Cabaret, foto: Monika Řeháková
Proslulým muzikálem Cabaret se uvedli studenti Divadelní fakulty JAMU ze čtvrtého ročníku Ateliéru muzikálového herectví doc. Sylvy Talpové. Jeden z nejúspěšnějších titulů muzikálové historie měl hned dvě premiéry v Divadle na Orlí a to 24. a 25. ledna vždy v 19 hodin. Inscenace v režii Martina Vokouna má totiž nadvakrát alternovanou hlavní ženskou roli Sally Bowlesové.
Alternace je podle režiséra logickým krokem, protože scénář nabízí tři výrazné herecké příležitosti pro dámskou část souboru. „V ročníku máme čtyři herečky, proto jsme přistoupili k alternaci, aby si celý zmíněný kvartet zahrál,“ vysvětlil Vokoun, V hlavní úloze se vystřídají Kristina Jurková a Kristina Kubačková.
Legendární muzikál měl premiéru na Broadwayi v roce 1966, o rok později získal deset nominací na Ceny Tony, z nichž sedm proměnil. V roce 1972 byl zfilmován. Děj zavádí diváky do Berlína v roce 1931. Do pulsující metropole přijíždí mladý americký spisovatel Clifford Bradshaw, aby zde psal, studoval a poznával svět. Průvodkyní se mu stává kabaretní zpěvačka Sally Bowle, se kterou naváže milostný románek. Magicky ho proto přitahuje i kabaret, který je místem, kde se lidé baví, zároveň je však i metaforou pro svět, ve kterém se klaunství a absurdita staly základním životním pocitem. A počáteční pocit svobody a nevázanosti nemůže Clifforda nechat lhostejným před plíživým nástupem falešných idejí i stále stupňujícím se vlivem Hitlerovy NSDAP. Hudbu Cabaretu napsal americký skladatel John Kander, který proslul dalšími muzikálovými hity, jako Chicago nebo Řek Zorba. Libretista Joe Masteroff se inspiroval dvěma literárními zdroji. Jednak hrou Johna van Drutena I am a Camera, ale především prózami amerického spisovatele a scenáristy Christophera Isherwooda, který ve třicátých letech pobýval v Berlíně. Autorem textů písní je Fred Ebb. První uvedení v režii Harolda Prince získalo sedm cen Tony, včetně nejlepšího muzikálu, zůstalo na repertoáru tři roky a dočkalo se více než 1160 repríz. Když se o šest let později objevila filmová verze režiséra a choreografa Boba Fosseho s Lizou Minnelli, Joelem Greyem a Michaelem Yorkem v hlavních rolích, získala okamžitě osm Oscarů.
Cabaret, foto: Monika Řeháková
Divadelní výprava k inscenaci Cabaret vznikla ve spolupráci s Městským divadlem Brno, Divadlem Barka a Střední školou stavebních řemesel Brno Bosonohy. „Zapůjčili jsme si jednotlivé kusy nábytku a kostýmů. Jinak se stěžejní část výpravy vyráběla přímo pro naši inscenaci. Chtěl jsem po scénografce Adéle Vajdíkové, abychom se celou dobu drželi konceptu divadla na divadle. Celá naše inscenace se tak odehrává v prostředí berlínského Kit Kat Klubu. Když se ocitáme kupříkladu ve vlakovém kupé nebo v penzionu slečny Schneiderové, používáme vždy jen nějaký fragment onoho prostředí. Pořád se tedy pohybujeme na hranici reality a kabaretního čísla,“ poznamenal ke svému konceptu režisér. Také Vajdíkové kostýmy určila móda třicátých let v Německu, ale také zmiňované divadlo na divadle a prostředí kabaretu.
Inscenátoři ve skladbě a nastudování hudebních čísel s Karlem Albrechtem vycházeli z původní verze muzikálu. Na diváka tedy čeká kolem dvaceti hudebních čísel. “Ubrali jsme jednu píseň Kabaretiéra, protože nám přišlo, že děj spíše retarduje, než aby ho někam posouvala. Inscenace bude mít něco kolem dvou a půl hodiny včetně přestávky,“ uvedl režisér.
Vokouna osobně na proslavené muzikálové látce ponejvíce zaujaly tři výrazné motivy. Vedle politicko-sociální aktuálnosti rezonující s dnešní dobou, to byly zejména vztahy či přímo láska dvou lidí, kterou ovlivňuje doba a okolnosti. „Třetím pro mne nesmírně přitažlivým motivem pro mne bylo samo prostředí kabaretního divadla a ono slavné show must go one,“ doplnil Vokoun. Vše podle něj výstižně shrnuje věta, kterou si mladí divadelníci zvolili jako motto své inscenace: „Byl jednou jeden Kabaret s jedním Kabaretiérem, a bylo jednou jedno město zvané Berlín v zemi zvané Německo, a byl konec světa…A já tančil se Sally Bowlesovou, zatímco kolem se řítily dějiny.“
Cabaret, foto: Monika Řeháková
