Plzeňská filharmonie pod taktovkou Ronalda Zollmana přinese ve čtvrtek 12. 5. od 19 hodin koncert z děl Bedřicha Smetany a dvou francouzských skladatelů – Camila Saint-Saënse a Georgese Bizeta. Publikum se může těšit na Schrezo z Triumfální symfonie Bedřicha Smetany, dále zazní Koncert pro housle a orchestr č. 3 h moll Camile Saint-Saënse a po přestávce ranou Symfonie č. 1 C dur Georgese Bizeta. Jako sólista vystoupí houslista albánského původu Tedi Papavrami.
Triumfální symfonii komponoval Bedřich Smetana v letech 1853-1854 a v rámci jeho tvorby se jedná o skladbu zcela ojedinělou. Skladatel ji psal u příležitosti sňatku císaře Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou, symfonie také nese věnování tomuto manželskému páru, neboť do nového panovníka vkládal Smetana naděje stran českého národní myšlenky. Osud tohoto mimořádného díla je však smutný – na svou zásilku nedostal Smetana z Vídně nikdy odpověď. Sám Smetana koncertně uváděl právě Scherzo, ale k symfonii se vrátil s odstupem let a v roce 1882 ji nechal provést v nové verzi pod názvem Slavnostní symfonie. Z celé symfonie můžeme slýchat i dnes právě třetí větu – populární Scherzo. V Plzni bylo provedeno v minulosti mnohokrát orchestrálně, zaznělo také v unikátních úpravách pro klavír. Celá Triumfální symfonie (resp. Slavnostní symfonie) nebyla v Plzni provedena nikdy.
Saint-Saëns napsal svůj třetí houslový koncert v březnu 1880 a věnoval španělskému houslistovi Pablovi de Sarasate. Saint-Saëns vytvořil v rozmezí let 1858–1902 deset instrumentálních koncertů – pět klavírních, dva violoncellové a tři houslové, právě Koncert pro housle a orchestr č. 3 h moll si získal největší popularitu. Oba umělci se poprvé setkali v roce 1859, Sarasate, tehdy patnáctiletý a o devět let mladší, než Saint-Saëns, skladatele požádal, zda by mu nenapsal houslový koncert. Skladatele nadaný houslista zaujal, vznikla Koncertní skladba A dur, později Rondo capriccioso ve španělském stylu a nakonec Koncert pro housle a orchestr č. 3 h moll. Sarasate při komponování dokonce Saint-Saënsovi poskytoval rady a konzultace. „Umělec kouzelného smyčce Pablo de Sarasate šířil mé skladby do celého světa, a to bylo to největší vyznamenání, jakého se mi mohlo dostat,“ napsal Saint-Saëns. Skladba patří k nejoblíbenějším dílům romantického repertoáru.
Bizet napsal svoji Symfonii C dur v 17 letech během studií u Charlese Gounoda na pařížské konzervatoři s největší pravděpodobností jako studentský úkol. Bizet nikdy neprojevil žádný výrazný zájem o její uvedení a za jeho života se také nikdy nehrála. Určité melodie však skladatel později použil ve svých dalších dílech. Rukopis symfonie objevil až v roce 1933 francouzský muzikolog Jean Chantavoine a poprvé ji uvedl rakouský dirigent Felix Weingartner v Basileji ve Švýcarsku 26. února 1935. Symfonie byla okamžitě oslavována jako mladistvé mistrovské dílo a srovnávána s předehrou Felixe Mendelsohna-Bartholdyno ke Shakespearově Snu noci svatojánské, kterou napsal Mendelsohn-Bartholdy v přibližně stejném věku. Symfonie vykazuje četné stylové, orchestrální, melodické a harmonické podobnosti se symfonií D dur Bizetova učitele Ch. Gounoda, v té době jedním s nejslavnějších francouzských děl svého druhu. Zřejmě proto Bizet své dílo nechtěl zveřejnit. Bizet svého učitele velmi obdivoval a později dokonce napsal: „Byl jsi začátkem mého života jako umělce. Vycházím z tebe. Ty jsi příčina, já jsem následek.“ Bizetova zapomenutá symfonie se ovšem po svém uvedení rychle stala součástí obvyklého romantického repertoáru.
