Do českých kin už dorazil snímek Dobře placená procházka Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, který jakožto záznam divadelního představení a zároveň dokument režíroval Miloš Forman a natočil kameraman Jan Malíř. Populární hra ještě populárnější dvojice Suchý-Šlitr slavila velké úspěchy už v šedesátých letech na prknech divadla Semafor a byla natočena už jednou, v roce 1966, jako televizní revue. Také na tomto záznamu se podílel Miloš Forman, který tehdy spolupracoval s legendárním režisérem Jánem Roháčem. V roce 2007 se muzikál, nebo chcete-li jazzová opera, vrátil na divadelní jeviště, a to rovnou do historické budovy Národního divadla v Praze. Režíroval ji opět Miloš Forman, tentokrát ve spolupráci se syny Petrem /ko-režie/ a Matějem /scénografie/. Na realizaci inscenace se podílely i další slavné osobnosti – kostýmní výtvarník Jan Pištěk a světoznámý dirigent Libor Pešek. Pro toto provedení bylo do inscenace přidáno několik písní z další semaforské hry Sekta a poněvadž se původní instrumentace nedochovala, musel ji další z dirigentů, talentovaný Marko Ivanovič, napsat nově. V alternacích se ve „zlaté kapličce“ představila řada známých herců i muzikálových zpěváků, jako například Zbyněk Fric, Jana Malá, Tomáš Trapl, Jiří Suchý, Zuzana Stivínová, Jitka Molavcová, Jana Fabiánová a další. Film měl být původně jen záznamem představení na DVD, teprve dodatečně se jej rozhodl Miloš Forman regulárně uvést do kin. Stalo se tak při premiéře na 44. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech 9.července letošního roku.
DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA
Režie: Miloš Forman
Scénář: Jiří Suchý, Jiří Šlitr
Kamera: Jan Malíř
Hudba: Jiří Šlitr
Délka: 85 minut
Hrají:
Uli – Petr Stach
Vanilka – Dáša Zázvorková
Advokát – Petr Píša
Listonoš – Jiří Suchý
Teta z Liverpoolu: Tereza Hálová
A o čemže vlastně Dobře placená procházka je? Uli s Vanilkou se rozvádí a žijí v rozděleném bytě. Navštěvuje je nejen rozvody milující advokát, ale také listonoš, který přináší záhadný telegram: Budoucí dítě Uliho a Vanilky má po jakési tetě z Liverpoolu zdědit milion liber. Mladý pár se začíná kvůli vidině bohatství usmiřovat. Situace chce ale využít i mazaný advokát, neb podle něj na původu otce nezáleží, takže začíná Vanilku svádět. Ta hledá útěchu u nesmělého listonoše, který nic nechápe. Naopak vytahuje v největším zmatku nový telegram s textem, že teta právě přilétá…
U mladého páru se usídlila anglická teta, symbol bohatství a přepychu. Byt znovu navštíví advokát, který s tetou probírá podmínky závěti. Rozhodla se jí změnit tak, že každé dítě Uliho a Vanilky dostane milion, což advokáta přivádí až k básnickému šílenství a začíná se tetě dvořit. Opilý Uli překvapí tetu pravdou o rozvodu a pokouší se ji rovněž svádět, okouzlen jejím bohatstvím. To Vanilku viditelně rozčílí, ale teta ji ještě stihne uklidnit tučným šekem a před zrakem všech zemře. Uli s advokátem se kvůli dědictví začínají o Vanilku opět přetahovat. Jenže ta hledá útěchu znovu u listonoše, který záhadně mizí. Vše bylo jen divadelním snem…
Ačkoli hra samotná patří spíše mezi klenoty „zlatých“ 60.let, svůj humor a kouzlo neztratila dodnes. Děj se rozvíjí převážně prostřednictvím textů písniček či různých slovních hříček a vše v kombinaci s geniální hudbou Jiřího Šlitra divácky skvěle funguje. Divadelní představení je ve filmu doplněno o zajímavou večerní expozici Prahy a několik významově poměrně vtipných záběrů z hlediště. Zajímavě zpracovaná je i Uliho kocovina. Jinak si poměrně statická kamera všímá logicky nejvíce záběrů jeviště, režisér i kameraman velmi zdařile pracují s celkem, polocelkem i detailem a tím umožňují divákům oproti živému představení překvapivě lepší pochopení některých situací, také díky výbornému nazvučení. Občas se záběr stáčí i na orchestr opery Národního divadla a dirigenta Libora Peška. Brilantní herecké a pěvecké výkony v nahrávce odvádí nejen mladý pár Uliho a Vanilky, ale také samotný Jiří Suchý v úloze Listonoše, jehož obsazení není rozhodně pouze jakousi zdvořilostní povinností. Ve filmu se mihne i další semaforská legenda, Jitka Molavcová.
Je pravdou, že záznamem divadelního představení okem filmové kamery se Miloš Forman tak trochu pustil na tenký led, ale je to režisér, který si takový risk může hravě dovolit. Dobře placená procházka se nejspíš nestane letní „masovkou“, jako loni světoznámý muzikál Mamma Mia, ale takové cíle si určitě ani tvůrci nekladou. Na druhou stranu není tento film žádným úzkoprofilovým zbožím pro nadšené obdivovatele Semaforu, ale příjemnou crazy komedií pro celou rodinu, která může oslovit i běžného filmového a televizního konzumenta. Je zábavnou, ryze českou hříčkou pro české publikum, které pobaví stejně dobře, jako před čtyřiceti lety.
Foto: ND Praha, Irena Vodáková
