V sobotu 2. října se s publikem v plzeňském Komorním divadle rozloučí tanečně muzikálový horror Čachtická paní z autorské dílny Libora Vaculíka, Petra Maláska a Václava Kopty. Ti úspěšně navázali na svá předchozí podobně koncipovaná díla, zejména na Edith – vrabčák z předměstí (v DJKT Plzeň se hraje přes deset let) a Lucrezia Borgia (ND Praha). Režisér, choreograf a libretista Libor Vaculík se nechal inspirovat románem Joža Nižnánského Čachtická paní. Děj románu se odehrává na rozhraní 16. a 17. století a čerpá látku ze skutečných událostí. V té době vládne Čachticím hraběnka Alžběta Báthoryová. O hraběnce kolují zvěsti, že vraždí mnoho nevinných dívek a vyžívá se v jejich mučení jen proto, aby se mohla koupat v jejich krvi, a tím si zachovat mládí a krásu. Strhující inscenace měla světovou premiéru v březnu před dvěma roky. V derniéře se divákům představí ve zpívaných rolích Hana Seidlová (Báthoryčka) a Jan Révai (Ficko).
VSTUPENKY JSOU JEŠTĚ K DISPOZICI V OBVYKLÝCH PŘEDPRODEJÍCH.
Příznivci titulů Libora Vaculíka ovšem nemusí smutnit – už 20. listopadu bude mít, tentokrát na scéně Velkého divadla v Plzni, premiéru jeho zbrusu nové nastudování baletu Zvoník od Matky Boží (Notre – Dame De Paris). První velký román Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži z roku 1831 patří k nejznámějším dílům francouzského romantismu. Příběh odehrávající se na sklonku vlády Ludvíka XI. v kulisách středověké Paříže patří mezi Hugovými díly k nejslavnějším a nejoblíbenějším. Není tedy divu, že poskytl materiál i pro mnohá další zpracování filmová i divadelní. Na téma lásky znetvořeného Quasimoda ke krásné Esmeraldě bylo napsáno několik činoher, oper i muzikálů.
Dlouho na své objevení nečekal ani taneční potenciál romantického příběhu. Již v r.1844, pouhých 13 let po vydání Hugova románu, měl v Londýně premiéru balet La Esmeralda v původní choreografii Julese Perrota na hudbu Cesara Pugniho, který se zařadil mezi nejoblíbenější balety 19. století (Divadlo J. K. Tyla jej uvedlo v roce 1992 v úpravě, choreografii a režii manželů Marty Drottnerové a Jiřího Blažka.)
Teprve v roce 1965 však vzniklo – kde jinde, než v legendárním městě nad Seinou – baletní dílo, vyslouživší si označení “Gesamtkunstwerk”. Hudbu k němu složil známý autor filmové hudby Maurice Jarré (nar. 1924 v Lyonu, zemřel 2009 v Los Angeles), držitel tří Oscarů – za hudbu k filmům Lawrence z Arábie (1962), Doktor Živago (1965) a Cesta do Indie (1984). Spolupracoval s mnoha předními světovými režiséry, mj. složil hudbu k Viscontiho Soumraku bohů. Tato inscenace baletu Notre-Dame de Paris v pařížské Opeře se zrodila zjevně pod šťastnou hvězdou (viz. Oscar pro M. Jarrého za Živaga v témže roce). Kostýmy k jejímu uvedení navrhl tehdy teprve začínající, později světoznámý módní návrhář Yves Saint Laurent (1936-2008), choreografii vytvořil skladatelův vrstevník Roland Petit. Balet se zařadil mezi repertoárové stálice, původní inscenace se stále vrací v nových uvedeních. Libor Vaculík nyní použije tuto hudbu k vlastnímu choreografickému ztvárnění.
Maurice Jarré – Libor Vaculík: Zvoník od Matky Boží
Hudba: Maurice Jarré
Libreto, režie a choreografie: Libor Vaculík
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Roman Šolc
Osoby a obsazení:
Qausimodo: Aleš Lindovský / Richard Ševčík / Pavel Tručka
Esmeralda: Jarmila Dycková / Zuzana Hradilová / Zuzana Pokorná
Phoebus: Miroslav Hradil / Martin Šinták
Frollo: Petr Hos / Milan Maláč
Napsáno s využitím materiálu Evy Ichové.
ROZHOVOR S CHOREOGRAFEM A REŽISÉREM LIBOREM VACULÍKEM PRO VÁS PŘIPRAVUJEME.
Foto: Marta Kolafová
1) Radka Fišarová a Hana Seidlová v alternaci Alžběty Báthoryové
2) Martin Černý představuje Liborovi Vaculíkovi návrh scény k baletu Zvoník od Matky Boží
3) Režisér a choreograf Libor Vaculík
Další informace o inscenacích DJKT Plzeň a kontakt na prodejce vstupenek naleznete zde:
DJKT Plzeň
Předprodej vstupenek DJKT Plzeň
