Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK zvolil na začátek listopadu dramaturgicky atraktivní a zároveň odvážný program, který v sobě sloučil jak hudbu k filmu, tak i současnou tzv. vážnou hudbu a méně známou klasiku. Koncert otevřely v úpravě pro velký symfonický orchestr melodie Johna Williamse ze Star Wars, jedné z nejoblíbenějších a nejznámějších filmových ság. Významnou událostí byla světová premiéra Koncertu pro lesní roh a orchestr ´Vzpomínky´ současného českého skladatele Kryštofa Marka, který jej zkomponoval pro sólohornistku FOK Zuzanu Rzounkovou. Po přestávce provedl orchestr vynikající, leč u nás širokému publiku ne příliš známou orchestrální suitu anglického skladatele Gustava Holsta Planety op. 32. Hudebně díla nastudoval a provedení řídil šéfdirigent orchestru FOK Tomáš Brauner.
Tomáš Brauner 
Zuzana Rzounková
Orchestr se na premiérovém večeru 8. listopadu představil ve výborné formě. Pod taktovkou Tomáše Braunera hrál přesně, zvukově vyrovnaně. Star Wars – Suite for Orchestra má celkem pět vět, v přesvědčivém podání FOKu zazněly první tři – Main Title, Princess Leia’s Theme, The Imperial March (Darth Vader’s Theme). Proslulá filmová hudba Johna Williamse (nar. 1932), držitele pěti Oscarů, se svým charakterem výborně hodila ke Koncertu pro lesní roh a orchestr ´Vzpomínky´ Kryštofa Marka (nar. 1967). Kryštof Marek, skladatel, pianista a dirigent, je zkušeným komponistou nejen filmové hudby. Je autorem skladeb pro symfonické orchestry, scénické hudby i drobnějších útvarů. Napsal koncerty pro housle, anglický roh a klavír, pro festival Za poklady Broumovska pak koncert pro harfu a Halali pro Mezinárodní hornové kurzy v Broumově. Za hudbu k filmu Masaryk získal Českého lva. Hornový koncert ´Vzpomínky´ odráží jeho hudební zkušenosti s mnoha žánry. Struktura díla je klasicky třívětá s pomalejší druhou větou a s náročnou kadencí ve třetí větě.
Koncert má novodobý postromantický ráz, mezi řádky posluchač vycítí blízkost filmové hudby. Skladatel neulpívá na povrchu, jde do hloubky a při zachování jednotného stylu své kompozice vytváří různé hudební plochy, které se doplňují a reagují na sebe v propracovaném plastickém celku. Koncert zkomponoval na přání Zuzany Rzounkové, této vynikající hornistky, která provedla part bravurně, s působivou dynamikou a krásným plným tónem, který se nesl nad zvukem orchestru. Precizně, a přitom procítěně vyzněla v jejím podání kadence. Koncert nepůsobil jako dílo pro jednotlivce hrajícího s doprovodem, ale sólistka je zde vůdčí osobností prokomponovaného celku, jehož je nedílnou součástí. V tomto koncertu se výborně uplatnila i celá hornová sekce s krásnými sóly Martina Sokola. Tomáš Brauner řídil orchestr s plným porozuměním pro charakter skladby a její specifika. Orchestr pod jeho taktovkou skvěle souzněl se sólistkou, byl jejím chápavým a rovnocenným spoluhráčem. Nadšení posluchači byli odměněni krásným přídavkem, skladbou z pera Jihoameričana Astora Piazzoly.
Po přestávce následoval suitu Planety Angličana Gustava Holsta (1874-1934), u nás pro svoji náročnost i z hlediska nástrojového obsazení orchestru jen zřídka uváděný. Je velmi záslužné, že jej FOK zařadil na repertoár, navíc v tak dramaturgicky vyváženém večeru. Zajímavé je, že než se režisér, scénárista a producent Geroge Lucas rozhodl pro novou kompozici filmové hudby ke svému snímku Star Wars, zvažoval, že použije právě Holstovy Planety. Holst je komponoval v letech 1914-1917, premiéru měly 29. 9. 1918 ve Queen´s Hall v Londýně. Planety v Holstově suitě jsou pojaty jako nositelky/nositelé určitých vlastností, které nějakým způsobem ovlivňují člověka, z astronomického hlediska tedy nemá suita s planetami mnoho společného. Však také pořadí vět neodpovídá uspořádání Sluneční soustavy. Věty následují v pořadí Mars – posel války; Venuše – nositelka míru; Merkur – okřídlený posel; Jupiter – posel radosti; Saturn – posel stáří; Uran – kouzelník; Neptun – mystik.
Holst pracuje s instrumentací velkoryse a velmi osobitě. Ke své pozdně romantické hudbě používá rozšířené obsazení symfonického orchestru (mj. šest lesních rohů, šest tympánů, čtyři trubky, varhany) a využívá řadu neobvyklých nástrojů, kromě tenorové tuby i basovou flétnu a basový hoboj, což v současných podmínkách je pro mnoho orchestrů limitující. V závěrečné větě Neptun – mystik zapojuje Holst i vokální složku – ženské hlasy vstupují do orchestrální hry jemnými vokalízami, aby vytvořily iluzi mystického vesmíru, který mizí a rozplývá se v neuchopitelných dálkách nekonečna. Ženská část Kühnova smíšeného sboru v nastudování Jakuba Pikly však dokázala tyto nuance vzhledem k intonační nevyrovnanosti při provedení partů vyjádřit jen z části. Pražští symfonikové ovšem v náročných Planetách potvrdili své vysoké technické kvality v souhře i výkonech jednotlivců. Za všechny jmenujme krásná sóla koncertní mistryně Rity Čepurčenko a hornisty Martina Sokola, brilantně hrála v sekci bicích na xylofon Junko Honda. Tomáš Brauner volil v nastudování odpovídající tempa, pracoval s širokou dynamickou škálou a pečlivě zvolenou zvukovou hladinou, jeho nastudování vystihlo odlišný charakter jednotlivých vět. Jemné tóny ve Venuši i rozvernost Jupiterova žádoucím způsobem kontrastovaly s úvodním dramatickým Marsem.
Výborný výkon Pražských symfoniků Planetám dominoval a celý večer byl po hudební stránce proveden na velmi vysoké úrovni. Působivý koncert Kryštofa Marka najde díky své melodičnosti a výtečnému výkonu Zuzany Rzounkové nepochybně mnoho dalších posluchačů. Potěšeni byli milovníci filmové hudby. A publikum si mohlo vychutnat Holstovu hudbu, pro mnohé byly jeho Planety, soudě podle útržků hovorů zaslechnutých na chodbách Obecního domu, hudebním překvapením a inspirací.
