Román pro ženy. Tak se jmenovala kniha Michala Viewegha, která se líbila hlavně mužům. Teď na scénu Hudebního divadla v Karlíně přichází muzikál, který zřejmě zacílí hlavně na ženské publikum: The Bydyguard, nebo-li Osobní strážce.
Stejnojmenný americký film s Kevinem Costnerem a Whitney Houston (1992) jsem viděl poprvé zhruba před třiceti lety, a od té doby jsem jej už nikdy nedokoukal celý. Ač všechny mé přítelkyně, kolegyně a kamarádky jej viděly asi stokrát. Podobně jako Hříšný tanec, Titanic nebo Pretty woman. Na ČSFD má The Bodyguard 75%, což není málo, a jsem si jistý, že povětšinou od žen. Muzikál, který podle filmové předlohy vznikl, je ještě romantičtější a méně akční. Řeknu to narovinu: Možná jsem trochu zaujatý, ale být dramaturgem nějakého divadla, tento kus by byl v mém dramaturgickém výhledu zhruba tak na 99. místě. Mám rád buď víc legrace (Spamalot, Zpívání v dešti, Mamma Mia), nebo víc „krve“ (West Side Story, Dracula, Devět křížů…). Čímž nijak nezpochybňuji, že se Bodyguard může stát diváckým trhákem.
Muzikál, jehož autory jsou libretista Alexander Dinelaris a scénárista Lawrence Kasdan, měl premiéru v Adelphi Theatre na londýnském West Endu 5. prosince 2012. Dodnes jej mohli vidět diváci téměř po celém světě, mj. v Irsku, Monaku, Nizozemsku, Německu, Rakousku, Španělsku, USA, Kanadě, Číně, Jižní Korey, Japonsku a také na Slovensku v loňské bratislavské premiéře.
Režie se ujal „plzeňský Moliére“ Antonín Procházka, který v poslední době už více pracuje a tvoří v Praze. V Plzni jsem miloval jeho autorské komedie: Klíče na neděli, S tvojí dcerou ne nebo Fatální bratři, byly opravdu excelentními konverzačně-situačními hříčkami, které v té době u nás prakticky neměly konkurenci. Na vstupenky se stály hodinové fronty, a kdo nepodplatil pokladní bonboniérou, měl povětšinou smůlu. Podobný úspěch sklízely Procházkovy hudební adaptace starých filmů. Většinu svých her autor zároveň režíroval, a postupně přešel i k inscenování „cizích“ titulů na pražských jevištích. Zatímco jeho režie Miluji Tě, ale… a Producentů byly zcela brilantní (pořád v komediálním žánru), Nedbalovu Polskou krev jsem z režijního hlediska považoval za zcela nepochopený omyl. V případě Bodyguarda jsem na vážkách: Zatímco v první polovině se nedělo vůbec nic a pokud bych zůstal v sousedním baru, o nic bych nepřišel (o jediné vzrušení se postaraly temperamentní choreografie Ivany Hannychové), v druhé části najednou inscenace chytila nový dech, náboj a daleko lepší temporytmus. Možná byly zprvu na vině i nepříliš zajímavé dopsané písně a poněkud krkolomné české texty od Adama Nováka. Zároveň je tak trochu s podivem, že titulní postava muzikálu „superlativů“ prakticky netančí a nezpívá, pomineme-li jedinou karaoke písničku v baru, kterou se inscenátoři naštěstí nerozhodli parodovat. Nedostatek dramatu v první části zachraňují alespoň blyštivé kostýmy Michaely Horáčkové Hořejší a přitažlivá scéna Martina Černého s několika proměnami. Dobře šlapala i company nastudovaná Sárou Bukovskou a orchestr vedený Martinem Kumžákem. V zadních řadách karlínského přízemí zhruba prvních 15 minut nebylo hercům příliš rozumět, pak zvukový režisér Petr Ackermann (zřejmě na upozornění) přidal na hlasitosti. O celou řadu nápaditých světelných efektů se postaral Pavel Dautovský.
Uf!! Oddychl jsem si, protože Eva Burešová úlohu pěvecké megastar Rachel Marronové zvládla obdivuhodně. Filmová Whitney Houston se překonat nedá, ovšem Burešová se k ní zpěvem alespoň přiblížila. Její hlas zněl barvitě a sytě ve všech polohách, tanečně byla neméně dobrá. Rachel jí zastihla v pravý čas a v životní formě. Herecky jsem pak zvědavý na živelnější Terezu Maškovou. Andělsky čistým hlasem hlavní star na jevišti „konkurovala“ další pěvecká hvězda představení, Dasha v postavě Nicki Marronové.
Daleko problematičtější je pro mne obsazení jinak skvělého herce Hynka Čermáka do postavy Franka Farmera. Bylo mi jasné hned od začátku, že v Praze žádný Kevin Costner k mání není, ale přece jen bych od herce v této roli očekával větší charisma. Čermák postavu obdařil sexy hlubokým chraplákem, dobrým činoherním základem, občas vtipnou hláškou, ovšem milenecká a rozlučková scéna Franka s Rachel mě nijak nezasáhla. Čekal bych více vášně, citu… a koneckonců i vzájemné interakce s Rachel, která vypadala spíš jako dcera svého ochránce, než jeho milenka. Možná se pletu a menší proplešatělý chlapík se stane idolem řady mladých divaček,,. ale nebyl by „karlínský“ Vašek Noid Bárta lepší volbou??
Na jevišti se neztrácí ani řada menších postav, zejména tajuplný Stalker Filipa Kaňkovského, malý Fletcher Tobiáše Freji a nepřehlédnutelný Tony Richarda Genzera. Karlínský Bodyguard je divácky vděčnou romanticko-akční show, jíž čeká jistě velký počet vyprodaných repríz. Mnohé z divaček bude dojímat i bavit.
PS: Ve slovenské produkci hraje hlavní roli Rachel zpěvačka Mamba Dasha. Nejedná se však o Dagmar Sobkovou, nýbrž o Dášu Šarközyovou. Prostě česká Dáša není ruská Máša.
