Mohl by to být srdceryvný příběh o týraném dítěti. Ale přesně taková, ať už knižní, anebo muzikálová Matilda, právě není. Jde o ironickou, zábavnou a jen místy dojemnou show.
Příběh Matildy, až vzešel z pera anglického romanopisce Roalda Dahla, je od základu tak trochu hollywoodskou pohádkou. Takřka geniální dívka se totiž narodí jako nechtěné dítě naprosto tupým rodičům. Už moje babička říkala, že geny nevyčůráš, ale dobře… Potřebujeme dobrou rodinnou story. A tou Matilda po Oliverovi a Mary Poppins rozhodně je! Po obrovském úspěchu na Broadwayi i West Endu muzikál v české premiéře nastudovalo na Hudební scéně Městské divadlo Brno v režii Petra Gazdíka. Premiéra se uskutečnila 21. ledna 2023. A v Brně vybuchla další muzikálová bomba.
Matilda je nesmírně inteligentní dívkou. Ač jí otec dlouhá léta nazývá nepovedených chlapcem a borcem, vždy odpovídá „jsem holka“. Matka jí ponižuje, duchem mdlý bratr nesnáší. Děvče už před nástupem do školy čte romány, briskně počítá, chodí do knihovny… a vymýšlí příběhy. Nežije však jen ve svém snovém světě, ale také v realitě. Tudíž se velmi těší do školní lavice, kde převyšuje všechny děti o několik tříd. Zatímco její spolužáci louskají první slova, ona čte Vojnu a mír. Prostě divné dítě, které v sobě navíc objeví neobvyklý magický dar telekineze, tedy vyvolání pohybu předmětu silou myšlenky. Do školy přichází s touhou po vzdělání, ale nachází zde zatuchlý pevný řád, tresty, sadistickou ředitelku, ale také jednu chápavou, hodnou, i když trochu neprůbojnou učitelku. Svůj svět sama promítá do hraného příběhu hrdinného eskamotéra a těhotné akrobatky.
Před Petrem Gazdíkem, režisérem mnoha rodinných muzikálů, jako např. Mary Poppins, Lili, Pískání po větru nebo Big, stála další obrovská výzva: V několika alternacích sehnat nejen tři super talentované dívky do titulní role, ale rovnou celkem 27 dětí! Dětí, které zvládnou zpívat, tančit, hrát a poradí si s množstvím textů, které z originálu Gazdík sám přeložil. Největší devizou Gazdíkova pojetí je, že neinklinuje k citovému vyděračství, sentiment potlačuje na minimum a naopak těží z mnoha humorných pasáží libreta, těhotenstvím paní Wormwoodové počínaje a scénou s ruskými mafiány konče. S dětskými herci pracuje s obrovskou trpělivostí, učí je herecky myslet a tvořit role. Hvězdy jeho inscenace jen neodříkávají text a neskotačí na scéně, ale vytváří kouzelné situace v pro ně možná nesnadno pochopitelné hořké komedii pro malé i velké. Energie mezi jeviště a hlediště i mezi dětmi a dospělými funguje na jedničku.
Jednoznačnou hvězdou premiéry byla Marie Juráčková (dcera herečky Aleny Antalové) v úloze Matildy. Tato role je pro mne naprosto srovnatelná s ikonickým Billym Elliotem. Zhruba desetiletá dívka totiž za tři hodiny prakticky nesleze z jeviště, musí skvěle hrát, tančit i zpívat, a ještě k tomu být skutečným tahounem představení, osobností. Vše z toho Juráčková naplnila. Hraje nejen dobře, ale zejména autenticky. Její souboj dobra se zlem a nepřízní osudu není kašírovaný ani srdceryvný, publikum si získává jinými prostředky: Opravdovostí, dětským nadhledem i jistým cynismem. Naprosto brilantní výkon, na českých scénách ne často viditelný. A pak je tu neskutečný Milan Němec v roli zlé staré panny, ředitelky Trunchbullové. Zatrpklé, zapšklé a nepohledné ženy s bujným poprsím. Už jeho vstup na scénu vyvolává salvy smíchu, svérázné „výchovné metody“ a nenávist k dětem pak mrazení v zádech. Své „červy“ ponižuje a trestá s gustem sadistického labužníka. Ladným saltem přes švédskou bednu pak publikum šokuje. Jedna z nejlepších kreací představení! Za mne byl Milan Němec zkrátka o level lepší a vtipnější, než filmová Emma Thompsonová.
Matildiny rodiče ztvárnili při premiéře Ivana Vaňková, myslící jen na taneční soutěže se svým partnerem (pohybově nadaný Michal Matěj). Barbína bez citu a rodičovské lásky je po mnoha charakterních rolích pro Vaňkovou zřejmě zajímavým protiúkolem. Jejího nepříliš rozumem obdařeného manžela sehrál senzačně Jiří Ressler, kterému vyšla zejména forbína před začátkem druhého dějství. Ressler byl herecky přesvědčivým otcem „na odstřel“, před nímž jej v doslovném slova smyslu nakonec jeho Matilda zachránila. Učitelka, slečna Honeyová, je jednou z mála dospěláckých klaďasů příběhu. Sympaťanda, ale tak trochu nemastná-neslaná, se hraje nesmírně obtížně. Kristýna Daňhelová přesně vybalancovala jistou míru naivity, vlastní představivosti a (ne)odvahy, se kterou se v závěru postaví proti zažitému systému. Znuděného puberťáka Michaela Wormwooda sehrál suverénně Adam Gazdík, pěvecky i herecky v úloze Matildiny spolužačky Wendy zazářila Karolína Čtveráčková. Ovšem velkou pochvalu zaslouží všechny děti, které zvládají nelehké herecké i taneční party. Půvabný, kašírovaný pár „příběhu“ Eskamotéra a Akrobatky tvořil charismatický Robert Jícha a pohledná Petra Šimberová, v dalších rolích vystoupili Aleny Antalová, Ondřej Studénka a řada dalších.
Obrovský kus práce odvedli nejen oba dirigenti (Dan Kalousek a Ema Mikešková), ale také sbormistři a korepetitoři, kteří pracovali několik měsíců s dospělými i dětskými herci. Hudebně Matilda (zkomponoval jí skladatel, komik a dramatik Tim Minchin) prezentuje klasický muzikálový styl, který kombinuje jazz s klasickou a popovou melodikou. Orchestr MdB hraje jako obvykle v dokonalé souhře s jevištěm, je skvěle dimenzován (i v porovnání s Londýnem a New Yorkem), živě dotváří atmosféru představení. Scéna Petra Hlouška podtrhuje pohádkovost příběhu, díky nepříliš náročným proměnám se ocitáme jak v domácnosti Wormwoodových, tak v tajemném prostředí knihovny nebo ve školní tělocvičně. Kostýmní výtvarnice Eliška Lupačová Ondráčková se v dobrém slova smyslu vyřádila na kostýmu ředitelky Trunchbullové, inscenaci přidala barevnost a švih, podobně, jako vtipné a moderní choreografie, které secvičila Carli Rebecca Jefferson.
Matilda na brněnské scéně přináší obrovskou muzikálovou profesionalitu, dobrou zábavu pro děti i dospělé, ale také naléhavou otázku – Neděje se podobné příkoří třeba u vašich sousedů??
