Jen málokteré představení se musí potýkat s tolika problémy, které potkaly jeden jediný muzikál. A to fenomenální RENT z dílny Jonathana Larsona. Po dlouholetém čekání na jeho uvedení v České republice ho režisér a producent Steve Josephson loni v létě přivezl. Riskoval tím mnohé, ale věřil. Věřil tomu, že si mnohými cenami ověnčené dílo, kontroverzní, ale zároveň milované po celém světě, i u nás své diváky najde. Pak to začalo. Dvojí stěhování z jednoho divadla do druhého, odchod herců, příchod nových, několikrát odložená premiéra v češtině… A když už se zdálo, že se konečně vše k dobrému obrací a RENT najde svoje stálé a zasloužené místo na české muzikálové scéně, zrušilo se představení v den dlouho dopředu ohlášené premiéry. Mohlo by se zdát, že je RENT v našich podmínkách prostě prokletý a že Praze jednoduše není souzen. Přes všechny trable, které se na poněkud zvláštní dílo valily, a přes všechny, kteří mu podkopávali nohy, v sobě vždycky našel sílu i silné osobnosti, aby svou bitvu dovedl do vítězného konce.
Premiéra české verze byla ohlášena na 14. prosince. Už měsíc před tímhle datem jsme se ale mohli podívat na tiskovou konferenci, na které zazněly krátké ukázky z českých překladů písní. Již tehdy se dalo tušit, že se překlad Milana Malinovského ubírá tím správným směrem a že ti, kteří českou verzi netrpělivě vyhlížejí, pravděpodobně nebudou zklamaní. Zklamání se ovšem dostavilo v momentě, kdy se její premiéra opět zrušila. Z licenčních důvodů ji totiž nebylo možné oficiálně odehrát v naplánovaném termínu. Představení se rušila den předem, místo nich byli diváci pozváni „jen“ na veřejné generálky. Na generálky, z nichž ta večerní se nakonec k velkému údivu a radosti všech stala nečekanou oficiální premiérou.
Jedná se už o třetí pražskou verzi RENTu. Od léta 2013, kdy byl premiérově uveden v divadle Na Prádle, uplynul téměř rok a půl. Mylně by se zdálo, že se toho nezměnilo moc. Scéna je trošku jiná, některé kostýmy také, ale to jsou malichernosti a nepodstatné věci, že si jich člověk snad ani nevšimne. Výraznější změnou je fakt, že se režisér rozhodl obsadit celou company pouze dvěma lidmi – jedním mužem a jednou ženou. Může to vyvolat realizační obavy, ale Kateřina Sedláková a Karel Korsa dokázali, že to jde. S naprostým přehledem skákali z jedné role do druhé, pro diváka to bylo živé, nápadité a ani na chvíli nehrozilo, že by měl nepořádek v jednotlivých epizodních postavách. Zbytek obsazení, které jsem měla možnost na premiéře vidět, mi bylo až na jednu výjimku dobře známé z dřívějších uvedení. O svých kvalitách opětovně přesvědčuje Tomáš Vaněk, představitel Marka, patřící mezi největší opory a tahouny představení. Možná se to nezdá, ale právě tahle role má v muzikálu velmi výrazný prostor, ačkoliv díky své vypravěčské pozici stojí často na okraji dění. Dovedete si ale představit Rent bez „Tanga s Maureen“, „La Vie Boheme“ nebo „What You Own (Seš tím, co máš)“? Ne? Pak vězte, že potřebujete opravdu dobrého Marka – a tím potvrzuji, že se Na Prádlo s klidným svědomím můžete vydat, protože Vaněk skutečně dobrý je. Stejně tak dvojice Michaela Doubravová a Roman Tomeš coby Mimi a Roger. Mimi neuvěřitelně pomáhá překlad k tomu, aby opravdu působila jako holka, která „má všechno na háku,“ a přesně ví, co chce. Jejich společný duet „Helfneš mi s tou svíčkou“ je náročný především v tom, že jednotlivé věty na sebe přesně navazují, zapadají do sebe jako skládačka, a kdyby se některý z nich přeřekl, okamžitě se vytrácí veškeré napětí, které v songu je. Doubravová s Tomešem to ale zvládají skvěle, dovedou se navzájem provokovat i hluboce milovat.
Lesbické partnerky Maureen a Joanne si zahrály Barbara Chybová a Lucie Bakešová. Bakešová v žádném případě nepatří mezi slabé články obsazení, ale Barbara Chybová strčí do kapsy snad úplně všechny. Jakoby se pro roli Maureen narodila. Při jejím nápaditě přeloženém protestu zakončeném hromadným kvákáním nebo prohlášení, že „převlečená za krtečka půjde protestovat proti kopání základů“, nechápete, jestli to jen hraje, nebo na jevišti stojí sama za sebe. Ale možná je jí tahle role opravdu souzená. Možná v ní dřímá obrovský kus Maureen. Role Angela se ujal Laco Hudec, další z lidí, kteří jsou u RENTu už od samého počátku. V anglické verzi mě tolik nepřesvědčil, čeština mu určitě sedí líp. A jako k poslednímu se dostávám k jedinému nováčkovi, který v neděli v jedné z hlavních rolí vystoupil – totiž ke Collinsovi Tomáše Novotného. Tato role si v Praze prošla snad největším střídáním herců – od Martina Šemíka a Oldřicha Smysla přes Zbyňka Frice a záskok Milana Malinovského až po „nejnovějšího“ Novotného. Ten se se svou rolí vypořádal s grácií. Collins je obtížný v tom, že má nejen napsaný jeden z nejkrásnějších a nejemotivnějších pěveckých partů (píseň „I´ll cover you“, v českém překladu „Domov“), ale především to musí být osobnost, ze které vyzařuje obrovské charisma a která Angelovi dodává pocit jistoty. Po Šemíkovi, kterého jsem kdysi viděla v první verzi Na Prádle, by to měl každý představitel hodně těžké, ovšem Novotný byl výbornou volbou.
