Rubrika: Domácí

Po patnácti letech se do Brna vrátí jedna z nejpopulárnějších operet Mamzelle Nitouche Florimonda Hervého. Premiéra se uskuteční na Hudební scéně MDB 7.června od 19,30h.
Jak můžeme vyčíst z tiskové zprávy, inscenace Nitušky v Městském divadle ponese dva hlavní znaky – inovaci a návraty. Inovace spočívá hlavně v lokalizaci děje, který se režisér Gustav Skála rozhodl posunout do Francie 50.let minulého století, nahradit armádu četnictvem a využít tak vizuální stránku slavných „četnických komedií“ s Louisem se Funés. Návratů je zde několik – výše jmenovaný režisér se k titulu vrací už potřetí, jedním z Célestinů bude někdejší představitel poručíka de Champlatreux Igor Ondříček, s nímž bude roli alternovat Milan Němec, který Célestina hrál už před deseti lety v Pardubicích… Dále tým Gustava Skály, jenž je už podepsán pod úspěšnou adaptací Orfea v podsvětí, tvoří dirigenti Jiří Petrdlík a Dan Kalousek, scénografka Eva Brodská, kostýmní výtvarník Roman Šolc a dramaturgové Ondřej Šrámek a Jan Šotkovský.

V hlavních rolích:
Célestin/Floridor: Milan Němec, Igor Ondříček
Matka Představená: Eva Gorčicová, Irena Konvalinová
Major de Chateau-Gibus: Jan Apolenář, Zdeněk Junák
Denisa de Flavigny: Radka Coufalová, Johana Gazdíková
Fernand de Champlatreux: Jiří Mach, Aleš Slanina, Jiří Zmidloch
Loriot: Petr Brychta, Robert Jícha
Corina: Jana Musilová, Pavla Vitázková

Jelikož pečlivě sledujeme situaci kolem současného dění v pražských divadlech, uveřejňujeme petici pražských umělců a zároveň jakousi „antipetici“, kterou vydal pražský producent a podnikatel Petr Kratochvíl. Jak jistě po přečtení pochopíte, problematika otřásá i muzikálovou scénou, neboť se rozhořel nejen boj mezi Semaforem a Ta Fantastikou, ale ve hře je i transformace HDK. Protože považujeme současnou pražskou divadelní scénu už tak za velmi zjitřenou, ponecháváme obě petice bez komentářů, ať si každý čtenář udělá úsudek sám.

NÁVRH OBČANŮ K PROJEDNÁNÍ – CHCEME PRAHU KULTURNÍ
Vážený pane primátore, vážené zastupitelky, vážení zastupitelé hlavního města Prahy, vážený pane řediteli magistrátu,
my, níže podepsaní občané, s odvoláním na svá občanská práva podílet se na správě věcí veřejných a s ohledem na samostatnou působnost hlavního města Prahy, které v souladu s místními předpoklady a místními zvyklostmi pečuje o vytváření podmínek pro uspokojování potřeb svých občanů, viz §7 písm. c) zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze (projednání věci zastupitelstvem při podpisu 1 000 občanů), se na Vás obracíme v obavách nad dalším celkovým kulturním rozvojem města, ve kterém žijeme a pracujeme a kterému odvádíme daně, neboť se obáváme, že hrozí likvidace kulturního života nejen v centru Prahy. S vědomím toho, že právě kulturní organizace jsou důležitým, město utvářejícím prvkem, Vám překládáme následující podněty k projednání.
Pro další celkový kulturní rozvoj hlavního města Prahy požadujeme za bezpodmínečně nutné:

