Česká divadla pod rouškou

Jaro v českých divadlech je už sice minulostí, ale obvyklý chod se dosud nerozběhl. Kultura se rozjíždí pomalu. A mnohdy až nejistě.

O tom, jak hledala divadla možnosti hrát, jak tvořit, jak žít – o tom vypovídají projekty, které se v době nouzového stavu konaly. Postupně se vyprofilovaly i skupiny umělců, které chodily hrát a zpívat před domovy důchodců. Některá divadla zpřístupnila záznamy svých inscenací na vlastních webech či prostřednictvím kanálu YouTube.

NÁRODNÍ DIVADLO PRAHA

I pražské Národní divadlo našlo cesty jak ukázat, že i v době nepředvídatelné a chaotické kultura žije a v relativně krátké době zprostředkovalo svým divákům divadelní zážitky prostřednictvím vlastních projektů, umožnilo nahlédnout do i zákulisí. A posléze nabídly soubory baletu a opery tři samostatné večery, které živě přenášela stanice Česká televize Art. Samozřejmě umělci vystupovali za začátku sami Bez orchestru, bez publika a bez potlesku. A pod rouškou. Nyní přinášíme ohlédnutí za několika z těchto aktivit.

Balet ND

Soubor baletu přinesl hned v prvních dubnových dnech pro své příznivce možnost nahlédnout baletnímu souboru ND doslova „do kuchyně“. Prostřednictvím internetu zpřístupnil tréninky svých členů, a zapojil tak diváky přímo do divadelního dění. S tanečníky mohli trénovat i lidé doma před obrazovkami svých počítačů. Tanec pomáhá udržovat se ve formě a v kondici – fyzické i psychické, deklaroval soubor. A tak byl rozstříhán starý baletizol (ballettisol), speciální baletní podlaha, na které se tančí, a její čtverce dostali tanečníci k dispozici do vlastních domácností. Zde vytvořili improvizované baletní „sály“. A již od 6. dubna byly na facebookových stránkách divadla uveřejňovány online tréninky, kterým předcházel sestřih ukázek toho, jak se tanečníci udržují v kondici v domácích podmínkách. Spot pod názvem Protančíme tím tak zahájil sérií aktuálního zpravodajství ze zákulisí Baletu ND v celostátním stavu nouze.

Balet ND Praha však překvapil navíc ojedinělou akcí – televizním baletním gala 12. dubna. Tanečníci museli mít své tváře skryté pod rouškou. Museli se podřídit přísným hygienickým opatřením – to znamenalo nejen minimální počet osob na sále, ale také otestování materiálu roušek, s nimiž by bylo možné vůbec tančit na jevišti naplno. Zvítězilo zakrytí úst a nosu nanotextilií, a tak se mohlo přistoupit k výběru choreografií pro tento výjimečný galavečer. Při jeho koncepci bylo nutné vycházet z toho, že na scéně mohli společně vystoupit maximálně dva tanečníci, a to ti, kteří žijí ve společné domácnosti či jsou manželé a pro účast v přenosu se rozhodli dobrovolně.

I přes přísná omezení vzniklo hodinové aranžmá osmi kratších choreografií. Převážně se objevily již v listopadu 2019 na Sametovém baletním gala a menší měrou pak v rámci dosavadního sezonního repertoáru. Vznikl vskutku výjimečný večer, na němž vystoupilo třináct členů baletu v osmi choreografiích. Autory choreografií byli Mauro Bigonzetti, Robert Bondara, Alejandro Cerrudo, Eric Gauthier, Julien Guerin, Viktor Konvalinka, Douglas Lee, Radu Poklitaru. Tančili Roger Cuadrado, Giacomo De Leidi, Mathias Deneux, Ayaka Fujii, Patrik Holeček, Federico Ievoli, Tudor Moldoveanu, Alexandra Pera, Jakub Rašek, Giovanni

Rotolo, Aya Watanabe, Adam Zvonař, Radka Zvonařová. Tanečníci tančili na nahrávky, výjimkou bylo sólo Dear Soaring Thoughts Juliena Guerina, které bravurně tančil Giovanni Rotolo za živé interpretace skladby Song of the Birds Pabla Casalse v podání Martina Levického (klavír) a Petra Nouzovského (violoncello).

Večer zahájilo Just Solo na píseň People get ready (Seal) v choreografickém zpracování Viktora Konvalinky a v podání francouzského tanečníka Mathiase Deneux, který působí v ND již desátou sezonu. Aya Watanabe s Patrikem Holečkem potvrdili v duetu Take Me With You Roberta Bondare smysl pro detail.

