Muzikál BIG, foto: MDB
Diváci si na brněnské muzikálové scéně už zvykli, že zdejší dramaturgie často uvádí světové muzikály v české premiéře. Dočkali se i teď. Divadelní verze amerického filmu v hlavní roli s Tomem Hanksem měla premiéru na Broadwayi v roce 1996 a byla nominována na pět Cen Tony. Premiérové uvedení se dočkalo dvou set repríz. Hudební komedie určená pro celou rodinu s prvky kouzelné magie, s opravdu příjemnou hudbou a tak s trochu excentrickým dějem vyvolala sympatie diváků i odborné kritiky. Česká premiéra byla uvedena v sobotu 20. října 2018 v režii Petra Gazdíka na Hudební scéně Městského divadla Brno.
BIG, čili VELKÝ, je muzikálová pohádka o jednom splněném přání. Zkuste se, milí čtenáři, vrátit do svého dětství, přesněji do puberty, kdy vám bylo třináct let a chtěli jste být konečně dospělí. Vždyť vás všude okolo právě ti praví „dospěláci“ komandovali. Rodiče, učitelé, trhači lístků do kina. Ještě vám není patnáct? Ven! Marně jste stáli na špičkách, marně jste si třeba namalovali knír a holky si vycpaly podprsenky (taky o tom je v příběhu zmínka.) Říkali jste si, být dospělým, to musí být nádhera. Za to mít třináct let, to je pořádná otrava. Taková je vstupní informace do bláznivého děje, kdy třináctiletý kluk, Josh Baskin, na jedné pouťové atrakci vhodí do automatu, který prý splní každá přání, minci. A stane se zázrak. Domů jde spát jako puberťák a vzbudí se ráno jako dospělý muž, který musí čelit všem problémům, které ta záměna přináší. Mimochodem, příběh byl napsán Richardem Maltbym a Johnem Weidmanem v roce 1988. V české bláznivé komedii Miloše Macourka v režii Václava Vorlíčka, Což takhle dát si špenát, se už v roce 1977 V. Menšík a J. Sovák mění na starce a hned zase na malé puberťáky, a právě ty akce dospělých s povahou dětí jsou nádherně komické. Tedy záměna dítě – dospělák tady taky byla, i když úplně obrácená. Škoda, že socialistické Československo se „nekamarádilo“ s Hollywoodem. Z toho příběhu by byl světový muzikál možná už v roce 1977.
Robert Jícha, Viktória Matušovová, foto: MDB
Ale vraťme se k naší inscenaci. Hlavním rébusem je obsazení dvou dětských rolí, na které kladou scenáristi Maltby a Weidman i skladatel David Shire obrovské nároky. Copak mohou zahrát dlouhé texty s náročnými pohybovými kreacemi a s těžkým zpíváním jen tak „nějaké“ děti? Jde to, ale takové děti se v konkurzu z ulice jen tak nenajdou. Režisér Per Gazdík má dva syny, Adama a Josefa. Ti už hráli v mnoha muzikálových inscenacích tohoto divadla. Mají jevištní a interpretační zkušenosti, což naplno dokázali právě v této inscenaci. V první premiéře 20. října jsme viděli Josefa Gazdíka jako Joshe Baskina, který se promění v dospělého, Adam hrál jeho kamaráda Billyho Kopeckeho. Skutečně na těch dvou dětských hercích stojí a padá celá inscenace. Neumím si ji představit, kdyby ti dva hráli své role… ehm… amatérsky.
Režisér Gazdík nastudoval celý muzikál ve dvojím hereckém obsazení. A měl z čeho vybírat, vždyť tento ansámbl je plný muzikálových osobností. Některé role dávají příležitost k plnému nasazení, například Viktória Matušovová jako Susan Lawrencová, vášnivá, ale sem tam nerozhodná, milující, anebo Jonáš Florian jako dospělý Josh. Role mu dala hodně příležitostí chovat se komicky coby dítě v dospělém těle a herec i režisér to plně využili. Jan Mazák jako majitel hračkářké firmy se taky hezky vydováděl a jeho hra s dupáním na velké klávesy spolu s Janem Florianem byla výborným rytmickým číslem. Stejně tak měl příležitosti k hereckým rozehrávkám třeba Robert Jícha jako Paul Seymour, zástupce „dospěláků,“ se všem těmi pracovními i láskovými problémy.
Zvláštní kapitolu tvoří zpívaná a tančící skupina děti, uváděná pod názvem company. Skoro třicítka dětí, pečlivě vybíraných v konkurzech, se toho naučila hodně. Musel to být dril dostat z nich taneční lehkost, spojenou s čistým zpíváním. U dospělých členů company, taky jich bylo asi dvacet, se setkáváme se stejnou energií v tanečném vyjádření. Částečně to snad byli členové souboru, částečně hosté, kteří zásluhou vtipné choreografie Carli Rebecca Jefferson podali výkon plný energie. A k tomu hudba, moderní, a při tom líbivá, zahraná pod citlivým vedením dirigenta Dana Kalouska. Možná právě ta výborná ansámblová čísla děj příběhu velmi urychlovala. Ani se divák nestačil pořádně rozkoukat a už byla po devadesáti (!) minutách přestávka. Celý muzikál je dlouhý tři hodiny. Dlouhý? To se opravdu nezdálo a divákovi bylo až líto, že ta krásná podívaná končí. A podívaná to skutečně byla. Už samotná scéna nápaditě tvořená z velkých městských oblouků, kde se, využívajíc dobré jevištní techniky, zjevovaly tu prostory velkorysé poutě, hned zase komorní interiér a pak nádherný velkoobchod s hračkami, dílem scénografa Emila Konečného a projekce Petra Hlouška.
Jonáš Florián, Josef Gazdík, foto: MDB
Ještě krátce o adresnosti. Dramaturgyně Klára Latzková v bohatém programu k inscenaci připomíná, že po velikém ohlasu muzikálu Mary Poppins jde o titul, který je určen dospělým i dětem. Ano, určitě. Ale pohádka Mary Poppins je adresována mnohem mladšímu divákovi. Dalo by se říct, že je určena i dětem, které se poprvé ocitnou v divadle. Muzikál BIG je pro puberťáky a jejich „dospěláky“. Je to výborný dramaturgický počin. Protože právě z této generace se tvoří budoucí skalní diváci MdB.
Městské divadlo v Brně uvedlo další českou premiéru světového titulu. Kdoví, jestli se v Čechách najde nějaké další divadlo, které se odváží pustit do tohoto díla. Protože muzikál BIG s sebou nese mnohá „ale“. Všechna úskalí se však na této premiéře povedlo překonat a BIG bude dalším titulem, který bude dlouho beznadějně vyprodaný.
Muzikál BIG, foto: MDB
