Nový původní muzikál Anna Kareninová odpremiérují studenti absolventského ročníku muzikálového herectví z Divadelní fakulty JAMU. Autor scénáře, hudby, ale i režisér inscenace Aleš Kohout volně zpracoval stejnojmennou románovou předlohu velikána ruské literatury Lva Nikolajeviče Tolstého. Premiéra se uskuteční v Divadle na Orlí ve čtvrtek 20. září v 19 hodin.
Původní muzikálové dílo Aleše Kohouta bude plné dramatické hudby a náročných pěveckých partů. Sám autor dílo nazývá muzikálovou operou a stvořil jej na míru pro ročník muzikálového herectví doc. Mgr. Sylvy Talpové. Anna Kareninová bude první inscenací, v níž se studenti tohoto ateliéru v Divadle na Orlí představí. „Můj hudební vkus formovala od dětství klasická hudba. Už jako malý jsem se velice zajímal o operu a snad právě proto tíhnu nejen jako divák, ale i jako herec a autor k velkým celozpívaným muzikálům, takovým muzikálovým operám,“ vysvětluje autor.
Tragický příběh ženy, která se postavila konvencím své doby, hudební divadlo dobývalo už dříve. V devadesátých letech minulého století vznikly dva muzikály Anna Karenina: Jeden v USA, druhý v Maďarsku. Ještě předloni se k nim přidala i ruská výpravná muzikálová show napsaná pro Moskevské operetní divadlo. A v Praze se stále ještě hraje česká rocková opera Anna Karenina. „Připočítám-li do tohoto výčtu i českou operu Emila Hlobila Anna Kareninová, je naše inscenace třetím českým pokusem na poli hudebních adaptací tohoto slavného románu,“ uvedl Kohout.
Při tvorbě svého díla se prý řídil jediným mottem: „Nemusí vyvolat pozitivní emoce, hlavně ať jsou silné.“ Přenést téměř tisíci stránkový román do podoby muzikálu pro osm lidí nebylo prý vůbec lehké, došlo i k jistému kontrahování figur do jedné postavy. „Ústřední téma mé dramatizace se, myslím, shoduje s tématem románu. Je to boj za lásku, kterou člověk zažije jen jednou za život. Láska Anny a Vronského je pro mě stejně silná a výjimečná jako u Romea a Julie,“ poznamenal Kohout.
Jako autor hudby v orchestraci projevil vášeň pro opulentní epickou klasickou hudbu. Je psaná pro symfonický orchestr a klavír. Proto také musel v inscenaci použít half playback, tedy nahrané orchestrální podklady. Jako režisér se rozhodl pro klasické pojetí, které bude evokovat dobu skutečné Anny Kareninové. Tento názor s ním sdíleli i výtvarnice kostýmů Lucia Sádecká a scénograf Aleš Valášek. Zatímco kostýmy jsou barevné, scéna je jednoduchá, bílá, připomínající salón honosného šlechtického sídla. „Při svých skladatelských začátcích jsem věděl, že tento román jednou zhudebním. A ten čas přišel se současným čtvrtým ročníkem muzikálového herectví, který si o něj díky svému složení vyloženě říkal,“ dodal režisér. Pro studenty to podle něj bude první setkání s takovým žánrem. Osvojí si díky němu kupříkladu i umění melodramu, musí plynule a co nejpřirozeněji přecházet ze zpěvu do mluveného slova a naopak. Musí se také poprat s opravdu těžkými pěveckými party a podle režiséra zpívat rozumem, aby byli schopni rozložit síly nejen během představení, ale především během náročného zkouškového maratonu, který premiéře předchází.