Nenápadný komorní muzikál pro čtyři herce I LOVE YOU, YOU ́RE PERFECT, NOW CHANGE původně zřejmě vůbec nemířil k nejvyšším metám. Jeho kolébkou nebyla hvězdná Broadway, narodil se poněkud ‚mimo‘, na Off-Broadway ve Westside Theatre na 43. Západní ulici, a to 1. srpna 1996. A protože na Manhattanu nejsou divadelní prázdniny, hojná účast dobrých sudiček se zasloužila o to, aby do vínku dostal vše, co jen si kterýkoli divadelní kus vůbec může přát: Přízeň diváků bez rozdílu věku, stavu i vyznání, dlouhověkost a navrch okružní cestu kolem světa.
Muzikál hrál až do července 2008 a ‚udělal‘ přes 5 tisíc repríz, čím se stal druhým zde nejdéle hraným titulem. O jeho další expanzi dostatečně svědčí výčet následujících překladů jeho libreta do turečtiny, španělštiny, nizozemštiny, hebrejštiny, čínštiny, maďarštiny, korejštiny, italštiny, portugalštiny, němčiny, katalánštiny, finštiny – a také češtiny.
O českou premiéru MILUJI TĚ, ALE… se zasloužil producent a překladatel Adam Novák, odehrála se v r. 2003 v divadle Blaník na Václavském náměstí v režii Antonína Procházky. V roce 2006 převzala inscenaci pod svá křídla Komorní Fidlovačka, o dva roky později našla pak útočiště v Divadle Radka Brzobohatého. Nyní Antonín Procházka připravuje její uvedení na své mateřské scéně v Plzni.
Souboru muzikálu a operety Divadla J.K. Tyla v Plzni většinou patří první premiéra nastupující sezony. Hudební komedie o čtyřech hercích a třech muzikantech Miluji Tě, ale… otevře letošní premiérovou produkci v sobotu 25. září. V žánru “lehké múzy” pak plzeňský soubor divákům postupně nabídne ještě českou premiéru amerického muzikálu Gypsy, klasickou operetu Johanna Strausse Netopýr a divadelní adaptaci filmové parodie Fantom Morrisvillu. Přípravy inscenace muzikálu Miluji Tě, ale… začaly už před prázdninami a proto je načase vyzpovídat režiséra Antonína Procházku.
Nejdříve bychom měli asi prozradit, co se skrývá pod tím mnohoslibně nedořečeným titulem, o čem to vlastně je.
“O životě, o lásce, o vztazích – o nás… Jsou to situace z milostného, manželského života, velice vtipné, zachycené v krátkých scénkách. Celý titul zní Miluju tě, jsi príma, ale rychle se změň (I Love You, You ́re Perfect, Now Change). Zjednodušení je dílem překladatele Adama Nováka a mně se to zdá skoro lepší, přece jen plný název v češtině je ve srovnání s anglickou verzí těžkopádnější.”
Aktéry jsou lidé různého věku a různorodých povah, přesto ty scény jsou obecně vždy charakteristické pro určitou etapu partnerského života. Jsou řetězeny tak, že vlastně mapují vývoj vztahu muže a ženy od první schůzky až po ztrátu životního partnera.
“Zajímavé na tom je, že všechny postavy hrají pouze čtyři herci. Je to trochu jako Olda Kaiser s Jirkou Lábusem v jejich nekonečných seriálech, ale u nás herci nemění pohlaví. Nejtěžší na téhle věci jsou převleky.”
Není to ryze ženský přístup – žena si vybere partnera pro to, jaký je, a pak celý život věnuje tomu, aby ho předělala?
“Já myslím, že to je obapolné. Ženské či mužské vklady do vzájemného vztahu (v kladném i záporném smyslu) bych moc nerozlišoval, neshledávám v tom zásadní rozdíl. Samozřejmě psychika je jiná. Ve všech vztazích jde ale hlavně o toleranci – a nesmí v nich chybět humor. I Když pomine prvotní zanícení a z milenců se stanou kamarádi (jak s nadsázkou říkal Miloš Kopecký ‘vezmeš si ženu a za rok je to sestra’, je to pořád fajn, pokud se plíživě nedostaví nuda.
Díky autorskému nadhledu má člověk pocit, že většina těch situací je mu důvěrně známá, každý najde něco, co se ho dotkne – možná i trochu drsně.
