Chuhei Iwasaki, repro Plzeňská filharmonie
Publikum aplauduje, vstává ze sedadel. Doznělo proroctví Libuše ze stejnojmenné slavnostní opery Bedřicha Smetany, na pódiu v prostorách Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni se klaní sopranistka Ivana Veberová, barytonista Roman Janál. A za dirigentským pultem drobný mladý muž – japonský dirigent Chuhei Iwasaki. Začal spolupracovat s Plzeňskou filharmonií na dětských pořadech a rovněž na velkých koncertních projektech. Jedním z nich byl hned na začátku této sezóny unikání projekt Nejen Mnichov 1938, v jehož rámci zazněly skladby českých autorů a uzavřelo emotivní proroctví Libušino. Pro Chuheie Iwasakiho není česká hudba a české prostředí novinkou. Do České republiky přišel studovat již v roce 2006. Narodil se v Tokiu v roce 1987, studoval na konzervatoři Toho Gakuen v Tokiu, Pak na Pražské konzervatoři nejprve hru na housle a posléze přidal na pražské AMU i studium skladby a dirigování. Od r. 2014 působí jako pedagog na Pražské konzervatoři, od roku 2016 jako dirigent jejího smyčcového orchestru.
Stačil nasbírat již několik ocenění – je absolutním vítězem soutěže Concerto Bohemia 2016 s orchestrem Prague Conservatory Modern, v roce 2017 byl vybrán do hlavního kola Mezinárodní soutěže mladých dirigentů G. Fitelberga v polských Katovicích. V květnu letošního roku debutoval na mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro s Filharmonií Hradec Králové.
Výborně se pohybuje mezi rozličnými hudebními žánry. Dobře jej zná i pražské publikum Hudebního divadla v Karlíně. A v Plzni tohoto sympatického mladého umělce v letošní sezóně čeká hned několik koncertů.
Mluvíte velmi dobře česky. Jak dlouho vám trvalo, než jste se náš jazyk naučil?
Česky jsem se naučil víceméně při práci v orchestru. Kdy jsem začal řeč umět, to ale pořádně vlastně nevím. Myslím, že mi to trvalo rok a půl.
Co pro vás bylo na češtině nejtěžší?
Skloňování!!!!!! Je téměř nemožné mluvit či psát spisovně… Nebo alespoň pro mě.
Japonci jsou známi tím, že mají velmi rádi českou hudbu. Vy sám českou hudbu dirigujete. Jaký k ní máte vztah?
Je mi ctí, že mohu v Čechách dirigovat českou hudbu. Stejně jako ostatní hudby, je i česká hudba velice bohatá. A nemyslím teď jen na světově proslulé české komponisty. Mě například velmi zajímá česká i slovenská hudba celého 20. století. Na koncertě s Plzeňskou filharmonií ´Nejen Mnichov 1938´ jste dirigoval širokou škálu skladeb českých autorů. Právě díla skladatelů 20. století, ale také romantické autory a proroctví Libuše ze stejnojmenné opery B. Smetany. Můžeme říci, kteří čeští autoři patří k Vašim nejoblíbenějším? To je složitá otázka, protože jejích opravdu mnoho!!! Ale zkusím to a vezmeme to popořadě. Antonín Dvořák – od něj mám rád skoro všechny jeho skladby, se kterými jsem se setkal a které znám. Měl jsem tu čest, že jsem mohl dirigovat jeho symfonie č. 5, č. 6, č. 8 a č. 9, Karneval, V přírodě, operu Rusalka, violoncellový koncert a další skvělá díla. Mám takový svůj malý sen – moc rád bych dirigoval jeho 7. symfonii, houslový koncert a Holoubka. Myslím si, že dirigovat Mou vlast je veliká čest pro každého českého dirigenta a doufám, že se i já s ní jednou jako dirigent setkám. Miluji hudbu Leoše Janáčka, přijde mi překrásná. Bohužel jsem ale zatím neměl tolik příležitostí dirigovat jeho skladby, ale věřím, že na to jednou také dojde. Miluji jeho opery – například Její pastorkyňu, Příhody lišky bystroušky. Nádherná jsou díla jako Lašské tance, Glagolská mše, Taras Bulba. Jako houslista nemůžu nesnít o tom dirigovat jednou Pohádku Josefa Suka a jeho Fantasii pro housle a orchestr!!! A jeho Asrael – to je tak hluboké dílo… Se školním orchestrem na Pražské konzervatoři jsme před dvěma roky hráli jeho Serenádu a hledám možnost, jak bychom mohli hrát i Křečovickou mši. Velmi blízko mám i k hudbě Bohuslava Martinů – můj životní sen je dirigovat všechny jeho symfonie a Kytici. Ale nejen to – jeho orchestrální skladby jsou tak barevné! Vždy když mi přijde nabídka s dílem Bohuslava Martinů, mám velikou radost.
A v prosinci budete jeho Koncert č. 1 dirigovat s Plzeňskou filharmonií 12. a 13. prosince. Těšíte se?
MOC!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Je to jeden z nejkrasnějších violoncellových koncertů, máme úžasného sólistu, tak už jen to zahrát tak, jak to napsal pan Martinů…
Jak vás tak poslouchám, jste v české hudbě jako doma. Nelákají vás i starší čeští autoři, nebo naopak spíše ti současní?
