Zcela nebývalý počet nových operetních inscenací zaznamenáme během následujících třiceti dnů na našich scénách. Masivní nástup klasické operety předznamená už dnešní premiéra Mamzelle Nitouche v Hudebním divadle Karlín, následovat bude 15. února Offenbachův Orfeus v podsvětí v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, o týden později zazní v Moravském divadle Olomouc Straussův Netopýr a hned 23. února na jevišti Velkého divadla v Plzni Polská krev Oskara Nedbala.
Florimond Hervé: Mamzelle Nitouche, HDK Praha
Autorem Mamzelle Nitouche je skladatel Florimond Hervé. Narodil se 30. června 1825 s příjmením Rodger a svojí uměleckou dráhu skutečně započal jakožto varhaník v klášteře. Lákala ho však hudba živější, a také lehčí. Zbožné popěvky ho dlouho nebavily a tak se objevil coby zpěvák a později dirigent v pařížském Theatre du Palais Royal. Ve svých šestadvaceti letech už řídil vlastní orchestr ve vlastním divadle, Folies Concertantes. Jako operetní skladatel se rozpomněl, že nejlepší příběhy píše sám život a na základě autobiografických zkušeností napsal ve spolupráci s Offenbachovým libretistou Meilhacem a dalším textařem Millaudem slavnou Mamzelle Nitouche, která měla světovou premiéru v lednu 1883 v pařížském divadle Variétés. To už skladatel tvořil pod uměleckým pseudonymem Hervé. U nás se tato opereta poprvé objevila sedm let poté v Národním divadle, které tehdy hrálo i operety. Publikum, které si podmanila naráz, jí brzy překřtilo na českou Nitušku. Později se jí chopil Oldřich Nový, a nejenže si zahrál slavnou dvojroli Célestina – Floridora, ale opatřil jí i neuvěřitelně půvabným překladem, ve kterém se většinou hraje dodnes – i se zlidovělou hláškou „Taková jsem já, matinko.“
Florimond Hervé: Mamzelle Nitouche
Režie a choreografie: Gustav Skála
Překlad: Oldřich Nový
Inscenační úprava: Gustav Skála
Scénografie: Eva Brodská
Kostýmy: Roman Šolc
Hudební nastudování: Kryštof Marek
Célestin – Floridor: Bronislav Kotiš
Denisa de Flavigny: Zuzana Benešová/Radka Coufalová
Fernand de Champlatreux: Marián Vojtko
Loriot: Tomáš Trapl
Major: Vladislav Beneš
Matka představená: Pavla Břínková/Zdena Herfortová
Corina: Pavla Břínková/Dita Hořínková
Režisér: Václav Noid Bárta
Ředitel divadla: Vladimír Brabec
Jacques Offenbach: Orfeus v podsvětí, JD České Budějovice
Jacques Offenbach je považován za zaklatele a zároveň nekorunovaného krále pařížské operety. Právě kankán z Orfea v podsvětí doslova patří k pařížským symbolům a je navždy spojen s francouzským divadlem a kabaretem. Přitom Offenbach, vlastním jménem Jacob Eberst, nebyl původem Francouz, ale německý Žid. Narodil se v městečku Offenbach nedaleko Frankfurtu a z přezdívky “Der Offenbacher” vzniklo jeho pozdější slavné příjmení. Když získal místo violoncellisty v Opéra Comique, přijal i francouzskou podobu svého jména. Tak se zrodil Jacques Offenbach (1819 – 1880), hudebník, skladatel, operetní mág a divadelní podnikatel. Muž, který chtěl publikum především bavit. Velkolepou podívanou, oslňující výpravou, melodickou hudbou a také (narozdíl od pozdějších konkurentů vídeňských) trefnými texty, jimiž parodoval nejrůznější politické a společenské reálie. A samozřejmě kankánem. Offenbach napsal přes sto jevištních děl, z nichž dodnes zůstává na světových jevištích zejména Orfeus v podsvětí, Kásná Helena, Pařížský život, Madame Favart, Bandité, Modrovous, Velkovévodkyně z Gerolsteinu a jediná skladatelova opera Hoffmannovy povídky. Měl geniální smysl pro divadlo a bohatou hudební invencí naplnil buffové náměty vtíravou, ale přitom neuvěřitelně vtipnou a živelnou melodikou. Zformoval nový žánr – celovečerní operetu – a dal mu trvalou platnost. Ve své době měl jediného konkurenta v tvůrci operety vídeňské, Johannu Straussovi. Po svatbě se Offenbach zřekl židovského vyznání a přešel ke katolické víře. V roce 1860 byl uznán za příslušníka francouzské vlasti a další rok obdržel z rukou císaře řád Čestné legie.
