Do nedávna nepředstavitelné se stalo skutečností – soubor muzikálu Divadla J.K. Tyla v Plzni jako první v Čechách uvedl, nebál bych se tentokrát použít často zneužívaný termín „kultovní britský muzikál“, Billy Elliot. Dílo nádherné, vymykající se mnoha zavedeným klišé, ovšem v našich podmínkách skoro nerealizovatelné. Pokud bych tipoval, myslel bych si, že na něj dosáhne spíš brněnské Městské divadlo, přece jen v Brně je daleko propracovanější systém divadelního školství.
Proč o tom mluvím. Jak uvádí nejen dramaturg inscenace Pavel Bár, výběr a trénink chlapců pro titulní i druhou největší roli trvá obvykle několik let, stejně jako jejich baletní příprava. Představitel Billyho musí dobře zpívat, výborně hrát a především skvěle klasicky tančit, zvládat step i akrobacii. Britští a američtí producenti tak obvykle hledají tyto děti už dávno před kýženým jedenáctým rokem věku a v celém anglicky mluvícím teritoriu. Zatímco v Londýně se muzikál hrál nepřetržitě od premiéry v roce 2005 až do roku 2016 a ve více než čtyřech tisících repríz se vystřídalo na čtyřicet chlapců, jeden lepší než druhý, velmi jsem pochyboval, že by se v malém českém rybníčku podařilo najít byť jen dva. Povětšinou bídné výkony dětských představitelů v mnohem méně náročných rolích dávaly důvody k obavám, nebojím se napsat přímo k průšvihu budoucímu. Avšak nestalo se.
Režisér Lumír Olšovský extrémně zariskoval, když začal usilovat o licenci na Billyho Elliota. Nejen z důvodů výše popsaných, ale také proto, že za dlouhých dvanáct let Billyho řada českých muzikálových fanoušků na West Endu viděla (a nepamatuji si na jediného, který by nebyl nadšen), a ti, kteří to štěstí neměli, zhlédli inscenaci na DVD nebo přímo v televizi, kde jí několikrát odvysílala ČT Art. Čili řada diváků má srovnání s originálem, který se prostě nedá dostihnout, jen se mu přiblížit. Otázkou zůstávalo, nakolik je to možné.
I v Plzni proběhla řada konkursů, z nichž vzešlo šest adeptů, kteří prošli téměř roční pohybovou přípravou. Následně inscenátoři vybrali pro titulní úlohu Miloslava Frýdla a Šimona Fikara, pro roli Michaela Jaromíra Dezorta a Jakuba Průchu. První čeští Elliotové nejsou z Plzně, ale z Prahy a Berouna.
Děj muzikálu (a také filmu) zná asi každý, takže jen stručně. Příběh se odehrává v County Durham během stávky horníků vletech 1984-1985. Jedenáctiletý Billy po smrti maminky vyrůstá v hornické rodině s otcem, starším bratrem a zmatenou babičkou. Táta jej nutí chodit na hodiny boxu, které jej nebaví. Jednou po lekci zůstane o trochu déle a neplánovaně se zapojí do taneční hodiny rovněž svérázné paní Wilkinsonové. Balet jej chytí a tajně se mu věnuje čím dál víc. Otec i bratr se všemožně snaží Billyho od baletu odradit. Až jednou nepozorovaně vidí táta syna tančit, navštěvuje paní Wilkinsonovou, kterou předtím několikrát urazil, sežene peníze a Billy nakonec odjíždí na náročné zkoušky na Royal Ballet School. Je zklamán, že nemůže předvést dlouho nacvičované číslo, ale jen pohybová cvičení. Až poté, co se porota se zeptá, jaký to je pocit, když tančí, odpovídá dojemným popisem své taneční vášně (Electricity). Na školu je přijat. Stávka končí a horníci nastupují do práce, o kterou brzy přijdou. Billy se balí a odjíždí za svým snem. Jednou velkou výhrou a jednou prohrou muzikál končí. „Jdi za svým snem, a vše je možné“, mohlo by představení končit…
Zbývá dodat, že hudbu v Billymu Elliotovi zkomponoval světově proslulý muzikant Elton John, držitel 26 zlatých, 38 platinových a jedné diamantové desky. Dále je autorem muzikálů Lví král, Aida a Lestat. Libreto napsal Lee Hall, umělec u nás ne tak známý, ale rovněž slavný. Je autorem mnoha divadelních her, filmových scénářů a operních adaptací.
Úspěch plzeňské inscenace začíná u překladu, na kterém se podíleli Michael Prostějovský, Pavel Bár a Kateřina Hipská. Písně jsou zpěvné, dialogy velmi zdařile počeštělé a poetika příběhu zachována. Co se týče vulgarismů, prostě se nacházíme v drsné komunitě, kam se pro hrubý výraz nebo facku nejde daleko. Mám pocit, že sprostých slov je v anglickém muzikálu trošku míň, ve filmu zas o něco víc, každopádně nepůsobí samoúčelně. Vše se odehrává na pozadí silného politicko-sociálního příběhu, který není pro českého diváka až tolik zajímavý jako hlavní dějová linka, zejména první půlhodina by snesla ostřejší nůžky, ale všichni víme, že to z licenčních důvodů není možné.
