Zcela nepochopitelné kroky našich „spasitelů“, kteří se nás rozhodli ochránit v době koronavirové pandemie, přinesly další majstrštyk. A tím je plán postupného uvolňování drakonických restrikcí, k nimž v této míře přistoupily pouze další čtyři státy Evropy, z nichž tři leží na východ od nás. Nad zmíněným plánem doslova kroutí hlavou nejen podnikatelé, kavárníci, hoteliéři, kadeřnice, majitelé cestovních kanceláří, ale také producenti a divadelníci. Oldřich Lichtenberg z řad „soukromníků“ (a těch není v muzikálových vodách málo), dokonce volá po odvolání ministra kultury Lubomíra Zaorálka. K němu by mohl přidat i odvolání „muže v červeném svetru“, jenž je zřejmě, po volebním pidivýsledku své strany, očarován nenadále nabytou mocí schopen čehokoli.
A tak, jak se těsně před Velikonocemi otevřely brány hobbymarketů s plochou několika tisíc metrů čtverečních (prý aby lidé neutekli do parků, tak šup s nimi pěkně pod střechu s všudypřítomnou klimatizaci), ke kadeřnici si v jednom člověku zajdete až za měsíc, na kafíčko téměř za dva a do divadla patrně v září, nebo nejlépe nikdy. Podobně jako do zahraničí (prý co v cizině, když nejbezpečněji je u nás). Kina a divadla sice mohou od 8. června hrát, ale jen pro 50 diváků. Zda budou muset mít herci roušky, zatím není jasné, neb názory předních odborníků se značně liší. Očividně jasné ale je, že všichni ti koronaviroví bojovníci do divadel moc nechodí. Jinak by určitě věděli, že pro 50 diváků mohou hrát z cca 160 profesionálních českých divadel asi tak čtyři sklepní scény v Praze (nic proti nim). Že by někdo uváděl pro půl stovky lidí v hledišti operu, muzikál nebo balet, je zcela absurdní. K nové situaci se vyjádřil například ředitel čtyřsouborového DJKT Plzeň Martin Otava:
„Omezení padesáti osobami pro nás vůbec nic neřeší. I naše nejmenší Malá scéna má kapacitu sto dvacet diváků a omezit ji na víc než polovinu nemá smysl. Ale výrazně nám pomůže, že můžeme začít zkoušet, protože chystáme otevřít sezonu pro diváky už v polovině srpna,“ snaží se vidět světlo na konci koronavirového tunelu Otava.
Dalším zásadním problémem je, že producentům dosud nikdo neřekl, zda se budou moct uskutečnit oblíbená letní open air představení, jejichž přípravy jsou v plném proudu a stojí nemalé peníze. Pod širým nebem jsou samozřejmě rizika přenosu jakékoli infekce znatelně menší, než pod střechou, ale jde ještě někomu vůbec o vir?? Historie nás patrně dostatečně nepoučila, že ze spasitelů se často stávají diktátoři. A ti nemají rádi svobodu, nemají rádi umění a umělce. Vidí v nich narušitele davové psychózy, kterou mnohdy šíří. Milují atmosféru strachu. A sklízí obdiv, když zmatenému davu po roce povolí polovinu toho, co měl před tím. Proto už nyní řada z našich „ochránců“ doslova baží po prodloužení nouzového stavu, ač se křivka nárůstu covid pozitivních zatím vyvíjí příznivě. Nešlo by totiž dovážet roušky pochybné kvality z Číny bez výběrových řízení… Snad za všechny vyjádřil pocit zmaru nejmenovaný brněnský kavárník: „Zatímco do mé kavárničky s dvaceti místy nikdo nesmí, v místním hobbymarketu jsem v sobotu napočítal přes 380 lidí nakupujících najednou. Bohužel za mnou nestojí žádný nadnárodní koncern…“
Bůh s námi, a zlé pryč…
