Když jsem odcházel na dopolední školní představení plzeňské inscenace muzikálu Spamalot, řešil jsem dilema, zda si vzít oblek, nebo jít takříkajíc v civilu. Nevěděl jsem, pro jakou či jaké školy je představení zadáno a očekávaje trička a džíny s rozkrokem u kolen, nechtěl jsem příliš vybočovat… Jelikož minimálně sako většinou nosívám i na generálky, razíc myšlenku, že do divadla by se člověk měl obléct přece jen jinak, než na nákupy do Teska, dostál jsem této společenské konvence nakonec i tentokrát. A dobře jsem učinil…
Před Velký divadlem v Plzni se již s dostatečným předstihem scházeli mladí lidé. Ovšem ne tak, jak je známe ze škol, ulic, obchodů nebo různých klubů. Téměř všichni, dámy i pánové, byli v šatech a oblecích. Připadali mi tak nějak serioznější, vážnější, možná i trochu starší. Ale především slavnostnější. Dozvěděl jsem se, že celé divadlo je zadáno pro studenty a profesory Střední průmyslové školy stavební v Plzni, tedy školy technické, nikoli humanitní. O to větší příjemné překvapení. Ještě před zahájením muzikálového představení promluvil před oponou ředitel školy Ing. Jaroslav Kunte, který studentům poděkoval, že se slavnostně oblékli a popřál všem nejen příjemný divadelní zážitek, ale i nadcházející prázdniny:
„Tak jako každý rok, i letos se v závěru školního roku scházíme v hledišti plzeňského divadla. Tentokrát jsme vybrali muzikál Spamalot z dílny člena britské humoristické skupiny Monty Python a doufám, že jsme, ostatně jako vždy, zvolili správně. Humor této formace je jiný, než jsme zvyklí třeba u českých Cimrmanů, poněkud drsnější a černější. Jsem přesvědčený, že se vám inscenace bude líbit a že se podobně jako já třeba stanete fanoušky Monty Pythonů. Sám jsem zvědavý, jak se jejich humor podařilo přenést na divadlo,“ uvedl ředitel průmyslovky Kunte.
Muzikál Monty Python’s Spamalot v režii Romana Meluzína se v plzeňském Velkém divadle hraje za velkého zájmu publika od 6. března letošního roku. Skrze legendu o králi Artušovi bez jakýchkoli skrupulí jeho autoři zesměšňují manýry muzikálových produkcí, divadelní kritiky, židovství nebo homosexuality – nic jim není svaté. Přes newyorskou Broadway, londýnský West End, Barcelonu a Kolín nad Rýnem se Spamalot dostal pouhých pět let po světové premiéře do Čech – do Divadla J. K. Tyla v Plzni. Diváci jej přijali s nadšením, byť se vyskytly i hlasy, kterým dílo připadalo málo „montypythonovské“. Jedná se ovšem o základní nepochopení tohoto muzikálového zpracování, které ve formě broadwayské show ani nemohlo zachovat charakter filmových skečí, založených na principu určitého amatérismu. Naši původní recenzi z premiéry představení naleznete v sekci RECENZE.
Nás ale tentokrát hlavně zajímalo, jak budou reagovat na tuto show současní teenageři. Sledovali jsme především, zda je vůbec v dnešní době internetové dokáže divadlo oslovit, zda představení nebudou sledovat se sluchátky na uších a s mobilním telefonem v ruce. I vystupující Jan Kříž mi před představením potvrdil, že ze „školních představení“ nemívá vždy dobrý pocit a sám je zvědavý, jak toto specifické publikum bude reagovat. Společně s tiskovou mluvčí DJKT Plzeň Evou Ichovou jsme se tedy usadili na balkon, abychom měli přehled. A byli jsme podruhé velmi příjemně překvapení – během celého představení nezazvonil ani jedinkrát mobil, nikdo neposílal esemesky ani nehrál počítačové hry. Budoucí stavaři reagovali na gejzír humorných scén skvěle a spontánně. Podobně jako „standardní diváky“ (to je opravdu hnusné slovní spojení, až se za něj stydím) je nejvíce rozesmály scény francouzských posměváčků, uražené muzikálové divy Dashy, komiksových postaviček rytířů Ni a obzvlášť bouřlivě kvitovali výstupy zženštělého homosexuálního prince Herberta v podání Jiřího Urbánka.
Několika ze studentů jsme se zeptali, jak se jim představení líbilo, zda chodí do divadla i mimo školní představení a jestli před návštěvou inscenace znali produkci Monty Python’s:
Simona (18 let):
1) Musím říct, že to bylo docela hustý, takovýhle odvaz bych v plzeňském divadle nečekala. Skvěle jsme se pobavili a určitě Spamalot doporučím i svým známým.
2) V plzeňském divadle jsem byla s rodiči jednou nebo dvakrát, ale občas jezdíme na muzikály do Prahy.
3) Od Monty Pythonů jsem nikdy nic neviděla, budu to muset napravit.
Jan (17 let):
1) Název mi nic neříkal, takže jsem nevěděl, co mám čekat. Muzikály nevyhledávám, ale tenhle mě fakt bavil a užil jsem si to.
2) Do divadla moc nechodím, berou mě spíš kluby, sport a tak podobně.
3) Pár skečů jsem viděl kdysi v televizi a byl to podobný nářez, jako tohle představení.
Monika (18 let):
1) Byla to super show, mám ráda Dashu i Honzu Kříže. Některé scény pro mě byly už na hraně, možná bych ubrala trochu vulgarity, ale asi to k tomu patří, protože spolužáci jsou úplně nadšení.
2) Do divadla chodím pravidelně, rodiče mají předplatné.
3) Na televizi nemám moc čas, když už, spíš se podívám na nějaký horor. Od Monty Pythonů jsem nikdy nic neviděla.
Tak jako obvykle, Svatý Grál byl opět nalezen pomocí tajemné šifry 0101. Studenti pak dlouho aplaudovali Jiřímu Untermüllerovi, Dashe, Janu Křížovi, Romanu Říčařovi, Jiřímu Urbánkovi, Bronislavu Kotišovi, Radkovi Štědronskému Shejbalovi, Janu Kaštovskému, celé company i dirigentovi této reprízy Jiřímu Petrdlíkovi. Ukázalo se, že i v dnešní elektronické době divadlo dokáže mladého diváka oslovit, zejména, je-li tak správně vybrán titul, jako v tomto případě. Zkrátka, že mezi jevištěm a hledištěm není nuda. Pedagogům pak patří uznání, že pěstují ve svých žácích vztah k divadelní tradici, která byla a je v Plzni vždy mimořádně silná.
Foto: Pavel Křivánek
1) Rytíři a nejnebezpečnější supermoderní zbraň – dřevěný králík
2) Dámské company není ani v létě vedro
3) Jezerní dáma a neskutečně pohledný sir Galahad – Dasha a Roman Říčař
4) Scéna z muzikálu Monty Python’s Spamalot
Další informace o inscenacích DJKT Plzeň a kontakt na prodejce vstupenek naleznete zde:
DJKT Plzeň
Předprodej vstupenek DJKT Plzeň
