Začátkem března vydalo Městské divadlo Brno dlouho očekávanou nahrávku muzikálu Les Misérables – Bídnici z pera slavné autorské dvojice Alain Boublil – Claude-Michel Schönberg. Jedná se o dílo, které zároveň v roce 1992 odstartovalo novou českou muzikálovou éru, jejíž vlna vlastně neskončila dodnes. Snad proto jsou Bídníci v Čechách tak populární, snad i proto se v Brně jedná nejen o třetí české nastudování, ale zároveň také o třetí nahrávku, což je v případě domácích inscenací zahraničních titulů zcela ojedinělé (některé, bohužel, v češtině dosud nevyšly vůbec). Zatímco z první pražské verze vyšel poměrně bohatý výběr třiadvaceti písní, agentura GoJa vydala ze svého provedení z roku 2003 dokonce kompletní trojCD (nahrané živě během několika představení) s celkovou stopáží téměř 164 minut. Brněnské album přináší trochu jinou kvalitu, neboť nahrávka byla pořízena ve studiu, vešla se na CD dvě a je zhruba o deset minut kratší, zejména proto, že skladby první půle představení jsou jinak děleny a obsahují drobné jevištní šktrty. Už jen pro pořádek musíme uvést, že všechny verze využívají překladu dodnes nepřekonaného Zdeňka Borovce. Nahrávka MdB byla pořízena v G – Studiu Brno v hudební režii Františka Šterbáka a Igora Vavrdy, za dirigentským pultem orchestru Městského divadla se střídal Dan Kalousek s Jiřím Petrdlíkem. Celý part Jeana Valjeana zpívá Petr Gazdík, Fantiny Markéta Sedláčková, v ostatních větších rolích se alternující umělci střídají.
Než se podíváme na novinkové album blíže, nemohu nezmínit významnou vydavatelskou činnost Městského divadla Brno, která je v kontextu české divadelní scény zcela výjimečná. Zatímco soundtracky pražských muzikálů vydávají většinou velcí nakladatelé (Popron, EMI…), Hudební divadlo v Karlíně je k posluchačům poměrně skoupé a DJKT Plzeň a NDM Ostrava nevydávají muzikálový repertoár vůbec. Sem tam se objeví nahrávky z oblastních scén, např. z Pardubic či Liberce, ovšem Brňané v tomto směru vykazují aktivitu zdaleka největší a přináší nejen divákům, ale také vzdálenějším posluchačům až do jejich přehrávačů jak zajímavá díla autorská, ke kterým by se těžko dostávali, tak celou řadu titulů světových, z nichž mnohé byly v češtině vydány zcela poprvé. Tak se k muzikálovým nadšencům již dostala alba s muzikály Oliver!, Čarodějky z Eastwicku, West Side Story nebo Šumař na střeše. Domnívám se, že tuto systematickou snahu naplno ocení až příští generace, tak jak bude postupně pátrat po inscenacích, které už nebudou na repertoáru. Doufejme, že se dočkáme i dalších podobných počinů, neb z domácích titulů by si to zasloužily minimálně Peklo a Singoalla, ze světových pak alespoň Mozart! a Probuzení jara.
Ale zpět k Bídníkům. Už tradiční prolog s krátkou předehrou a sborem galejníků má v brněnském nastudování trochu jiný temporytmus a frázování, než první provedení nastudované velmi citlivě dirigentem Arnoštem Moulíkem. I tato verze je velmi zdařilá, ale musí si na ni posluchač zvyknout. Skvělý Petr Gazdík coby Valjean i na albu přesvědčuje, že se stal nositelem Ceny Thálie za tuto roli zaslouženě. Viděl jsem jevištní verze všech tří nastudování a krom Karla Černocha naživo slyšel také všechny české Valjeany. Gazdík je trochu jiný, než Jan Ježek nebo David Uličník. Jeho pěvecký projev je velmi procítěný, v prvních skladbách až zdrženlivý, s výrazně lyričtějším podtextem. Heroičtějším se jeho hrdina stává až v druhé půli, kdy se ocitá uprostřed pařížských bitek, aby naplno zazářil, podobně jako na jevišti, v nesmírně obtížném Otčenáši. Znamenitě mu ovšem vychází i další skladby, jako Kdo jsem já? a celá řada duetů, tercetů i sborových skladeb. Výborné pěvecké partnery pak nachází ve všech třech představitelích svého rivala, policejního komisaře Javerta. Lukáš Vlček i Igor Ondříček, kteří dostali na CD větší prostor než Petr Štěpán, jsou pěvecky impozantní a na jejich vzorné intonaci bychom těžko hledali nějaké chyby. Ondříčkova a Gazdíkova Konfrontace pak patří jednoznačně k ozdobám prvního dějství.
