Tomáš Brauner, foto: Archiv PF
Plzeňská filharmonie připravila na čtvrtek 9. května koncert věnovaný dílu Antonína Dvořáka. Pod taktovkou svého hlavního hostujícího dirigenta Tomáše Braunera provedou filharmonici první řadu Slovanských tanců a slavnou Novosvětskou symfonii. Koncert začíná v Měšťanské besedě v obvyklých 19 hodin. První řadu Slovanských tanců napsal Dvořák v roce 1878 na žádost nakladatele Fritze Simrocka, kterému Dvořáka doporučil Johannes Brahms. Simrock, povzbuzen úspěchem vydaných Moravských dvojzpěvů požadoval po Dvořákovi řadu stylizovaných slovanských tanců v úpravě pro čtyřruční klavír. Dvořák na nabídku reagoval bezprostředně, ustal pracovat na cyklu Slovanských rapsodií a po dopsání první rapsodie D dur 17. března 1878 začal s tvorbou prvních osmi Slovanských tanců. Práce šla Dvořákovi velice rychle, celá kompozice trvala pouhé tři týdny. Ačkoli ještě nebyla 16. května 1878 úprava pro čtyřruční klavír vydána, na koncertě Spolku českých žurnalistů v Novoměstském divadle v Praze provedl orchestr Prozatímního divadla pod taktovkou Adolfa Čecha v orchestrálním provedení tři tance (první C dur, šestý D dur a třetí As dur). K orchestraci zbylých tanců je známo jen to, že instrumentace druhého tance e moll byla skladatelem dokončena 14. července 1878 v Praze, instrumentace tance sedmého započala „v Šumavě na Špicberku“ 1. srpna téhož roku a že instrumentace tance osmého byla dokončena 22. srpna 1878. V srpnu 1878 taktéž došlo v berlínském nakladatelství N. Simrock k vydání klavírní verze Tanců. Ještě téhož roku došlo i k vydání orchestrální verze tanců, jež slavila velice rychle velký úspěch po celé Evropě. Došlo také k premiérám zbylých orchestrovaných tanců: 4. prosince 1878 byla v Drážďanech premiérována dumka e moll a tance č. 5-8 byly premiérovány 18. prosince 1878 tamtéž. Drážďanskou Königliche Kapelle při obou tamějších premiérách řídil Adolph Bernhard Gottlöbe.
Symfonie č. 9 je ve světovém kontextu nejpopulárnější Dvořákovo dílo. Vznikla v době prvního skladatelova pobytu ve Spojených státech amerických, kde působil v letech 1892–1895 jako ředitel newyorské konzervatoře. Dvořák na symfonii pracoval poměrně krátkou dobu – od ledna do 24. května 1893.
Symfonie měla být důkazem skladatelovy teorie o možnostech využití charakteristických prvků černošské a indiánské hudby pro vznik tzv. americké národní školy, která v době Dvořákova pobytu ve Spojených státech fakticky neexistovala. Novosvětská je dílem vrcholné kompoziční suverenity. Vyznačuje se ideálním souladem obsahu a formy a neomylným citem pro architekturu celku. Mimořádná působivost díla tkví v nevšední zpěvnosti a lapidárnosti užitých témat, strhující rytmice, výrazové čistotě, živelném temperamentu a vzájemné vyváženosti všech těchto složek. Za nejsilnější inspirační zdroj symfonie z čistě hudebního hlediska lze považovat písně Afroameričanů. Skladatel se s nimi seznámil již během prvních měsíců svého pobytu v New Yorku jednak díky černošskému zpěvákovi H. T. Burleighovi, se kterým se intenzivně stýkal již před kompozicí symfonie, ale zřejmě i prostřednictvím jiných zdrojů. „V melodiích amerických černochů jsem objevil vše, čeho je třeba pro velkou a vznešenou hudební školu.“ Zajímavé je, že odborníci vedou již
více než sto let debaty nad otázkou, zda Dvořák v symfonii použil konkrétní nápěvy černošských písní či nikoliv. V interview pro New York Herald Dvořák sám zdůraznil: „Je to jen duch černošských a indiánských melodií, jejž jsem se snažil reprodukovat ve své nové symfonii. Neupotřebil jsem jediné z oněch melodií.“ V únoru 1900 píše Dvořák v dopise Oskaru Nedbalovi, který se chystal symfonii dirigovat v Berlíně: „Posílám Vám Kretschmarův rozbor symfonie, ale ten nesmysl – že jsem upotřebil indiánských a amerických motivů – vynechte, poněvadž je to lež, hleděl jsem psát jenom v duchu těch národních melodií amerických!“ Většina muzikologů se nicméně shoduje, že závěrečné téma první věty je vědomě či nevědomě inspirováno spirituálem „Swing Low, Sweet Chariot“. Jejich melodický obrys i rytmické členění vykazují tolik podobností, že je nelze považovat za pouhou náhodu.
Ať je to jakkoliv, krásu Novosvětské si mohou posluchači vychutnat v Plzni při jejím čtvrtečním provedení.
