Muzikál je současným fenoménem, a nesetkáte se s ním jen na Broadwayi, West Endu nebo ve Vídni. Skvělé inscenace jsem viděl také v Lisabonu, Moskvě nebo Drážďanech. Ovšem, že bych se s muzikálem potkal i v Africe, jsem úplně nečekal…
Na Zanzibar člověk letí z poměrně jednoduchého důvodu… Je tam prostě TEPLO v době, kdy tady vládne zima. S podobnou myšlenkou jsem nastoupil do Dreamlineru polského LOTu (snad to pilotuje někdo schopnější, než u Smolenska…) a vyrazil v naprosto zaplněném letadle vstříc dalšímu dobrodružství. Zanzibar dokonce zrušil na začátku února veškeré covidové restrikce, a to i pro nás neočkované. Jedinou podmínkou návštěvy je vyplnění vstupního formuláře a zaplacení turistického víza za 50 dolarů.
V deset hodin dopoledne se náš „plasťák“ Boeing 787 odlepil od dráhy v Ruzyni, přelétáme Maďarsko, Slovinsko, Řecko, Egypt, Sudán, Keňu, Tanzanii a po více než osmi hodinách letu přistáváme na Zanzibaru. První dojem – je tu VEDRO. V letištní hale se sice klimatizuje, ale na 28 stupňů. My, v podzimních bundách, se brutálně potíme. Musíme vystát čtyři fronty – na vízum, v pokladně, u pasové kontroly a na odbavená zavazadla. I přes africké tempo to zvládáme za 50 minut. A úředníci se usmívají – přivážíme peníze… Pak jedeme minibusem jen v pěti lidech cestou necestou do našeho resortu. Hlavou mne prolétne únos českých občanů před čtyřiceti lety v Angole… Snad můžeme našemu řidiči věřit.
Po hodinové cestě se ocitáme v ráji… VOI Kiwengwa resort. Samí usměvaví lidé, kteří pro vás za dolar udělají první poslední. Přes den je tu 33 stupňů, v noci 26. Indický oceán doslova hřeje, voda v bazénu má 32 stupňů. V tričku se dá sedět venku i po půlnoci. Tohle není zimní „poloteplo“ ála Kanáry, Dubaj nebo Kapverdy. Tady je prostě léto v plném proudu.
A pak je tu letní divadlo, kde se každý večer konají show pro pobavení hostů. A vězte, tady vás opravdu nebude nikdo nutit přemýšlet, odehrává se tu čistá zábava. Tu kupodivu neobstarávají místní, ale italští umělci a animátoři. Konkrétně zpěvák, zpěvačka a asi desítka varietních tanečníků. První zpráva je dobrá – zpěvák i zpěvačka zpívají určitě líp, jak Marek Ztracený. Dobře školené italské hlasy. Přirozená muzikálnost. Dopoledne se zkouší, v devět večer je hodinová dětská show a pak následuje „dospělácká“ zábava. Každý den jiný program. Cirkus, ohňová show, karaoke. Muzikálová hodinka samozřejmě těží z tanečních hitů, Probuzení jara nebo Polibek pavoučí ženy by tu asi nikoho nezajímaly. Tady frčí Pomáda, Sister Act, Mamma Mia a Fredie Mercury. Nejsme na West Endu ani v Karlíně. Jde prostě o pobavení turistů, divadelního kritika by tu asi nikdo nečekal. Zábava je ovšem až překvapivě profesionální. Jasně, máme tu dva zpěváky, muzika i sbory jsou reprodukované. Nejsme v muzikálovém divadle, jsme v hotelu. I když sedí v hledišti 400 diváků. Fredie ve zlatě sklízí ovace, tanečníci jsou pohybově skvělí, ABBA všechny baví stejně, jak před čtyřiceti lety. Holky vypadají dobře a klukům to zpívá. Lze si přát u moře něco víc?? Šup do ráje!
Divadlo Bravo, foto autor