1. odložit transformaci kulturních organizací, dokud není jasný právní rámec – Kulturní politika HMP z roku 2006 říká, že „pro transformaci příspěvkových organizací města dosud neexistuje optimální právní prostředí, v ČR chybí dostatečná právní úprava pro vznik právnické osoby veřejnoprávního typu, s výjimkou obecně prospěšné společnosti, která nicméně nevytváří optimální podmínky pro řízení kulturních organizací.“ Neexistuje tedy právní záruka, že správa městského majetku, kam patří i intelektuální vlastnictví, bude prováděna řádným způsobem.
2. poskytnout veřejnou garanci, že nemovitosti v majetku města, ve kterých sídlí městské kulturní organizace, nebudou pronajaty ke komerčním účelům nebo prodány – Jde zejména o Karlínské divadlo, Vinohradské divadlo, Divadlo Na Zábradlí, Švandovo divadlo, Divadlo Pod Palmovkou, Divadlo Minor, Obecní dům a další.
3. definovat síť veřejných kulturních organizací, které zajišťují uchování, prezentaci i tvorbu kulturního dědictví – Podle platných dokumentů HMP cílem tzv. transformace není zajistit dostupnost veřejných kulturních služeb, ale „vyšší míra ekonomické autonomie, vyšší pružnost při řízení, větší míra tvůrčí svobody a rovnocenné postavení se soukromými a nevládními neziskovými organizacemi“. Město se tak de facto zbavuje kulturních organizací. Ačkoli 3. etapa transformace měla začít až po vyhodnocení tzv. 2 etapy zahrnující divadla Na Zábradlí, Pod Palmovkou, v Dlouhé, ABC, Rokoko, Švandova divadla na Smíchově, Studio Ypsilon, Pražskou informační službu a Hvězdárnu a planetárium HMP, mají být k 1. 1. 2008 transformovány i Muzeum hlavního města Prahy, Galerie hlavního města Prahy a Karlínské divadlo.
4. znovu zavést dotační systém pouze pro neziskové projekty kulturního významu – Obecné evropské pravidlo, že dotace/granty jsou určeny pouze na úhradu ztrátových nákladů projektu a nemohou být použity za účelem dosažení tvorby zisku, loni Magistrát HMP svým rozhodnutím bezprecedentně prolomil. V rámci grantového systému jsou tak peníze určené na podporu kultury používány na zvýšení zisku soukromých podnikatelů a vypláceny bez účelu, tedy bez závazku např. snížit vstupné, nabízet slevy pro určité skupiny apod.
5. ustavit poradní sbor pro kulturu s úkolem vyhodnotit kulturní politiku HMP a grantový systém za posledních 5 let – Zastupitelé v nebývalé shodě sice v roce 2006 schválili dokumenty Kulturní politiky a Grantového systému, ale navzdory tomu nebyl po volbách uveden v činnost žádný odborný orgán, který má praxi města vyhodnocovat a může navrhovat změny.
6. oddělit podporu neziskového sektoru a podporu podnikání v kultuře – Nejasnosti ohledně podpory podnikání v kultuře vyústily na jaře loňského roku ve stížnost podnikatele Petra Kratochvíla k Evropské unii pro porušování hospodářské soutěže a arbitráži vůči České republice, což se stalo důvodem pro zářijové zastavení grantového systému a následné několikaměsíční prodlení v rozhodování o grantech. Poté, co byla arbitráž po dohodě obou stran zastavena, upozornil ministr financí na nutnost věnovat pozornost striktnímu oddělení a definice podmínek pro subjekty ziskového (obchodního) a neziskového charakteru. Návrhy řešení této problematiky nejsou dosud známy a vyvstává nebezpečí dalších stížností.
7. dotace z rozpočtu Odboru kultury a památek HMP poskytovat pouze kulturním subjektům, nikoli reklamním, modelingovým či cestovním agenturám apod. – V posledních letech jsou z kulturního rozpočtu podporovány projekty bez odborného posouzení jejich kulturního významu, respektive projekty firem, které úspěšně podnikají v jiných oblastech než kulturních. Např. místní pobočka celosvětové agentury Elite Look dostala loni 1,5 milionu, nyní má návrh 1,9 milionu, provozovatel flotily vyhlídkových lodí na Vltavě obdržel v loňském roce 7 milionů. Dále jsou to Cestovní kancelář turistika a hory nebo CK Alpy, jež se obě zabývají pořádáním alpských a himálajských výprav, či firmy specializované na prezentaci a marketing firem v rámci sportovních, společenských i kulturních akcí, např. MVP Agency. To všechno vede k oprávněným pochybám o účelném využívání peněz daňových poplatníků.
