Z Johna Travolty už Divadlo Kalich jednou hodně těžilo. Když zde byl před nedávnem uveden muzikál Pomáda, známý především díky stejnojmennému filmu, jeho reprízy byly dlouho dopředu vyprodané. Možná i proto se divadlo rozhodlo pokusit se zopakovat obrovský úspěch tím, že sáhne opět po osvědčeném jménu, které může na muzikál přilákat i ty největší divadelní ignoranty. Spojení Bee Gees, Johna Travolty a známého filmu tohle přece slibuje! Nejsem si ovšem jistá, jestli Horečka sobotní noci je tím nejsprávnějším titulem.
Příběh? Žádný. Hudba? Disko. Navíc dost hlasité. Scéna? Spousta laserů, ze kterých bolí oči. Texty? Ta hrstka slov, kterým budete rozumět i přes dunění hudebního podkladu, rozhodně nebude převyšovat uměleckou hodnotu celého muzikálu. Možná právě naopak – překlad slavných písniček od Bee Gees, které by se daly považovat za jeden ze světlejších bodů představení, nepatří k nejpovedenější.
Řekněte sami: „Kdo ví, snad jednou za sto let, až vynaleznou internet, napíše někdo na facebook, že já jsem byl tvůj první kluk“ nebo neustálé opakování fráze „Nejsi jen ženská, jsi víc než jen pouhá ženská…“ Je potřeba další komentář?
Ovšem tanec? Ten je skvělý. Ano, právě tanec je to, na čem Horečka sobotní noci stojí, na čem si získává své fanoušky a co na ni i největší skeptici obdivují. Pominu-li kýčovitá laserová světla, na spoustě míst v sále opravdu špatné nazvučení, hudbu z nahrávky (což bohužel jinak udělat nejde a rozumím tomu) a soustředím se pouze a jen na choreograficky velice náročná taneční čísla, odpustím režiséru a choreografovi Jánu Ďurovčíkovi všechno. Má za sebou už několik velice úspěšných představení, jak v Kalichu, tak na Slovensku, proti jeho stylu režie nemůžu říct slovo. Ale možná, že tentokrát dal ještě větší důraz na choreografii. Ostatně dílo k tomu přímo vybízí. Kdyby však byla režie sebelepší, ale z tanečních čísel by čišela nuda a pražádná energie, bylo by to o mnoho smutnější.
Co se ovšem týče již výše zmiňovaných laserů – pokud se objeví v hromadném čísle, odehrávajícím se na místní diskotéce, dejme tomu. Možní epileptici v sále asi nebudou mít nejpříjemnější pocit, i zdravé lidi po chvíli začne bolet hlava, ale řekněme, že to k tomu prostě patří. Ale když se bez laserových světel neobejde ani těch pár sólových písniček, kterým je v muzikálu dán minimální prostor, to už je asi trošku moc. Kompletní scénu přece nelze utvořit jen pomocí laserů. Ani v experimentálním divadle… Jedna scéna ale režijně skvěle zpracovaná je, a to konkrétně sebevražda Bobbyho, na premiéře v podání Romana Tomeše. Nebudu tu přesně rozepisovat, jak to vypadá, co se tam děje, pokud jste zvědaví, zajděte si rovnou do divadla. Můžu jen říct, že je to moment zahraný brilantně, s potřebnou dávkou emocí a uvěřitelnosti. A bez laserů. Sto bodů ze sta.
Co se týče obsazení, roli Tonyho si zahrál Jan Kříž. Řekla bych, že je považován za jakéhosi „českého současného Travoltu.“ Nejdřív Pomáda, pak Cena Thálie, teď Horečka sobotní noci. Co přijde příště? Jan Kříž je hodně diskutovaná osobnost na české muzikálové scéně. Jedni ho milují víc, druzí méně. Každopádně patří k nejtalentovanějším osobnostem současné muzikálové generace. Ani v Horečce rozhodně není špatný. Skvěle odtančí, dobře odzpívá, ale na roli dvacetiletého naivního kluka mi typově poněkud nesedí a viděla jsem jej už v postavách lepších. To Markéta Procházková alias Stephanie, je naproti tomu jedním z mála důvodů, proč se i přes to, co už jsem tu ve zkratce zmínila, vyplatí na představení přijít. Strčte ji do propadáku, ona z něj udělá koukatelné představení. A ač Horečka sobotní noci propadákem není, Procházkovou potřebuje.
Jistě se najdou lidé, kteří budou Horečku sobotní noci milovat. Je to představení neuvěřitelně energické, po taneční stránce nadprůměrné, současně ovšem postrádá vtip, vkus a ani sebelepší herecké výkony ji nemůžou zachránit. Pokud chodíte rádi na diskotéku, ale už neradi tancujete a jste ve středu dění, bude tohle představení přesně pro vás. Pokud vám hlasitá hudba, dunění a laserová světla spíše pijí krev, neutrácejte zbytečně své úspory a radši běžte na takový muzikál, který vám prostě stylově bude sedět víc. Výběr je víc než široký.
A úplně na závěr – Kalich je dobrou muzikálovou adresou. Ale každý prostě někdy může šlápnout vedle. A Horečka sobotní noci bohužel pro mě tím „krok vedle“ je.
Foto: Richard Kocourek
