Pod názvem Hudba vypráví uvede Plzeňská filharmonie ve čtvrtek 2. února v Měšťanské besedě v Plzni od 19 hodin program, jehož první polovina se nese v pohádkovém duchu. Filharmoniky tentokrát řídí Jan Schultsz, rodák z Amsterodamu působící ve Švýcarsku.
Koncert zahájí předehra ke slavné opeře Carl Marii von Webera Čarostřelec na pohádkový námět o lásce a nastražených ďábelských osidlech. Následovat budou rozmarné Pohádky pro akordeon a orchestr Václava Trojana, v nichž se jako sólistka se představí akordeonistka Markéta Laštovičková, vítězka a laureátka řady mezinárodních akordeonových soutěží. A po přestávce zazní romantická Symfonie č. 3 Es dur, op. 97 „Rýnská“ Roberta Schumanna.
Hudební pohádky, plzeňský rodák Václav Trojan a filmová hudba
Čarostřelec C. M. von Webera měl premiéru v červnu 1821 a považuje se za zakladatelské dílo německé romantické opery a ovlivnilo další generace německých skladatelů. Původním podnětem ke kompozici byla Kniha o strašidlech A. F. Launa a Johanna A. Apela. V jednom z příběhů se vypráví o mladém myslivci, který se v touze po přesném zásah při zkušební ráně, jež je podmínkou pro získání ruky jeho milé – dcery lesního zaplete z ďábelskými mocnostmi. Příběh má inspirační zdroje i v Čechách, kde pobýval, a v jejich hlubokých lesích.
Plzeňský rodák Václav Trojan (1907–1983) zemřel právě před čtyřiceti lety. Tento významný hudební skladatel, pedagog a dirigent je autorem četných instrumentálních a vokálních děl, mj. dětské opery Kolotoč či baletní pantomimy Sen noci svatojánské. Komponoval rovněž pro produkce Národního divadla (Strakonický dudák, Zlý jelen) a kongeniálně doplňoval hudbou loutkové inscenace Jiřího Trnky, s nimiž dosáhl nevyšších poct doma i v cizině. Jeho dvě pohádkové suity pro akordeon vděčí za svůj vznik Trojanovu přátelství k virtuosu na akordeon Milanu Bláhovi, jehož umění – spolu s uměním jeho partnerky Věry Ublové – ho inspirovalo k úpravě původní hudby k Trnkově filmu Princ Bajaja do nového podoby pro akordeon a elektrofonický akordeon. Na koncertě zazní druhá suita Pohádky pro akordeon z roku 1959, v níž projevil Trojan své instrumentační mistrovství ve spojení akordeonu s orchestrem. Pohádky pro akordeon a orchestr mají šest částí. Začínají předehrou s názvem Odtančíme do pohádky, která otevírá výlet do pohádkové světa s ospalou princeznou, kouzelnou skřínkou, zakletou princeznou, statečným rytířem a zlým drakem. Je tu ovšem i rozpustilý kolotoč a námořník s čarovnou harmonikou. Vše uzavírá Akrobatická pohádka/Pohádka mezi nebem a zemí. Tato hudební férie je jedním z nejvděčnějších skladeb akordeonové literatury.
Robert Schumann a osudový Rýn
Robert Schumann (1810–1856) patří k z nejvýraznějším představitelům romantismu. Jeho dílo je od samého počátku inspirováno nejen jeho prožitky, ale i událostmi doby, a to jak společenskými, tak osobními. Za mimořádné se pokládá zhudebnění Eichendorffových romantických veršů v op. 39 nazvané Kruh písní; cyklus Dětské scény op. 15, Romance pro klavír op. 28 z roku 1840, věnovaná milované manželce Kláře, klavírní virtuózce. Schumannovo dílo je velice rozsáhlé. Ve 30.letech komponoval takřka výhradně klavírní díla, celkem během svého života dále složil 183 písní, řadu nástrojových koncertů a komorních děl, četná je jeho vokální tvorba (písňové cykly, kantáty, oratoria, sbory) a čtyři symfonie. Schumann napsal svou 3. symfonii „Rýnskou“ během angažmá v Düsseldorfu, kde přijal v roce 1850 místo hudebního ředitele. Zdejší poklidné prostředí přineslo duševní klid a skladatele nově inspirovalo. K napsání 3. symfonie stačil Schumannovi jeden měsíc, dílo vzniklo mezi 2. listopadem a 9. prosincem 1850. Premiéra se uskutečnila pod Schumannovou taktovkou 6. února 1851následujícího roku. Pořadové číslo a hlavní tónina symfonie naznačují možnou inspiraci Beethovenovou Eroicou, naopak pětivětý půdorys a odraz přírodních dojmů přibližují Rýnskou k Beethovenově symfonii Pastorální. V Rýnské symfonii najdeme řadu témat a motivů – první větě dominuje hlavní, hrdinské, v Scherzu se prolínají noblesní pasáže s vířivým hudebním tokem, třetí věta evokuje romantickou píseň, v níž byl Schumann skutečným mistrem. Pomalá čtvrtá věta byla původně míněna jako slavnostní hudba k uvedení arcibiskupa v Kolíně nad Rýnem Johannese von Geissela do kardinálského úřadu a obecně se traduje, že zde sehrávala výraznou roli inspirace monumentální kolínskou katedrálou. Finále vrací atmosféru symfonie k jejímu energickému začátku. Psychické problémy, kterými skladatel trpěl, se projevily plně v roce 1854, kdy se koncem února pokusil o sebevraždu skokem do Rýna. Požádal sám o umístění v psychiatrické léčebně a v sanatoriu v Endenichu poblíž Bonnu strávil zbytek života. Zemřel zde v červenci 1856 ve svých 46 letech.
Jan Schultsz,Photo: Marco Borggreve 
Markéta Laštovičková, akordeonistka
