About the Author

Klasická opereta Země úsměvů Franze Lehára v režii Pavla Klečky přivítá publikum Divadla F.X.Šaldy v Liberci.

Celý článek

Legenda se vrací – v Divadle Hybernia začaly zkoušky muzikálu Karla Svobody Dracula.

Celý článek

Ostravské Národní divadlo moravskoslezské uvedlo na scéně Divadla Jiřího Myrona v sobotu 6.prosince u nás téměř neznámou operetu Rudolfa Frimla Tři mušketýři.
Rudolf Friml pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl pekařem. Už v dětství prokázal mimořádné hudební nadání. Jako desetiletému mu byla vydána tiskem první hudební skladba (Barkarola pro klavír). Po získání stipendia začal studovat na pražské konzervatoři kompozici u Antonína Dvořáka. Po jeho absolutoriu doprovázel na klavír houslistu Jana Kubelíka na turné po celé Evropě a v roce 1901 společně vystupovali i v USA. V roce 1906 podnikli turné do USA podruhé. Friml se tehdy v Americe usadil a začal se věnovat komponování. Po prvních neúspěších a těžkostech následoval v roce 1912 první velký úspěch – opereta The Firefly (Svatojánská muška). V roce 1924 ve spolupráci s básníky Oscarem Hammersteinem a Otto Harbachem napsal svou nejslavnější operetu Rose Marie. O rok později dosáhl značného úspěchu s dílem The Vagabond King (Král tuláků). Jeho další operetou byli v roce 1928 právě Tři mušketýři, kteří ovšem na Broadwayi zaznamenali jen průměrný úspěch. Naposledy se v Americe hráli v osmdesátých letech 20.století. Dodejme, že nepočítáme-li slavného německého muzikálového libretistu Michaela Kunzeho, který se narodil v Praze, je dosud Friml jediným Čechem, jehož díla se na Broadwayi regulárně hrála.

Na rozdíl od ostatních Frimlových hitů se i do Čech tato opereta dostala poměrně pozdě. U nás ji uvedlo v jediném nastudování Hudební divadlo v Karlíně v roce 1967, avšak také bez většího ohlasu – ani pamětníci si na ni příliš nevzpomínají. Příčinou nezdaru bylo zřejmě velmi slabé libreto, které se navíc naprosto vzdálilo od Dumasovy předlohy. Ani nádherné melodie operetu nezachránily. Ostravské nastudování je tudíž teprve druhou možností vidět toto dílo na českém jevišti. O jeho rekonstrukci se postarala režisérka Dagmar Hlubková, která příběh prakticky od základů přepsala a dirigent Karel Mládek. Nové nastudování vychází z rekonstruovaného notového materiálu, z něhož se dochovalo jen torzo. V hlavních rolích vystupují Oldřich Kříž, Jan Drahovzal, Josef Novák-Wajda, Marcel Školout, Roman Harok, Libor Olma, Jana Kurečková, Anna Martušková, Martin Štolba, Pavel Liška a Olga Bezačinská.

Tři mušketýři určitě potěší nejen ostravské diváky /kteří operetu milují/, ale zaujmou nejspíš i odborníky už samotným faktem, že se NDM podařilo objevit a nastudovat operetu, která je na našich scénách prakticky nevídaná.

Foto: NDM Ostrava – Josef Hradil

S dramaturgem plzeňského muzikálového a operetní souboru Patrickem Fridrichovským jsem se sešel během přestávky generální zkoušky muzikálu Řek Zorba přímo v hledišti Komorního divadla. V Plzni působí druhou sezonu. Ještě před absolvováním studia teatrologie na Filozofické fakultě UK v Praze vystudoval klasický zpěv na pražské konzervatoři a hrál v několika muzikálových produkcích – v legendární inscenaci Jesus Christ Superstar, v Bídnících nebo v mezinárodním projektu Bernsteinovy mše. Nyní působí zejména jako dramaturg, publicista a textař, který se podílel i na prezentačních show mnoha mezinárodních značek.

