Prakticky celou letošní sezonu se muzikálový soubor Národního divadla moravskoslezského v Ostravě připravoval na svůj letošní poslední projekt, světovou premiéru nového autorského muzikálu Fantom Londýna, který napsali Pavel Bár s Lumírem Olšovským (libreto) a Michael Prostějovský (texty písní a supervize) na hudbu Radima Smetany. Zmíněný hudební skladatel kdysi komponoval melodie pro muzikál Jack Rozparovač, který nakonec realizoval jiný tým. Jeho hudební materiál zaujal ředitele NDM Jiřího Nekvasila a známého textaře a překladatele Michaela Prostějovského natolik, že na původní hudbu “naroubovali” jinak vystavěný příběh o tajemném vrahovi prostitutek z období viktoriánské Anglie.
Ostravský soubor, dříve orientovaný zejména na místně velmi oblíbenou operetu a klasický muzikál, prošel v posledních letech podobnou proměnou, která už předtím potkala operetní ansámbly v Brně a Plzni. Ostravští s velkým úspěchem nastudovali v “nové” éře například Noc na Karlštejně, Mrazíka, ze světového repertoáru pak přepracovanou verzi Marguerite a divácky velmi oblíbeného Josefa s jeho úžasným pestrobarevným pláštěm. Právě tento muzikál posunul soubor k rozhodnutí pustit se do velkého původní projektu, což byl krok odvážný, ale logický. Vedení divadla sáhlo po dostatečně zkušeném týmu – nastudování bylo svěřeno herci a režisérovi Lumírovi Olšovskému (režíroval např. Jeptišky, Funny Girl, Divotvorný hrnec, Čardášovou princeznu nebo Orfea v podsvětí, jako muzikálový herec získal dvě Thálie), písně otextoval překladatel, textař a publicista Michael Prostějovský (Jesus Christ Superstar, Cats, Evita, Carousel, Mozart!, Marguerite…) s pomocí dramaturga Patricka Fridrichovského (pracuje nebo pracoval pro muzikálové scény v Praze, Plzni i Brně). Ti vystavěli dílo jinak, než před léty tvůrčí tým Divadla Kalich, ostravská verze se liší nejen v drobných nuancích – zatímco v Praze k vraždám ponoukal ďábel neúspěšného milovníka, v Ostravě vede ruku vrahovi šílená matka (či její duch) – ale zejména ve struktuře příběhu a jiném vyústění.
Fantom Londýna začíná v zaplivané hospodě, kde se schází prostitutky, pasáci a jejich kumpáni. Z vězení se právě vrací hrozivě vyhlížející násilník Chuck, jenž jednu z prostitutek obviňuje z udavačství a surově ji zmlátí. Vyhrožuje, že tak dopadne každá, která s ním přijde do křížku. Zanedlouho je nalezena první oběť… Do děje postupně vstupují další postavy, irský mladík Sean, který se zakouká do sestry jedné z lehkých žen, jeho kamarád, nesmělý mladík z lepších kruhů Henry, podivný lékař či senzacechtivý novinář. Zakrátko udeří vrah znovu, s ještě větší brutalitou. Jednu z děvek doslova vykuchá. Na pozadí základní dějové linky se zároveň rozvíjí milostný příběh mezi Seanem a krásnou Evelyn, jejíž sestra se stala druhou zavražděnou. Obětí přibývá, policie je bezradná, veřejnost pase po pachateli. Začíná hon na Jacka Rozparovače, jak se tajemná osoba nazývá. Je jím někdo z Whitechapelu či naopak zvenčí? V podezření jsou všichni – kriminálník Chuck, soudní lékař, Sean, Henry i novinář, který se na aféře záměrně přiživuje. Každá z postav může být vrahem, jak je napsáno v podtitulu muzikálu…
Snad ještě větší hádankou, než kdo je oním tajemným pachatelem, bylo, jak se muzikálový soubor s projektem velkého autorského muzikálu vypořádá. A prozraďme rovnou, že Ostravané obstáli se ctí. Základem byl samozřejmě dobře napsaný příběh, líbivé, ale nepodbízivé melodie, správný temporytmus inscenace a kvalitní písňové texty, které se k obvyklým veršovánkách uchylují jen zřídkakdy a jak už je u Michaela Prostějovského zvykem, slova “sedí přesně na notách”, což na naší scéně bohužel nebývá vždy pravidlem. Hostující režisér Lumír Olšovský (v této sezoně zde inscenoval i Kálmánovu Čardášovou princeznu) vyšel z tradice kvalitních českých titulů, jako byl Dracula nebo Monte Cristo, jež zase našly inspiraci a předobraz ve světoznámých Bídnících. Vznikla efektní inscenace, kde je stále na co se dívat, bez hluchých míst a trhlin. Ač často kritizuji až neúnosnou délku řady muzikálů (Mona Lisa, Kladivo na čarodějnice), zde bych nějakých patnách dvacet minut navíc uvítal (představení trvá dvě hodiny) – například vztah mezi Seanem a Evelyn mohl být klidně rozvinut košatěji, aniž by inscenace ztratila dech.