Režisér Lumír Olšovský odvedl výbornou práci, a to především v práci s dětskými představiteli hlavních rolí i s početnou dětskou company. Je poznat, že jeho snaha o přirozenost přinesla ovoce a že jí patrně během zkoušení věnoval většinu energie. Všichni hrají skutečně na pokraji svých možností. Humorné činoherní vstupy fungují, davové hornické písně fascinují. Choreografie Denisy Kubášové rozhodně nezklamala, zejména ve scénách horníků a malých baletek, celkově bych ale přece jen očekával „trochu víc“, zejména co se týče klasického baletu a akrobacie. Scéna „létajícího Billyho“ by snesla více invence, byť pro svůj efekt téměř vždy sklízí potlesk na otevřené scéně. Jak říkával jeden muzikálový režisér, „Mary Poppins budeme dělat teprve tehdy, až seženeme závěsné zařízení, které nebude vidět…“
Ději dobře slouží scéna Dava Bensona, jejíž dominantou jsou těžební věže s lávkou, jež ustupují do pozadí, když potřebujeme na jevišti taneční sál či hornický byt s Billyho podkrovním pokojíčkem. Proměny jsou poměrně snadné a tím pádem nerušivé. Stejný výtvarník navrhl i nápadité kostýmy.
Jak jsem uvedl, od začátku zkoušek jsem byl skeptický, že je možné u nás představitele jedenáctiletého Billyho nalézt. Obavy se naštěstí postupně rozplynuly. První premiéru odehrál herecky suverénní Miloslav Frýdl, pěvecky dobrý a pohybově velmi slušný. A co zejména – kluk už divadelně zkušený a strašně charismatický. Přízeň publika si získal od prvního vstupu na jeviště a udržel si jí až do závěrečného aplausu. Druhý Billy, Šimon Fikar, je úplně jiný. Účinkuje v prvním muzikálu, a proto je víc dětský, daleko častěji vám vžene slzy do očí, hlavně svojí bezprostředností, přestože Frýdl je technicky určitě lepší herec. Doménou Šimona Fikara je zase zpěv, který je prakticky bezchybný. Okouzlí vás oba představitelé, a sám nevím, kterému bych dal přednost. Jsou prostě dobří.
Doslova trefou do černého je pak obsazení Jaromíra Dezorta do role přitepleného Billyho kamaráda Michaela. Jaromír ve vděčné úloze doslova exceluje. A to nejen skvělým komediálním nadáním, ale i tancem. Skutečně perfektně odvedená figura. Snaží se i alternující, zatím trochu plašší Jakub Průcha.
Otce Elliota ztvárnil Martin Davídek rtuťovitě, svou roli pojal jako navenek působícího drsňáka, který se pere s nelítostným osudem a snaží se pro celou rodinu dělat dle jeho názoru to nejlepší. Pěvecky ani pohybově mne příliš nezaujal a proto se o to víc těším na domácí charismatického herce Martina Stránského, který bude roli občas alternovat.
O úlohu paní Wilkinsonové se dělí Ivana Chýlková s Lucií Zvoníkovou. Jsou podobně rozdílné, jako představitelé Billyho. Chýlková je prostě prvotřídní herečkou, jež z role svérázné učitelky tance nevypadne ani na okamžik. Dokonce jí i slušně uzpívá, ovšem s taneční složkou je to slabší. Ta je naopak doménou Lucie Zvoníkové, která se do „zlé“ herecké polohy musí trochu nutit, ale pěvecky a tanečně je výborná. Obě dámy už na tiskové konferenci prohlásily, že je škoda, že nemohou hrát společně, a nelze než jim dát za pravdu.
Další velkou rolí je Billyho starší bratr Tony. Bez alternace jej hraje strhujícím způsobem pěvecky i herecky silný Lukáš Ondruš. V divácky vděčné úloze Bábi se střídá Ludmila Molínové (známá především ze svého působení v Divadle na Fidlovačce) a ikonou plzeňské činohry Monikou Švábovou. Molínové herecký i pěvecký výkon byl vyrovnaný a věrohodný, Monika Švábová Bábi pojala trochu víc komicky. Zatímco při generálce i dobře zazpívala, během druhé premiéry se jí bohužel pěvecky nedařilo.
O hudební nastudování s perfektně hrajícím živým orchestrem se postaral dirigent Dalibor Bárta (o taktovku se střídá s Pavlem Kantoříkem), kvalitní pěvecké nastudování je dílem Sáry Bukovské. Velmi dobrou práci odvedli zvukaři v čele s Tomášem Lorencem – opět jsem si potvrdil, jak je obtížné Nové divadlo nazvučit, zvuk byl například v 16. řadě mnohem čistší, než ve 12…
Billy Elliot rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co muzikálový svět začátku 21. století nabídl. Plzeňský muzikálový soubor se s ním vyrovnal se ctí, což je pro něho tou nejlepší vizitkou. Už dnes je až do konce roku 2019 prakticky vyprodáno.