V sobotu 31. března bude mít na Malé scéně DJKT v Plzni premiéru nová inscenace s provokativním názvem 50 odstínů (České porno). Téma pornografie využívá režisér a autor Ján Šimko jako metaforu k současnosti a stejně jako ve svých předešlých inscenacích pracuje s rozsáhlým spektrem materiálů od autentických zpovědí až po psychologické studie.
„Pornoprůmysl je jedním z ukazatelů toho, jak neumíme pracovat se svobodou a jak se chová společnost, když není omezená nějakými pravidly. Internet dává neomezený prostor k nejrůznějším krutostem, které ukazují hranice naší lidskosti v nepříliš lichotivém světle,“ říká slovenský režisér, scenárista a dramaturg Ján Šimko. Ten v DJKT inscenoval již vlastní dokumentární drama Plzeň 1953,
Použité dokumentární materiály zahrnují zpovědi pornoherců a lidí postižených negativními účinky pornografie i úryvky ze sociologických a psychologických studií. „Zaujaly mě paradoxy fikce a skutečnosti, bolesti a rozkoše. Na to, abychom svému tělu mohli pomocí pornografických obrazů dopřát lehké ukojení, se herci těžce nadřou. Narazili jsme také na několik až groteskních faktů. Například až třetina uživatelů porna přiznává, že zmeškala důležitou schůzku právě proto, že se nedokázala odtrhnout od svých virtuálních dobrodružství. Uvažoval jsem proto o podtitulu Komedie prohoněného času,“ říká Ján Šimko. „V kontextu divadla je zajímavé také to, že existuje porno verze většiny slavných dramat, například takováto verze Hamleta zní – slušně řečeno – souložit či nesouložit. V naší inscenaci je jednou z postav reklamní režisér Tomáš (Martin Stránský), který se chystá natočit porno verzi Sofoklovy Antigony,“ doplňuje dramaturg Vladimír Čepek. S pornografií má dle tvůrců tento antický mýtus jedno společné: Antigona chce pohřbít tělo svého mrtvého bratra a tělo pornoherců je uloženo na milionech harddisků po celém světě.
O své roli Tomáše Martin Stránský říká: „Je to chlap, který je pornoprůmyslem jako většina lidí z této branže pochopitelně ovlivněný. Rozpadá se mu osobní život a způsob, jakým se ho snaží slepit, je podle mě jen polovičatým řešením. Inscenace akcentuje témata, před kterými zavíráme oči, a tak nám brzy mohou přerůst přes hlavu. Například fakt, že porno díky své dostupnosti sleduje čím dál více pubescentů, nebo i fyzické utrpení lidí, kteří se živí jako pornoherci.“ Dalšími postavami této, jak říkají tvůrci, tragigrotesky je psycholog Marek v podání Jana Maléře, šéfredaktorka ženského časopisu a vizážistka Linda ztvárněná Janou Kubátovou, managerka v pornoprůmyslu Karin v podání Apoleny Veldové a učitelka výtvarné výchovy a příležitostná pornoherečka Anne-Marie, kterou ztvární Klára Krejsová.