Během večera se objevila závažnější témata, ale i odlehčení – duet z Rain od Moldavana Radu Poklitaru na moldavskou lidovou píseň a tři pánská sóla v Paco Pepe Pluto Alejandra Cerruda a Ballet 101 od Erica Gauthiera, který celý večer uzavřel.

Mimořádným zážitkem byl především duet Radky a Adama Zvonařových Vertigo Maura Bigonzettiho na hudbu Dmitrije Šostakoviče. Tanečníci dokonale naplnili prostor, jejich výstup umocňovalo působivé nasvícení scény. Plynulý pohyb, křehkost, prchavost a síla okamžiku – to vše dokázal vyjádřit tento taneční pár a svým přesvědčivým výkonem zasáhl i diváka sedícího daleko ve svém pokoji u televizní obrazovky.

Večer to byl obdivuhodný, nasazení tanečníků mimořádné a diváci u televizních obrazovek byli svědky špičkových výkonů. Byl nezapomenutelný z mnoha důvodů – nejen pro tanec sám, ale pro atmosféru, která pronikla i přes skla televizních kamer a obrazovek. Nevadilo, že jsou tanečníci skryti pod rouškou, že jsou bez mimiky, bez tváře. – veškeré jejich emoce se přelily do řeči těla.

Opera ND

Soubor opery pražského Národního divadla připravil rovněž televizní benefiční koncert. Konal se ve Státní opeře 30. dubna pod názvem parafrázujícím slova slavného duetu z opery A. Dvořáka Jakobín – Jen ve zpěv hledejme úlevu. Více než hodinový program moderovaného koncertu, v němž promluvil k divákům rovněž ředitel ND Jan Burian, zahrnul árie a ansámbly především z těch oper, jejichž inscenace měly mít premiéru v této sezóně a z těch, které se chystají na sezónu příští – Weinbergerův Švanda dudák, Mozartův Don Giovanni a Pucciniho Tosca. Sólisté opery ND a hosté zpívali za klavírního doprovodu. Ač pěvci z pochopitelných důvodů roušky neměli, pianisté museli v rouškách hrát. Při ansámblech udržovali sice pěvci odpovídající rozestupy, ale naznačovali i pohyby a herecké akce.

Večer zahájily scény ze Smetanovy Prodané nevěsty s Janou Siberou (Mařenka), Jiřím Sulženkem (Kecal), Josefem Moravcem (Vašek) a hostem Pavlem Černochem (Jeník). Pavel Černoch zazářil během večera svým zvučným tenorem i procítěným výstupem ještě v precizně provedené árii Prince z Dvořákovy Rusalky, který patřil k nejlepším výkonům večera. Světový repertoár zastoupila árie Pucciniho Tosky, kterou přednesla Anda Louisa Bogza. Šampaňská árie zazněla působivě v podání charismatického Jiřího Brücklera. V Mozartově tercetu se jako Don Giovanni ovšem sešel s Jiřím Sulženkem (Leporello) a Kateřinou Kněžíkovou (Dona Elvíra). Plachetka později přednesl s příkladným nasazením, leč s jistým napětím v hlase, árii Escamilla z Bizetovy Carmen. Jímavé kouzlo měl výstup z Janáčkovy Káti Kabanové v podání Alžběty Poláčkové, zařazení písně Vítězslavy Kaprálové v provedení mladé sopranistky Terezy Štěpánkové, která je jistě příslibem pro budoucnost, bylo zajímavým vybočením z operního světa. Podobně jako Schubertovo Ave Maria, s nímž zkušený Štefan Margita nejprve prošel prázdným hledištěm. Pro řadu diváků byla jistě příjemným překvapením árie Švandy dudáka z opery Jaromíra Weinbergera Švanda dudák v působivém podání Svatopluka Sema. Pěvcův sametový baryton, technická

jistota a dynamika přednesu pronikla podobně jako v případě Pavla Černocha přes bariéry obrazovek přímo k srdcím posluchačů. Večer uzavřela modlitba Libuše ze stejnojmenné opery Bedřicha Smetany v podání Dany Burešové.

Jakkoliv měl být večer připomínkou ztracené sezóny i pozvánkou na sezónu příští, je s podivem, že na program nebyl zařazen duet z Jakobína, podle nějž se celá produkce jmenovala.