V neposlední řadě bych se chtěla trochu věnovat již výše zmíněnému českému přebásnění. Právě čeština je tou největší změnou, kterou RENT prošel a která mu (doufejme) pomůže dostat se do povědomí širší veřejnosti. Milan Malinovský se s RENTem nesetkal poprvé, je i autorem prvního slovenského přebásnění z roku 2007. Tuhle verzi neznám doslovně, ale pracovalo se s ní i při druhém slovenském uvedení v divadle Aréna. Občas se v libretu objeví fráze či věty, které jsou si podobné či naprosto totožné, ale co si budeme namlouvat – čeština a slovenština se zkrátka v některých okamžicích prolínají. Nicméně Milan Malinovský si zaslouží obdiv, že dokázal Rent převést hned do dvou jazyků tak, že hercům se očividně dobře zpívá a diváci hltají každé slovo. Ráda bych pro ty, kteří stále nevěří, zda se český překlad dá považovat za dobrý, citovala pár frází. Například refrén písně „Tango s Maureen“ zní následovně: „V tom tangu s Maureen, ona tančí, ty seš její stín. Stále zobeš jí z dlaní, a slepě cupitáš za ní. Než to úplně vzdáš, ještě chvíli se snaž, srdce máš zbitý až do modřin. Proč jsme s ní, když je tak zlá? A bejvá tak oplzlá?“ V textech jsou používány hovorové výrazy, přesto s pochopením příběhu nebude mít problém žádná generace. Překladatelským oříškem byl především Maureenin protest. Jakmile její představitelka ale předstoupila před publikum a řekla divákům o svém snu, že byla Červenou Karkulkou, která při hledání vody na poušti Kybernia potkala žábu, a následně vyzývala publikum k hromadnému kvákání, bylo jasné, že i tohle bude fungovat. Stejně jako když Mimi v slzách zpívá píseň „Without You (Bez nás dvou)“: „Bez nás dvou dál svítá, dým stoupá, vosk pálí. Bez nás dvou se blýská, dál padá déšť a studí mráz. Dál zní smích a taje sníh, čas běží dál bez nás dvou. Ty scházíš, já zmírám, jak žít mám bez nás dvou?“ Angel Collinsovi zase slibuje lásku slovy „Můj dům je tvůj, žij v něm dál se mnou, pár pus mi dáš a nájem tím splatíš. Buď mou láskou, já ti domov dám.“ A na závěr ještě pár vět z finále, které s sebou nese to největší poselství RENTu: „Tak nebuď včerejšek, nech zítřek spát, den za dnem, žít se dá pořád. Máš tenhle den, víc vážně nic, žij teď, žij dnes a nelituj se víc.“ A tak to má být. Kdy jindy, když ne dnes?
Na začátku článku jsem podotkla, že Steve Josephson Rentu věřil. Nejen on, ale i všichni lidé, kteří si s ním prožili dobré i špatné – samotní herci, vystresovaní z neustálých technických a administrativních problémů, které nebraly svého konce, ale i fanoušci, několikrát zklamaní odloženou premiérou. Ti všichni stáli při sobě a všichni 14. prosince večer seděli v divadle Na prádle. V divadle, kam byli diváci puštěni zadarmo, jakožto na veřejnou generální zkoušku. Na zkoušku, kterou všichni odehráli s neuvěřitelnou energií, elánem a nadšením. A když pak na samotném konci předstoupil před diváky představitel Marka, Tomáš Vaněk, a řekl, že se deset minut před začátkem představení dozvěděl, že jim z Ameriky dali licenci a mohou od této chvíle Rent oficiálně uvádět, vyhrkly slzy z očí nejen hercům, ale i publiku. Všichni se stali svědky oficiální české premiéry.
Rent opět ukázal svou sílu, sílu lidi spojovat a předávat jim lásku i naději. Od 14. prosince se oficiálně uvádí v Divadle na Prádle. Hrálo se pouhý týden, další série představení se připravuje na jaře 2015. Teď už nezbývá než doufat, že si RENT konečně našel místo, které mu patří, které si zaslouží a že ještě dlouho bude lidem předávat své nádherné poselství: „Zkus dýchat jen pro tenhle den, jen dnes žít se dá.“
Ilustrační foto: Martin J. Polák, Divadlo Na Prádle a archiv redakce