Hudební nastudování: Martin Peschík
Dirigenti: Martin Peschík, Petr Jiříkovský
Režie: Dagmar Hlubková
Scéna: Martin Víšek
Kostýmy: Tomáš Kypta
Sbormistr: Josef Sychra
Choreografie: Béla Kéri Nagy
Fáma alias Veřejné mínění: Iva Hošpesová
Jupiter: Josef Průdek
Eurydika: Lucie Kordová Mlynářová, Eva Štruplová
Pluto: František Brantalík, Bohdan Petrović
Orfeus: Aleš Voráček
Merkur: Josef Guruncz
Diana: Miroslava Veselá
Venuše: Romana Strnadová
Juno: Dagmar Volfová
Styx: Miloslav Veselý
Chloe: Michaela Korychová, Jana Málková
Johann Strauss ml.: Netopýr, Moravské divadlo Olomouc
Za úspěchem Netopýra nestojí, jako v případě mnoha jiných operet, jen krásná hudba Johanna Strausse, ale také velmi povedené libreto, jehož autory jsou Carl Haffner a Richard Genée. Ti tentokrát nepracovali s klasickým sladkobolným milostný příběhem, ale vystavěli story na skutečně komediální zápletce, kterou situovali v prvním jednání do rezidence pana Eisensteina, ve druhém na reprezentační ples u prince Orlovského a ve třetím do městské šatlavy. Spíše než na obligátní operetní klišé vsadili na dobře rozehranou situační komiku. Vypráví o vtipné pomstě doktora Falkeho za silvestrovský žertík, při němž jej jeho kamarád Gabriel Eisenstein nechal sedět až do rána opilého na městské lavičce v maškarním kostýmu netopýra. Úžasně prý se bavilo celé město! Dr. Falke vymyslí odplatu – a ta mu vyjde znamenitě: Pozve Eisensteina na ples k princi Orlovskému místo jeho nástupu do vězení (kam má jít na týden za banální důvod – políček úředníkovi) a zároveň tajně přizve i jeho komornou Adélu vydávající se za umělkyni, jeho manželku převlečenou za uherskou hraběnku a ještě k tomu samotného ředitele věznice Franka. Díky tomu se rozehrává důvtipný kolotoč situací, obohacený známými melodiemi v rytmu valčíku i čardáše. Vše se k všeobecné radosti hlavních aktérů rozuzlí přímo na půdě místního vězení a jak se nakonec ukáže, za všechno vlastně může jen šampaňské, které s grácií tak rychle stoupá do hlavy!
Překlad: Zbyněk Brabec
Zpěvní texty: Emanuel Punčochář
Režie: Zbyněk Brabec
Hudební nastudování: Tomáš Hanák
Dirigenti:Tomáš Hanák, Miloslav Oswald
Choreografie: Robert Balogh
Sbormistr: Lubomíra Hellová
Scéna: Pavel Krejčí
Kostýmy: Soňa Valentová
Gabriel von Eisenstein: Ondřej Koplík, Petr Martínek
Rosalinda: Lea Vítková, Magda Málková
Frank: Vladimír Třebický, Petr Špaček
Princ Orlovský: Barbora Polášková, Lucie Janderková
Alfréd: Jakub Rousek, Milan Vlček
Dr. Falke: Martin Štolba, Vladislav Zápražný
Dr. Blind: Ondřej Doležal, Ivo Melkus
Adéla: Elena Gazdíková, Barbara Sabella
Frosch: Petr Šíma, Václav Bahník
Ida: Renáta Mrózková, Lucie Martináková – Hloužková
Oskar Nedbal: Polská krev, DJKT Plzeň
Tato opereta bývá označována často za nejlepší dílo Oskara Nedbala a je druhou z jeho šesti operet. Přesto právě na základě toho, jaká hudba v Polské krvi zní, odmítají mnozí řadit jejího skladatele k tehdejší vídeňské skupině (F. Lehár, O. Straus, L. Fall). Jeho hudba zůstala výrazně česká. Nedbal totiž, přestože působil ve Vídni, nepodlehl zcela tam panujícímu mezinárodnímu hudebnímu výrazu. A proto je pro nás Polská krev tak přitažlivá – v ničem si nezadá s těmi nejproslulejšími tituly žánru, a při tom je tak blízká českému hudebnímu cítění. Leo Stein napsal své libreto podle povídky A. S. Puškina Slečna selka. Vídeňská premiéra se konala 25. října 1913 a první české provedení se uskutečnilo již dva měsíce po té 26. prosince téhož roku v Plzni. Proto také je na našem jevišti tak trochu doma. Po řadě opakovaných uvedení mezi válkami byla v druhé polovině dvacátého století Polská krev v Plzni uvedena v letech 1951, 1953, 1959, 1968, 1976, 1986 a 1992. Vrací se tedy na plzeňské jeviště po jednadvaceti letech.
Překlad: a úprava: Luboš Šterc, Jindřich Janda
Zpěvní texty: Zdeněk Knittl
Režie: Jan Ježek
Dirigenti: Pavel Kantořík, Jiří Petrdlík
Choreografie: Petr Jirsa
Scéna: Ivo Žídek
Kostýmy: Josef Jelínek
Dramaturgie: Jiří Untermüler
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Jan Zaremba, statkář: Tomáš Bartůněk / Dalibor Tolaš
Helena, jeho dcera: Anna Klamo / Radka Sehnoutková
Hrabě Boleslav Baraňski: Jaroslav Březina / Josef Moravec
Bronio Popiel, jeho přítel: Tomáš Kořínek / Jan Nociar
Wanda Kwasiňská, tanečnice: Gabriela Kopperová / Jana Tetourová
Jadwiga, její matka: Venuše Dvořáková / Hana Spinethová
Mirski: Roman Krebs
Gorski: David Cody / Josef Jordán
Wolenski: Roman Dušek / Jan Fraus
Senewič: Miro Bartoš / Martin Borovský
Baronka Drygalská: Kamila Burdová / Ivana Klimentová
Komtesa Napolská: Dagmar Kordová / Adéla Lučanská
Foto: jef Kratochvil (inscenace Mamzelle Nitouche v MdB) a archiv autora