8. finanční prostředky určené na kulturu udělované prostřednictvím partnerství (dříve spolupořadatelství) nevyplácet formou darů, ale dotací – Již po několik let Praha poskytuje dary na různé kulturní a volnočasové aktivity občanů; v roce 2007 to bylo téměř 70 milionů, ve volebním roce 2006 více než 82 milionů korun na desítky projektů. Vzhledem k charakteru darů, který nemůže předpokládat žádný konkrétní účel takto poskytnutých finančních prostředků, jakož i k neexistenci kritérií pro výběr obdarovaných subjektů je tato praxe již delší dobu terčem kritiky. Pochybnosti se týkají nižší účelnosti takto vynakládaných peněz i využívání veřejného rozpočtu k politickému marketingu.
9. zveřejňovat veškeré podkladové i hodnotící studie či analýzy, které si MHMP nechává zpracovávat v souvislosti s prováděním kulturní politiky – Magistrát si pro svá rozhodnutí nechává zpracovat různé studie a analýzy, které nejsou zveřejňovány a podrobeny veřejné diskuzi či oponentuře. Transparentní způsob provádění kulturní politiky a rozhodování přitom prokazatelně přispívá k lepším řešením.
10. upravit a dodržovat harmonogram grantového systému v návaznosti na obecnou praxi kulturních organizací a zamezit, aby se o podpoře rozhodovalo až po zahájení projektů – Pražské kulturní organizace již několik let trpí pozdě přijímaným rozhodnutím o rozdělení dotací, ke kterému dochází i několik měsíců po zahájení projektů. Letos to bylo koncem března, loni koncem února. I samotné uzavírání smluv a převedení dotací v mnoha případech trvá další měsíce, takže peníze se na účet dotyčných žadatelů dostávají až v průběhu roku, přičemž je jasné, že čím více je času na smluvní ujednání, tím je možné získat lepší podmínky, ušetřit či získat kvalitnější zboží i služby.
11. zrušit tzv. dotace na vstupenky – Ve stávajícím systému nelze rozlišit a oddělit na jedné straně umělecké a kulturní, na druhé ryze zábavní či turistické projekty. Dotace jsou rozpočítávány na základě čestného prohlášení o „skutečných tržbách ze vstupného“ bez ohledu na to, zda žadatel akce pořádá či je zprostředkovává jako agentura, a co je vlastně cílem těchto akcí. Za současného stavu se zdá, že např. muzeum voskových figurín či noční kluby s tanečními produkcemi o dotaci nepožádaly jen čirým nedopatřením.
12. pojmenovat manažerská pochybení – Určit, kdo má na svědomí vynucené změny v skladbě programu řady kulturních organizací a narušení partnerské spolupráce. Na stížnosti podnikatele Kratochvíla ohledně porušování hospodářské soutěže a poškozování investic reagoval radní Milan Richter s několikaměsíčním zpožděním a navíc úplným pozastavením grantového systému přesně v době, kdy se obvykle vyhlašuje grantové řízení na následující rok. Důsledkem bylo vážné zdržení projednávání žádostí o financování kulturních organizací a tedy poškození možností plánovat pro tento rok. Pozdě vyhlášený grantový systém navíc nebyl připraven transparentním způsobem. V rozporu s Kulturní politikou a Grantovým systémem HMP nebyly zohledněny závěry a zkušenosti grantové komise z minulých let a rovněž se nekonaly žádné konzultace s poradním sborem primátora pro kulturní politiku, přestože pro konzultaci klíčových rozhodnutí v oblasti kulturní politiky byl v roce 2006 Zastupitel­stvem určen právě tento orgán. Nově zavedené nárokové dotace na vstupenku umožňující zvyšování zisku jsou zásadní změnou jdoucí nad rámec jakékoliv „aktualizace“ grantového systému. Navíc tento systém nově strukturoval rozpočet, a to bez jakékoliv analýzy závazků a potřeb, v důsledku čehož byl RHMP i ZHMP předložen ke schválení deficitní rozpočet, a kulturní organizace byly klamavě vyzvány, aby podávaly své žádosti o víceleté granty, pro které nebyly vyčleněny žádné peníze.