A vůbec nevadí, že jsou to americké nebo anglosaské reálie. Myslím, že zeměpisná šířka ani délka není rozhodující, všude je to stejné.”
Která z těch epizod je blízká vám?
“K mým oblíbeným patří půvabná scéna o vzájemném sbližování dvou starých lidí na půdě krematoria. A pak mám moc rád jednu hezkou milostnou píseň, kterou bude zpívat Soňa Borková jako tenistka – Já lásce své se vzdám.”
Vaše pražská inscenace měla barvitý životopis, hrála se řadu let na různých scénách…
“Bylo to asi sedm let, skončila teprve nedávno. Měnili se herci, i když gros zůstávalo, např. Roman Vojtek vytrval celou tu dobu – a jak si mohou diváci v Plzni ověřit, ani to mu nestačilo.”
Čím ještě můžeme nalákat diváky?
“Na první pohled by se mohlo zdát, že tyhle krátké scénky jsou herecky jednodušší než třeba ‚táhnout‘ celý muzikál, vystavět velkou roli. Je to ale právě naopak, zahrát charakter v takové zkratce je neobyčejně těžké. Těch obrazů je asi 19, takže jeden herec má možnost si během večera zahrát 19 různých charakterů. Což je báječné, ale vyžaduje to invenčního, komediálního herce s charakterizační schopností, který umí ‚placírovat‘ vtipy.
Pro diváky budou atraktivní i vizuální proměny herců. Vzpomínám, že když jsem po nějaké delší době šel znovu na pražské představení a oprostil se od toho, že jsem ho režíroval, měl jsem pocit, že v tom muzikálu vystupuje padesát lidí; prostřídávání herců je skvěle vymyšlené. A co je ještě na tom zajímavé – s těmi čtyřmi vokalisty jsou tam pouze tři muzikanti (basa, klavír a housle), ale je to zkomponované a zaranžované tak, že vám po hudební stránce vůbec nic nechybí, zní to jako plnohodnotný orchestr. Všichni jsou sólisté a všichni jsou na jevišti.”
A všichni jsou príma?
“Sami sebe určitě měnit nemusejí – jen na jevišti a v intencích autorů.”
Zažíváte při zkouškách v Plzni nové inspirativní momenty?
“Já jsem zaplaťpánbu skoro všecko zapomněl, co jsem dělal v té pražské verzi – to jen Roman mi to občas nepříjemně evokuje. A pro mě je samozřejmě zajímavé, jak ti herci, zase úplně jiné osobnosti, si na to přicházejí sami. Pochopitelně některé věci, o nichž víme, že skvěle fungovaly, se možná promítnou i do této inscenace – ale možná přijdeme na úplně jiné vtipy a objevíme jiné souvislosti.”
Vám tenhle kus přece musí být neobyčejně blízký, komické výjevy mapující partnerský život jste přece i vy zachycoval (a účinkoval v nich) ve svých dramatických začátcích…
“Kdysi jsem napsal takový textappeal Milostné dialogy ztřeštěných, podobná záležitost byly i Osudy v rukách něžných – jak ženy prostřednictvím svých milostných zbraní působí na muže a tak vlastně o všem rozhodují. Ale máte pravdu, že Milostné dialogy ztřeštěných byla moje prvotina a ten nápad byl vlastně identický.”
Joe DiPietro a Jimmy Roberts: MILUJI TĚ, ALE…
Režie: Antonín Procházka
Překlad: Adam Novák
Hudební nastudování: Pavel Kantořík
Scéna a kostýmy: Karel Glogr
Choreografie: Pavel Strouhal
Dramaturgie: Jiří Untermüler
Osoby a obsazení:
Muž 1: Bronislav Kotiš
Muž 2: Roman Vojtek
Žena 1: Soňa Borková
Žena 2: Kateřina Šildová
Ilustrační foto:
1) Pavel Křivánek – Antoním Procházka v komedii Ve státním zájmu
2) Logo pražské inscenace muzikálu Miluji Tě, ale
3) Archiv Divadla Blaník – Miluji Tě, ale…
Další informace o inscenacích DJKT Plzeň a kontakt na prodejce vstupenek naleznete zde:
DJKT Plzeň
Předprodej vstupenek DJKT Plzeň