V Plzni před téměř třiceti lety Zorbu hrál strhujícím způsobem legendární Jiří Miegl. Dnes se s touto hereckou kládou popere operní pěvec Dalibor Tolaš a brněnský herec a pedagog Ladislav Kolář. Určitě můžete srovnávat jejich výkony i s jinými představiteli této role…

„Já jsem samozřejmě pana Miegla neviděl, protože jsem byl v té době malinkej. Viděl jsem ale karlínské představení, ale i jiné Zorby, viděl jsem i Láryho Koláře, když hrál Zorbu v Brně, ale tady se tentokrát protkala spousta zajímavých situací. Jednak Petr Novotný má Zorbu totálně v krvi, zná jej dokonale nazpaměť. To je první důležitý aspekt. Když budu porovnávat s Karlínem, myslím, že Radek Brzobohatý se na tuhle roli strašně nadřel a hodně do ní promítnul jakousi „valašskou“ filozofii. Což je samozřejmě možný přístup… „Láry“ má ale tu výhodu, že je skutečným pábitelem, okouzlí vás svojí fantastickou osobností a je jedno, jestli jej potkáte na jevišti nebo v soukromí. Když jsem si prohlížel různé materiály, zjistil jsem, že je popravdě řečeno fyzicky nejpodobnější svému románovému předobrazu. Zorba, to nebyl žádný Anthony Quinn, ale obyčejný, kostnatý makedonský dělník. Temperamentní, s vlastní vírou i názorem na život. Baví mi na tom i ta drobná nuance, že on prostě nezapře svůj brněnský akcent, což je strašně zajímavé, protože když se touláte po Řecku, tak jsou Řekové a jsou Makedonci /pozor, neplést s republikou Makedonie/, což jsou velmi zemití lidé, s trošku jinými zvyky, svým folklórem a tak dále. Nejenže se chovají trochu jinak, ale také i jinak mluví. A mně ten brněnský přízvuk jaksi navozuje představu člověka, který je vyhraněný „odněkud“ a vlastně si tu svojí kulturu přenáší do místa, kde zrovna je.
Zcela jiným Zorbou bude určitě Dalibor Tolaš, který je na operního pěvce neskutečným komediantem v tom dobrém slova smyslu a bude zajímavé sledovat, jak se s touto, dovolím si říct skoro činoherní rolí, popere.“

Zasahoval jste jako dramaturg nějakým zásadnějším způsobem do textu?

„Přiznávám, že tady bych se k nějakým razantním změnám neodvážil, protože Petr Novotný zná Zorbu daleko lépe než já, takže jsem byl spíše v úloze takového drobného služebníka. Když jsme nad Zorbou seděli, říkal jsem Petrovi, že karlínské představení v jeho inscenační úpravě patřilo k nejhezčím, jaké jsem viděl a domluvili jsme se, že právě této linie se budeme tentokrát v Plzni držet.“

Podobně jako v pražské verzi se i u nás v chóru představí v úloze zpěvačky Athina Langoská, v alternaci s bronzovou televizní Superstar Leonou Černou. Má obsazení Athiny Langoské, jakožto zpěvačky řeckého repertoáru, nějaký hlubší smysl?

„Právě její obsazení bylo mým největším přáním a jsem rád, že mi ho vedení tohoto souboru splnilo. Sám uvidíte, že až se objeví na scéně, vnáší do představení další, velmi silný prvek. Román je napsán o Řeku Zorbovi, o tom, jak potká mladého intelektuála a po náhodném setkání mu vlastně upraví svým jednoduchým pohledem jeho strašně složité vidění světa. A v muzikálu, kromě těch zásadních vztahů, hraje obrovskou úlohu postava osudu, kterou tady prezentuje jakýsi antický chór, s dominantní úlohou zpěvačky. A právě tento chór dodává muzikálu řecký kolorit, který Athina prezentuje tím nejpravdivějším způsobem. Ona Řekyni nemusí hrát, ona jí skutečně je, což dává celé inscenaci naprosto nový rozměr.“

Jak sám mohu sledovat, Petr Novotný je přísným režisérem, kterému neunikne žádný detail…

„Petr je velký profesionál, dominantní osobnost. Člověk si až občas říká, proč lidi tolik tlačí do určitý akcí, proč tolik bazíruje na některých maličkostech. Ale on přesně ví, proč to dělá a kam chce inscenaci posunout, což se mu většinou také zdaří. Dokáže říct, co chce a práce s ním je, myslím, pro každého radostí.“

Děkuji za krátký rozhovor.

Foto: Pavel Křivánek /Athina Langoská a sbor/