Absurdní divadlo žije! Ten z března v září nepřišel. A ten druhý šel do hospody, kterou sám zavřel!

Ráno fraška, dopoledne drama, večer sci-fi… Krásně se nám žánry prolínají. Ale jsem rád, že se vše vysvětlilo a já se dozvěděl, jak to bylo doopravdy. Asi takhle:

Sedíte před desátou večer ve Strakovce a koukáte do zdi. Šilháte hlady. Vládní kantýna už je zavřená a nikdo vám tady panáčka whisky za dvanáct korun nenaleje. A adresa je to tak zapadlá, že sem ani turecký rozvozce kebabu netrefí. Je to tu hrozně malé, stísněné a oprýskané…Ne, sem své čtyři přátele z lepších kruhů opravdu pozvat nemůžete. Dusíte se vlastními opatřeními. Jsem já to blbec, honí se vám hlavou při pohledu na graf, jak málo lidí se nakazilo v restauracích. Proč jsem lidem raději nezakázal chodit domů, kde se jich nakazí skoro čtvrtina, říkáte si… Ale v tom dostanete nápad. Váš kamarád přece vlastní luxusní restauraci, odkud se dá projít do špajzu vedlejšího domečku, tzv. kapituly. Zvedáte telefon. Koneckonců, tuhle bojovku nehrajete poprvé. Klaplo to. Probíháte již 14dnů zavřenou restaurací, kterou letitý kámoš otevřel jen kvůli vašemu sprintu do skladiště brambor. Se svými přáteli usedáte na bobek a s chutí se zakousnete do syrové brambory. Jaká to lahoda! Zejména k diskusi, jestli 28 amerických lékařů vůbec hovoří česky. Jde o nečekaný problém, se kterým nikdo nepočítal… O dvě hodiny později probíháte směrem opačným. Ještě nasajete vůni biftečku v zavřené restauraci…ne, víte, že nesmíte. V běhu platíte několik tisíc za čtyři ohlodané brambory a pronájem sklepa. Tak zas pozítří, zdravíte restauratéra. Venku už čeká limuzína. Roušku mít nemusíte, neb vůz řídí vaše dcera převlečená za muže. Patrně si z home office v nějaké farmaceutické firmě odskočila na brigádu a šoféruje ve vládní flotile. O půlnoci jste doma. Zítra si možná skočíte do Pařížské nakoupit. Samozřejmě jen do skladu!

Já to pochopil, a vůbec netuším, proč tak průzračnému příběhu 10 miliónů blbců nevěří!!