K výpravným titulům hudebně dramatického repertoáru patří velká výprava, už od dob klasické operety. Scénograf Ondřej Zicha s kostýmní návrhářkou Kateřinou Bláhovou si patrně maximálně porozuměli a přenesli diváky do časů viktoriánské Anglie velmi autenticky. Publikum má pocit, jako by se přímo ocitlo v temných uličkách Londýna, v jeho nevěstincích a putikách, na pitevně, ale také (alespoň na chvili) v paláci samotné královny Viktorie. Podmanivou atmosféru většinou potemnělých uliček dotváří působivý světelný design.
Pěvecky nejnáročnější rolí v muzikálu je bezesporu úloha něžné, ale odvážné dívky Evelyn, v které doslova exceluje pěvecky suverénní (a navíc půvabná) Martina Šnytová. Bez zaváhání zvládá romantické songy i vypjatější dramatické pasáže. Technicky dobře vybavená pěvkyně vystupující také v operním a operetním repertoáru obstála ovšem i herecky, přechody mezi žánry jí jak vidno nečiní žádné problémy. Z mužských sólistů dominoval Lukáš Adam, jehož postava Henryho prochází snad nejzajímavějším vývojem, zprvu citlivý a nesmělý mladík se velmi přesvědčivě mění v nebezpečného rozervance. Jeho přítele Seana hrál na premiéře spolehlivě zpívající Juraj Čiernik, jemuž by možná slušela větší suverenita a bonvivánství. Z davu prostitutek pak vyčnívala brilantní Hana Fialová (Betty), která vynikla už v Marguerite, Pardon My English i Josefovi, dále drsná Stará v podání Veroniky Forejtové či Veronika Gidová coby krásná Kitty, první Jackova oběť. Jednoznačně nejzápornější postavou hry je krutá Matka, v kterou se proměňuje démonická Jana Kurečková, jež bez jakéhokoli citu vede Jackovu ruku k stále brutálnějším zločinům. V epizodní úloze Královny Viktorie vystupuje jako speciální host Jitka Zelenková. Patrně jde o dobrý obchodní tah, oblíbená zpěvačka je zejména v temperamentní pasáži nápaditého kupletu nepřehlédnutelná, ovšem nepochybuji, že by tuto úlohu interpretačně stejně kvalitně odvedl i někdo z místních. Achillovou patou mnoha inscenací bývá obsazení dětských rolí. I zde měli inscenátoři šťastnou ruku, Jan Dunděra (Kluk) se po jevišti pohyboval jako zkušený profesionál.
Ve větších, menších i epizodních rolích a roličkách se představil prakticky celý soubor. Nelze vyjmenovat všechny, ale nemohu nezmínit alespoň Pavla Lišku (Dědek), Vladimíra Poláka (Chuck), Romana Haroka (Neznámý), Lukáše Moravce (Seržant), Ladu Bělaškovou (Annie) či Petru Langerovou (Škaredá Sharon). Všechny sólisty i početný sbor nebývale rozhýbal choreograf Martin Goga, ve výborné formě se představil orchestr řízený Markem Prášilem. Ten se vůbec poprvé postaral v NDM o hudební nastudování, a nezbývá než smeknout, kéž by byl každý debut tak vydařený…!
V Ostravě se na muzikálu Fantom Londýna pracovalo dlouho a pečlivě. Proběhly náročné konkurzy, pracovní workshopy s autory i scénická čtení, na něž v provozních podmínkách repertoárových scén obvykle nezbývá čas. Snad i proto vzniklo dílo divadelně poctivé a řemeslně profesionální. Muzikál, který láká tajemnou atmosférou legendárních mordů, ale i davovými scénami, milostným příběhem a sem tam odlehčujícím vtipem. Jedná se už o druhé zpracování “rozparovačské legendy” na poměrně malém českém muzikálovém rybníku. Záměrně nechci srovnávat, zda je lepším titulem Jack Rozparovač nebo Fantom Londýna. Ale napovím, že za jevištně živým a fortelným hudebním divadlem se vyplatí do Ostravy zajet.
Foto: Foto: Martin Popelář, NDM Ostrava