PRAŽSKÉ JARO 2020

Už bez roušek, s orchestrem a povoleným počtem diváků, kteří ovšem roušky mít museli a v hledišti pražského Rudolfina usedli 20.5. ve značných rozestupech, se uskutečnil benefiční koncert Mozart gala 75. ročníku festivalu Pražské jaro. Nebyl ještě určen pro veřejnost, publikum tvořili lidé z týmu Pražského jara a spolupracovníci České filharmonie, která tento moderovaný koncert hrála. Dirigoval ji Tomáš Netopil a vystoupili přední čeští operní pěvci. Programu dominovaly opery Figarova svatba a Don Giovanni. Zazněly z nich obě předehry, v přesvědčivém podání Adama Plachetky a Kateřiny Kněžíkové úvodní scéna Figara a Zuzanky a „La ci darem la mano“, Jan Martiník svým měkkým basem působivě zazpíval „Non piú andrai“ a „Madamina, il catalogo e questo“. Dobře se pojily lahodné, líbezné hlasy hraběnky Simony Houdy Šaturové a Zuzanky Kateřiny Kněžíkové v duetu „Canzonetta sull´aria“. Virtuózní Martern arii Konstance v „Únosu ze serailu“ zvládla Simona Houda Šaturová bravurně. Secco recitativy vynalézavě doprovázel na kladívkový klavír Zdeněk Klouda. .Adam Plachetka se ještě blýskl recitativem a árií hraběte „Hai giá vinta la causa!“, kde si svůj part v „Ah no ! lasciarti in pace“ překvapivě ´ozdobil´ přidanými přikomponovanými variacemi, v nichž sice upoutal zdařilým vysokým ´g´, Mozarta tím však rozhodně nevylepšil.

Operní čísla doplnilo provedení částí Mozartových symfonických děl. Druhou větu koncertu C dur pro flétnu a harfu v příkladné souhře provedly Andrea Rysová a Jana Boušková, závěr večera pak patřil kvalitně provedené finální větě ze symfonie Jupiter.

Česká filharmonie hrála technicky výborně. Tomáš Netopil dirigoval s jistotou a velkým muzikantským nasazením, některá jeho tempa byla však natolik rychlá – např. molto allegro předehry k Donu Giovannimu, , „Vedró, mentr´io sospiro“ hraběte nebo „Doch du bist entschlossen“ Konstance – že nepůsobila organicky. Celkově však byl koncert na vysoké úrovni.

Pražské jaro se v letošním roce stiženém koronavirovou krizí ocitlo podobně jako jiné festivaly v těžké situaci. Rozhodlo se ji vyřešit tím, že všechny konané festivalové koncerty přináší milovníkům hudby bezplatně na webových stránkách, některé z nich i prostřednictvím České televize.

LOUTKOVÉ MUZIKÁLY Z PLZNĚ NA YOUTUBE

A pro srovnání – operativně reagovalo na celou situaci plzeňské divadlo Alfa. Už celý duben mohli její příznivci sledovat vybrané inscenaci prostřednictvím kanálu YouTube. Tvůrci, herci a technici divadla připravili speciální dárkový balíček s názvem „ALFA zírá“. Prostřednictvím kanálu YouTube mohou zájemci sledovat záznamy nejhezčích představení Alfy pro děti, poslouchat audio verze příběhů a pohádek nebo si společně s herci zazpívat a naučit se oblíbené písničky. V pohodlí domova se také mohli dozvědět, jak se hraje loutkové

divadlo. Vzhledem k tomu, že hudba je výraznou součástí řady inscenací Alfy a mnohé z nich se bez nadsázky dají nazvat ´loutkovými muzikály´ naskytla se takí mimořádná příležitost, jak si prohlédnout celou řadu inscenací této plzeňské scény. „Je těžké zůstat ze dne na den bez možnosti hrát, rádi bychom byli s našimi diváky v kontaktu a dodali jim domů dobrou náladu. Využíváme k tomu náš bohatý archiv, který technicky upravujeme, například doplňujeme texty k písničkám, aby se je děti s rodiči mohly naučit zpívat. Nově tvoříme audioverze našich inscenací,“ vysvětlil počiny divadla ředitel Jakub Hora. Tento nový web ovšem neskončil s koncem krize a běží dál, divadlo navíc stále doplňuje nové pořady a programy. Navíc divadelníci i v červnu pokračují ve vystoupeních pro domovy seniorů na Plzeňsku, s nimiž začali v době krize. A i v době krize připravovali novou inscenaci. Proto právě zde se uskutečnila patrně první divadelní premiéra po krizové době. V úterý 9. června se zde poprvé představil divákům sólový projekt dlouholetého uměleckého šéfa Alfy Tomáše Dvořáka Jenovéfa s hudbou Petra Vydareného.