studénka
Kiki, tanečnice: Hana Holišová
Gloria, tanečnice: Andrea Březinová
Tess, tanečnice: Hana Kováříková
Hana, bývalá učitelka tance: Ivana Plíhalová
Harry, majitel klubu: Zdeněk Junák
Johny, majitel stripbaru: Igor Ondříček
Jimmy, přítel Glorie: Aleš Slanina
Wildová, tajemnice taneční akademie: Jana Musilová
Louisa, Hanina pečovatelka: Miroslava Kolářová
Joe, předák v továrně ad: Jiří Mach
Foto: Jef Kratochvil
1) Ondřej Studénka a Svetlana Janotová
2) Ivana Vaňková
3) Lukáš Janota, Zdeněk Junák
4) Svetlana Janotová, Ivana Plíhalová
5) Igor Ondříček a Johana Gazdíková