Markéta Sedláčková je hereckým temperamentem na hony vzdálená Heleně Vondráčkové a zejména pak unylejší Kateřině Brožové, které známe z pražských nahrávek. Taková je i její Fantina – trochu ostřejší v hereckém i pěveckém projevu, který krotí v písni Knížka snů jen stěží, ve skladbách Krásný holky a Smrt Fantiny už naštěstí neforzíruje, takže zní její hlas náležitě oduševněle a čistě. Výkon obou Eponin, Hany Holišové a Johany Gazdíkové, je na albu plně srovnatelný. Jednu z nejznámějších písní celého muzikálu, Samotářku, zpívá právě Gazdíková, která obstojí i ve srovnání s Lucií Bílou, která českou verzi této skladby proslavila. Dvojice manželů Thénardierových je v režii Stanislava Moši vystavěna komediálněji, než v pražských verzích, což také pěvecky lépe vyhovuje představitelům těchto rolí. Na nahrávce exceluje nejen Jana Musilová, která si může lehce dovolit nejrůznější hlasové parádičky – až překvapivě dobře vychází Hlava mazaná Janu Mazákovi, ač se asi nikdy neubrání srovnávání s legendárním Jiřím Kornem, který je jedním z nejvýraznějších Thénardiérů nejen české, ale i světové muzikálové scény. Měkce znějící hlas Dušana Vitázka velmi sluší romantickému hrdinovi Máriovi, v úloze Cosetty se daří jak Radce Coufalové, tak Martě Prokopové. Brněnská nahrávka má však ještě další sílu, která spočívá ve výborně sezpívané company, jenž bravurně zvládá jak odlehčené scény v hospodě, tak melodicky vypjaté revoluční popěvky i výrazově dramatické scény z barikád, kterým většinou vévodí hlas Enjolrasův v podání Jiřího Macha nebo Roberta Jíchy. Zatímco v některých scénách je zabarvení sboru pop-rockové, první finále vyznívá až operně pompézně. Z dětských představitelů mne na albu nejvíce zaujal vysoce profesionální výkon Davida Žáka (Gavroche), zatímco Kateřina Kolčavová, obdařená jímavou písní malé Cosettky „Zámek v oblacích,“ mě svou šeplavou dikcí příliš neokouzlila. Pokud bych měl brněnskému albu něco vytknout, pak by to byla snad jedna jediná drobnost – ukončení prvního disku několika takty následující písně „Život můj…“. Domnívám se, že první část nahrávky mělo zakončit burcující finále sborovky „Slyš tu píseň zástupů“.
Nicméně nehledejme drobné vady na kráse. Album Les Misérables – Bídníci přináší dvě a půl hodiny kvalitní muzikálové hudby a zaručuje, že na povedenou inscenaci jednoho z vůbec nejúspěšnějších muzikálů všech dob nezapomeneme ani v době, kdy zmizí z jeviště Hudební scény MdB.
VÝSLEDKY SOUTĚŽE O ALBUM MDB LES MISÉRAABLES BÍDNÍCI:
Naše soutěž vzbudila tentokrát obrovský zájem čtenářů, kteří v naprosté většině správně odpověděli, že režisérem brněnské inscenace muzikálu Les Misérables je Stanislav Moša. Z došlých odpovědí jsme vylosovali dva výherce, kteří se mohou těšit na zmíněné dvouCD. Štěstí se tentokrát usmálo na VLADIMÍRU FARKAŠOVOU a LUKÁŠE FASTA. Blahopřejeme a zároveň děkujeme produkci MdB, která alba do naší soutěže věnovala.
Foto: Jef Kratochvil