Celá česká hudba 20. století zahrnuje plno krásných věcí. Hodně rád mám Moravské taneční fantasie od Klementa Slavického, symfonie Ervína Schulhoffa, violový koncert Zdeňka Lukáše, houslový koncert Viktora Kalabise… určitě neznám zdaleka tolik věcí. Ale mým koníčkem jsou návštěvy antikvariátu – hledám v nich neznámé, nebo zapomenuté skladby. Česká hudba má ovšem celou řadu vynikajících žijících autorů! Měl jsem tu čest dirigovat například skladby Jiřího Temla, Otomara Kvěcha, Jiřího Gemrota – jeho Americkou předehru a 1. Symfonii bych také moc rád dirigoval. A mnoho dalších skladatelů i mladé generace má úžasná díla. Třeba Jan Šikl, Martin Šaroch, Lukáš Janata, který nedávno dokončil svou první symfonii. Jaký je Váš vztah k české opeře a k opeře vůbec? Jako operní dirigent mám ještě málo zkušenosti, ale jsem rád, že jsem mohl dirigovat Rusalku. Doufám, že jednou budu dirigovat i Její pastorkyňu, Příhody lišky Bystroušky a další opery. Všeobecně dirigovat operu je nejtěžší dirigování, je to adrenalin. Ale když se povede, je to světové. Ale ještě moc nerad mluvím o opeře, když jsem v divadle teprve pouhé 2 roky. Prostě se těším na jakýkoliv krok dopředu, který v oblasti operní literatury podniknu.
V Plzni jste nastudoval a dirigujete úspěšný dětský hudební pořad, který přibližuje malým posluchačům velké skladatele a jejich díla. Na konci děti volí skladbu, která se jim nejvíce líbila. Jak se vám líbí dětské publikum?
Upřímně moc nevnímám publikum, když diriguji… Ale rozhodně si myslím, že dětský koncert je jeden z nejdůležitějších koncertů pro orchestr. Budu vděčný, pokud alespoň pár lidí z publika budou mít díky tomu rádi orchestr.
Mluvili jsme v souvislosti s vašimi koncerty v Plzni o české hudbě. Kteří světoví autoři patří k vašim nejoblíbenějším?
Je jich tak moc!!! Ale zkusím to. Rozhodně Dimitrij Šostakovič. Můj největší sen je dirigovat jeho symfonie. Zatím jsem měl tu čest zadirigovat jeho 14. symfonii a doufám, že budu mít šanci i se symfoniemi č.5,6,7,8,10,11,12,13 a 15. Skladby Bély Bartóka mi jsou velmi blízké, podobně to cítím i u díla Kodályho Zoltána. Neznám žádnou skladbu P.I.Čajkovského či Gustava Mahlera, která by se mi nelíbila. U Respighiho miluji podobně jako u Martinů jeho barevnost. Nesmírně bych si přál nastudovat Turandot Giacoma Pucciniho, od malička jsem zamilovaný do Stravinského Ptáka Ohniváka. Skvělý je Sergej Prokofjev, Arno Babadžanjan má skvělý houslový koncert a mám rád také jeho Armenské rapsodie pro 2 klavíry – ty bych chtěl jednou instrumentovat pro orchestr. Dále mám rád Arama Chačaturjana, Mieczysława Weinberga s jeho překrásnou čtvrtou symfonií. Andrej Ešpaj má výborné symfonie. Mám rád také Leonarda Bernsteina, Benjamina Britten, Jeana Sibelia, Edvarda Griega, Felixe Mendelssohn Bartholdyho, Ludwiga van Beethoven… a z Japonska Yasushi Akutagawa, Koiči Koši a Akira Ifukube. Japonské skladatele a jejich díla bych velice rád představil i v Čechách, jsou to opravdu krásné věci.
Vy máte i svůj orchestr, s čímž se velmi čile pohybujete mezi žánry. Filharmonický orchestr Iwasaki. Jak vznikl? Přibližte nám ho.
Když jsem začal studovat dirigování, napadlo mi, založit s kamarády vlastní orchestr. Vznikl zpočátku jako smyčcový a já jsem s ním vyrůstal. Byla to krásná doba.
Jak vypadá orchestr dnes? A jaký má repertoár?
Hrávali jsme většinu známých skladeb pro smyčce, naposledy jsme ale hráli Novosvětskou Antonína Dvořáka. Teď koncertujeme méně, většina kamarádů má už své pracovní povinnosti ve výborných orchestrech v celé republice.
Sám dirigujete ale hojně i mezižánrové koncerty. Filmovou a muzikálovou hudbu. Jaký je obecně Váš vztah k muzikálu a máte mezi nimi nějakého favorita?
Mám rád například Jesus Christ Superstar. Obecně je ale můj vztah k muzikálu složitý – každá inscenace je totiž velmi odlišná. Ale mohu říci, že v Hudebním divadle Karlíně máme opravdu skvělou offstage a company. Rád s nimi trávím čas. Co ale mohu opravdu říci – velice rád dělám komedie. Když diriguji v Karlíně a slyším, jak se lidé baví, smějí se, relaxují. Mám vždy ohromnou radost. Každý se potřebuje odreagovat a zapomenout na starosti. A je krásné, když se i tohle daří.
