Ilustrační foto: Archiv MdB (Biskupský dvůr)
Od poloviny října v důsledku vládních nařízení divadla nehrají. Některá již rezignovala na jarní polovinu sezony a soustředí se na přípravu letních open air produkcí. Šance na jejich uskutečnění je větší.
Teď to pár měsíců vydržíme, a vše si užijeme příští rok. Tak zněly vládní sliby někdy v dubnu loňského roku. Týkaly se nejen cestování, ale také kulturních a sportovních akcí. Divadel a koncertů. Celosvětově také olympijských her a velkolepého Expa v Dubaji. „Ekonomiku už nikdy centrálně nevypneme“, prsil se premiér Andrej Babiš, když s hrdostí oznamoval, že jsme se úspěšně poprali s koronavirem a bude už jenom líp. Na podzim přišla studená sprcha. Uzavřené obchody, restaurace, kina, divadla… Ale také kompletně ztracená koncertní a plesová sezona. Zatímco pod heslem „Pojďme si to konečně užít“ všechny instituce ať už státní, městské nebo privátní hlásily v září velkolepé otevření nové kulturní sezony, o měsíc později se zavíralo. Nejdřív se zakázal zpěv, pak vše ostatní. Z úst vládních činitelů na dva týdny… Ano, opatření platí v nějaké míře na celém světě, u nás ovšem prohrávají, neboť jsme v boji s pandemií pátí nejhorší na světě. Před námi je i Indie nebo Pákistán… Mnohokrát propírané liberální Švédsko, kde si i nyní můžete naprosto bez problémů zajít do restaurace, je třiadvacáté a válcuje nás jak v počtu pozitivních na 100 tisíc obyvatel, tak ve smrtnosti. Podivné…
Nacházíme se rok od počátku pandemie. Před rokem to kdesi ve Wu-chanu začalo, ať už na zakázku „kohosi“, náhodným únikem z laboratoří nebo jen přirozenou žravostí netopýrů, nikoli těch Straussových. Za celý kalendářní rok divadla hrála pouhé dva měsíce. Ta privátní bude třeba jednou vybudovat od píky, ta subvencovaná přežívají ze státních (krajských, městských) peněz. Tak nějak ze solidarity si je dál platíme, aniž bychom tušili za co. A doufáme v lepší zítřky, které nepřichází.
Zjara se ke krizi divadelníci postavili tak, jako zbytek společnosti. Zatnout zuby a vydržet. Všichni horlivě přehazovali termíny představení, streamovali, snažili se udržet kontakt s diváky. Teď pomalu přichází rezignace. Nápady docházejí. Zkouší se „do zásoby“ nové tituly, konají se neveřejné generálky, aniž by se vědělo, kdy a zda se premiéry vůbec uskuteční. Dramaturgické plány, budované na několik sezon dopředu, se zcela zbortily. Většina scén nejenže neprodává vstupenky, ale zastavil se i prodej abonmá. To je možná nejhorší zpráva, neboť nikdo netuší, kolik věrných diváků se do hlediště vrátí. Osobně do budoucnosti vyhlížím s obavou, protože k návštěvě nejen divadla bude třeba po téhle šílené krizi naplnění mnoha kritérií – divák musí mít čas, peníze a odvahu. K tomu možná ještě negativní test nebo očkování… Kolik z nás tohle vše splní??
Proto se nelze divit, že některá divadla již pomalu rezignují na svůj jarní program. Totální chaos totiž do NEsystému vnáší i tzv. PES, který měl naopak vše zprůhlednit… V jakém stupni se v kterém okamžiku budeme nacházet? Můžeme prodávat 100, 250 nebo 500 vstupenek? Nebo 20% či 50% kapacity? A lze vůbec existenčně hrát v sále s kapacitou 800 lidí pro 150 diváků? Přijde někdo na muzikál za 600 korun plus s další pětistovkou v kapse za antigenní test? Bude někomu stát návštěva divadla za povinné šťourání v nose? Hoj, nechtěl bych být v kůži producentů, neb neznám odpověď na tyto otázky. Vždyť například nová inscenace My Fair Lady v Plzni je nazkoušená už od května, aniž by se dočkala premiéry, která byla už třikrát zrušená!!
Jedním z prvních divadel, které oznámily přerušení prodeje na celé jaro, bylo Hudební divadlo Karlín, a soustředilo se právě na přípravu letní série představení v areálu Výstaviště v Letňanech. Symbolicky v sousedství zcela prázdné polní nemocnice. Ukazuje se, že šlo o správný krok, neb 1. epidemiologický stupeň PES, ve kterém by šlo aspoň teoreticky úspěšně hrát, je zcela v nedohlednu. Několik lékařů dokonce tvrdí, že na něj nemůžeme dosáhnou nikdy. Postupně se přidávají další velké produkce, např. Městské divadlo Brno již zveřejnilo program letních představení na Biskupském dvoře.
S plány jednotlivých muzikálových scén vás budeme v nejbližším období detailně informovat. A věřme, že třeba bude líp, byť je světlo na konci tunelu momentálně v nedohlednu. PES totiž nejenže štěká, ale i kouše.
