Nejdřív troška poučení pro čtenáře mimo Brna: Buran byl sovětský raketoplán s označením 1K, startoval do vesmíru v roce 1986, ale moc se mu nevedlo a projekt skončil fiaskem. Buran je také šílený stepní vítr v Kazachstánu. Buran je podle výkladového slovníku AV i hrubián, neotesanec, křupan, neomalenec. A teď téměř citace z webu „Buranů“: Divadlo se zrodilo někdy v létě 2003 v hlavách dvojice studentů Divadelní fakulty JAMU Zetela a Jana Šotkovského – z potřeby realizovat své představy o divadelním provozu mimo existující divadla. Zakladatelé se tehdy nepovažovali za žádné revolucionáře nebo výlučné umělce – byli přesvědčeni, že hlavní povinností divadla je bavit a zaujmout diváka, ať dramaty či komediemi, ať naléhavým tématem, nečekanou formou nebo „jen“ suverénním řemeslem. Přes mimořádnou vůli všech zúčastněných se zběsilý nápad rozjet každodenní divadelní provoz s prakticky nulovým rozpočtem ukázal jako neschopný pokračování ve chvíli, kdy olomoucký magistrát nejevil ochotu vznikající divadlo podpořit sumou větší než symbolickou. Na počátku roku 2005 se tak takřka všichni členové Tramtarie přesouvají zpět do Brna. Jako fénix z popela Tramtarie rodí se nové divadlo – BURANTEATR. Není nazváno podle vidláka a křupana, jak se obecně myslí, ale silného stepního větru, vanoucího si bez ohledu na okolí. Název měl korespondovat s vůlí dělat věci po svém, ať si kdokoli cokoli říká. Ale zažitá přezdívka „Burani“ souboru nevadila a zvykl si na ni.
Tak, máme za sebou představování divadla a teď informace z poslední inscenace. Tou byla hra s písničkami – DOMEČEK. Je to milý a zábavný (někdy až mrazivě zábavný) příběh rozvedených manželů, kteří v prázdném bytě – původně jej stavěli jako své budoucí hnízdečko lásky – vedou hodně pravdivé dialogy, často připomínající hořké komedie Woodyho Allena. Mezi dialogy docela trefně a funkčně autoři vložili šest písniček. Bývalý manžel je doprovází jednou na kytaru, jindy klavírní hrou nebo harmonikou. Inteligentní vtipné texty, mámivá hudba, čistý krásně znějící zpěv. Ale tím hlavním je opravdové, pravdivé herectví. Divák se baví, směje – často také sám sobě. Vždyť hádky jsou solí života, i když často hrozí přesolením.
To co většinou zazní na začátku recenze, vkládám až na konec. Kdože ten zdařilý DOMEČEK spáchal? Představitele rozvedeného Petra hrál Mirek Ondra, vystudovaný divadelní vědec na Masarykově univerzitě, původně dramaturg ve Zlíně a v Olomouci, teď pedagog muzikálového herectví na DiFa JAMU v Brně. Navíc je kapelníkem skupiny Létající rabín. Exmanželku Mariku ztvárňuje Kateřina Dostálová, absolventka herectví na DiFa JAMU, kromě ansámblu Buranů hraje ještě v Divadle u stolu, což je v Brně velmi oblíbené místo čtených jevištních textů.
Tomáš Studený je autorem scény, kostýmů a režie. Je to šéfrežisér Opery Diversy, učí operní režii na JAMU a operní herectví na konzervatoři. Domeček byl jeho prvním komorním muzikálem. Dramaturgem, spoluautorem písňových textů (další autoři jsou Lukáš Janota, Petr Michálek, Miroslav Ondra) byl dramaturg „Buranů“ a zároveň dramaturg Městského divadla v Brně Jan Šotkovský. Hudbu složil herec MdB, všestranně talentovaný Lukáš Janota. Nakonec autor Domečku, Petr Michálek . Absolvent DiFa JAMU, obor režie, později redaktor, dramaturg, herec, který je teď ředitelem zlínského divadla.
Burani mají v repertoáru nejedno úspěšné a hodně navštěvované představení. Nebojí se experimentovat, šokovat i smát se. Domeček je však něčím výjimečný. Pracuje s klasickými nástroji žánru, nikde se nic nepřehání, vše je neuvěřitelně pravdivé. Od písní až po situační herectví. Soubor dokazuje, že umí a výsledkem je radost jejich i diváků. I když mají na letáčku uvedeny sponzory, Ministerstvo kultury, Jihomoravský kraj i město Brno, nevysokými dotacemi by se určitě uživit nedalo. Řekněme tedy zjednodušeně: Placeni jsou jako amatéři, a dělají profesionální divadlo. A stojí jim to za to!
Foto: David Konečný
