Plzeňská filharmonie zahajuje tento čtvrtek 22.září novou sezónu dílem Gustava Mahlera a Bély Bartóka. Pod taktovkou svého šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho bude hrát výběr z cyklu Mahlerových písní Chlapcův kouzelný roh, které přednese nizozemský barytonista Thomas Oliemans. V druhé polovině zazní slavný Koncert pro orchestr Bély Bartóka.
Cyklus Mahlerových písní
Chlapcův kouzelný roh je cyklus písní, které Gustav Mahler (1860–1911) složil v letech 1887–1896 na texty ze stejnojmenné sbírky lidových písní. Na přelomu let 1805/1806 vyšel První svazek souboru německých lidových písní Chlapcův kouzelný roh (Des Knaben Wunderhorn) vyšel na přelomu let 1805/1806. Další dva svazky následovaly v roce 1808. Písně sebrali, uspořádali a také upravili básníci Achim von Arnim a Clemens Brentano. Sbírka obsahuje 722 písní a básní různorodého charakteru jak lyrických, tak dramatických i epických. Texty této rozsáhlé sbírky zhudebnila řada skladatelů. Dobou vzniku sahají od středověku až po 18. století, najdeme tu písně milostné. Sbírka je velmi pestrá a rozmanitá, chmurné balady se střídají s žertovnými parodickými texty, jsou tu jak něžné písně, tak pijácké zpěvy. Pochmurné balady střídají žertovné parodie, něžnou píseň střídá krvavý morytát nebo rozpustilý pijácký zpěv. Gustav Mahler začal v roce 1884 komponovat cyklus Písně potulného tovaryše (Lieder eines fahrenden Gesellen), jehož texty vycházejí z Kouzelného rohu a následoval celý stejnojmenný cyklus Des Knaben Wunderhorn. Kouzelný roh se promítá i v dalších jeho dílech. Texty ze sbírky najdeme i ve vokálních partech Mahlerovy Druhé, Třetí a Čtvrté symfonie. Jiné texty zhudebnil v mládí.
Koncert pro orchestr Bély Bartóka
Koncert pro orchestr Bély Bartóka (1881–1945) je jedno ze základních děl symfonického repertoáru 20. století. V myšlenkově hlubokém a virtuózním Koncertu pro orchestr skloubil Bartók mnoho různých prvků a nástrojové skupiny pojal sólistickým způsobem. Dílo mělo premiéru 1. prosince 1944 v sále Bostonského symfonického orchestru. Dirigoval šéf tělesa Sergej Kusevickij, který kompozici objednal. První část připomíná svým pomalým tempem nokturno, následně však v rámci sonátové formy přichází rychlejší tempo. V druhé větě podobná témata střídají různé dvojice nástrojů, jejich party jsou v souzvuku napsány vždy v jiném intervalu. Třetí část tematicky i náladou koresponduje s první. Přerušované intermezzo na místě čtvrté věty nechává posměšně zaznívat výraznou melodii, původně se jedná o populární píseň „Da geh‘ ich zu Maxim“ z Lehárovy operety Veselá vdova. Finále Bartókova Koncertu pro orchestr je mistrovským kontrapunktem několika témat od lidových melodií až po vířivé perpetuum mobile.