Vážený pane primátore, vážené zastupitelky, vážení zastupitelé hlavního města Prahy, vážený pane řediteli magistrátu,
domníváme se, že důsledná a transparentní realizace politiky, v níž by byly výše uvedené body zohledněny, přispěje nejen k lepšímu uspokojování potřeb občanů a návštěvníků Prahy, ale prospěje i samotnému sektoru kultury, v němž jsou vzájemně provázány ziskové i neziskové aktivity spolu s činností organizací státní správy a samosprávy. Podle loňské studie MPSV má Praha v sektoru kultury velký podíl na celorepublikové zaměstnanosti. V pražské kultuře to v roce 2005 představovalo 49 000 přepočtených osob, což znamená 46 % celkové zaměstnanosti v kultuře v celé ČR. Navíc hlavní město Praha má nejvyšší podíl (55,8 %) na tvorbě hrubé přidané hodnoty celého sektoru kultury celé ČR. V roce 2005 to konkrétně představovalo částku vyšší než 25 miliard Kč.
Nehledě ale na svět statistik je třeba si také uvědomit, že kultura představuje hodnoty, které jsou ekonomicky nevyčíslitelné. Ty spočívají zejména ve vyhledávání, v ochraně a v péči o kulturní dědictví; v informační, výchovné a vzdělávací činnosti kulturních institucí (jako jsou např. knihovny, muzea, galerie), ve vytváření podmínek pro uměleckou tvorbu či badatelskou činnost a v celkovém kultivačním působení sektoru na společnost. Připomínáme, že hodnoty historické, symbolické, estetické i duchovní svým významem z hlediska současnosti i budoucnosti přesahují charakteristiky dané pouhou tržebností či návštěvností kulturních organizací. U vědomí všeho, co bylo řečeno výše, vás proto žádáme o řádnou správu kultury v hlavním městě Praze, kterou máte na základě výsledku voleb na starosti.
V Praze, duben 2008

Lehce nabyl, lehce pozbyl

Proč stejně intenzivně jako pražští divadelníci neprotestují například hudebníci? Přece proto, že jiné druhy umění jsou více zvyklé na samostatný život a méně závislé na dotacích.
Protestující nastolili zjednodušující revoluční dikci: nedáte nám, co chceme – jste nekulturní. Říkáte, že se v divadlech prohospodaří zbytečně mnoho peněz – jste nekulturní. Novináři podporují petičníky s ohnivým svitem v očích – jako fotbaloví fanoušci svůj klub. Bojují přece zástupci kulturních elit proti nekulturním omezencům. Článek věcně a nestranně popisující situaci jsem četl jeden, před časem v MF Dnes. Do podstaty sporu nepronikli ani elitní novináři jako Renata Kalenská nebo Václav Moravec. O velmi různé umělecké úrovni protestujících divadelních scén se nemluví. O tom, jak nakládají s veřejnými penězi se nemluví už vůbec, takovou maličkostí se přece nikdo nebude zabývat! Za tzv. nezpochybnitelná jména (Suchý) a značky (nejčastěji Divadlo Na Zábradlí), kterými se personifikuje „kultura“, se skryje všechno. Na druhé straně prý stojí personifikovaná „nekultura“ – radní Richter a soukromá divadla.
Umělci nebývají z těch, kteří přemýšlejí o výdajích. Utratit se dá jakékoliv množství peněz, zvlášť lehce se utrácejí ty, které si sami nemusíme vydělat. O to důležitější je, aby odpovědné managmenty spravující dotované scény byly skutečně nuceny dávat svým umělcům nějaké racionální hranice. Přemýšlet o tom, zda se nedá udělat totéž za méně peněz. A dokonce jak nějaké další vydělat. Proč se stejně intenzivně jako o požadavcích na granty třeba nemluví o ceně vstupenek? Když z výnosů vstupného pokryjí divadla sotva 30% svých nákladů a tváří se, že na zbývajících 70% mají mít nárok, je to racionální? Když pan Suchý potřebuje na provoz svého soukromého divadla milión korun měsíčně, nemá ho, dělá pětimiliónové dluhy a přitom prodává vstupenky v průměru za nějakých 250 Kč, je to racionální? Je normální, když je v divadle zaměstnáno několikanásobně víc provozních zaměstnanců než herců? V MDP na 24 herců 131 zaměstnanců, v Divadle na Vinohradech 39 herců na 194 zaměstnanců, tedy více než pětinásobek. V Divadle v Dlouhé a na Zábradlí „jen“ víc než trojnásobek. Kdybych podobně vedl svoje divadlo, zkrachoval bych po měsíci provozu.
Dobře zaplaceno musí přece dostat především herci a autoři – oni jsou ti, za kterými lidé do divadla chodí. Hrajeme tolik představení, kolik se jich vyprodá, nemůžeme si dovolit dotovat kromě vzniku inscenace i její provoz. Nikdy nevíme, jak dlouho se která inscenace bude hrát a kolikrát. Ale toto riziko přece k divadlu a k umění patří. Někteří z vynikajících mladých muzikantů a zpěváků, kteří u nás hrají, mají – aby měli jistotu, že pokryjí základní existenční potřeby – civilní zaměstnání, z kterých se uvolňují na zkoušky. Tuto jistotu ovšem řadě herců dotovaných scén pokrývá právě divadelní plat (často nedůstojný, právě proto, že se zaměstnává tolik dalšího personálu) a odtud pak vybíhají za lepším výdělkem do televize, dabingu nebo soukromých produkcí. Je to normální nebo spravedlivé?
Pan Just mi vyčítá, že vedle „seriózního repertoáru“ (zaplaťpámbu, konečně připustil, že nějaký máme), hraju padesát i více představení černého divadla. Měl by se možná zajímat o to, jak to dělám, že svoje „seriózní představení“ dotuji ze svých výdělků z černého divadla. Nedělám dluhy, nejsem závislý na dotacích. Měl by mě dávat za příklad dobrého hospodáře. I toto je podnikání v divadle, nejen – jak se často zjednodušuje – generování zisku. Proboha, zbavme se bolševismu v našich hlavách, prosím! Když všude vidím, jak se s penězi nakládá – když všichni trvají na tom, že divadla mají na podporu nárok, budu zase já stále tvrdit: potom mají mít nárok opravdu všichni.

Petr Kratochvíl

Hudební divadlo v Karlíně s omluvou zrušilo ohlášenou druhou tiskovou konferenci k světové premiéře amerického muzikálu Carmen, která se měla konat 27.května, kdy také mělo být oznámeno kompletní obsazení muzikálu. Jednání s některými protagonisty ohledně smluv jsou údajně nedokončená a sdělování kusých informací vedení HDK nepovažuje za vhodné. Dle tiskové zprávy k tomu částečně přispěly i zdravotní obtíže již nasmlouvaných umělců, jejichž přítomnost na tiskové konferenci je pro divadlo žádoucí.
Novinářům byla přislíbena účast na jedné ze zahajovacích zkoušek v polovině července, kdy také bude sděleno kompletní obsazení jednotlivých rolí. Zatím je tedy nadále znám pouze fakt, že v titulní roli vystoupí Lucie Bílá.

Trojici v této divadelní sezóně již nastudovaných inscenací (Ostrov milování, Sugar a Veselá vdova) doplnil operetní soubor Národního divadla moravskoslezského v sobotu 10.května premiérou klasické výpravné operety Carla Millöckera Gasparone. Děj s velice originální a vtipnou zápletkou situovali libretisté Zell a Genée do italského prostředí. Hudebně dílo nastudoval dirigent Karel Mládek, brilantní taneční scény vytváří choreograf Jan Kolda, o pestrou podívanou se jistě postarají i výtvarníci Martin Víšek a Eliška Zapletalová. Hlavní tíha nad osudy záhadného loupežníka však leží v ženských rukou – režie nelehkého kusu se ujala Jana Andělová-Pletichová.
Ostravká opereta tak v závěru sezóny sáhla po titulu, který není v našich divadelních vodách příliš obvyklý. Zřejmě i to je důvod, proč se jím bude v červnu prezentovat na brněnském festivalu Dokořán, kde mužeme tuto lahůdku vidět 18.6. odpoledne.