Historie uvádění tohoto slavného muzikálu má v Brně dlouhou tradici. Česká premiéra se odehrála právě v Národním divadle v Brně. Později pak Městské divadlo v Brně muzikál úspěšně představovalo i v zahraničí, ale ještě nikdy nikde v republice jsme nebyli svědky baletního předvedení.
Další novinkou je inscenování muzikálu v pavilonu P v prostorách Brněnských výstav a veletrhů. Janáčkovo divadlo, které je Alma Mater baletu Národního divadla v Brně, je v této sezóně kvůli rozsáhlé rekonstrukci uzavřené. Hodně titulů opery a baletu se přestěhovalo do Mahenova divadla, některé nové tituly počítají s inscenováním přímo v prostorách BVV. Mezi ně patří také zmíněný balet.
Novodobý příběh Roma a Julie ve výborném zpracování libreta Arthura Laurentse s texty písní Stephena Sondheima je asi nejslavnější dílo skladatele, dirigenta a hudebního pedagoga Leonarda Bernsteina. Slávu divadelní verze z roku 1957 na Brodwayi ještě umocnil film režiséra Jerome Robbinse a Robeta Wisse, který je ověnčený až deseti Oscary. Známý americký choreograf Robbins vytvořil pro tento muzikál specifické taneční kreace, plné nevšedních nápadů a původních pohybových aktivit, které se staly vzorem i pro jiné moderní balety na jazzrocková a bluesová témata.
Režisér a choreograf brněnské baletní inscenace, Mário Radačovský, stál před nelehkým úkolem. Že je hudba a tanec velkým lákadlem Bernsteinova díla bylo jasné. Že bude použita nahrávka hudby i textů písní v originále bylo jasné také. Ale co s mluveným textem? Co s důležitými činoherními výstupy, které jsou rovnoměrně rozloženy v celém muzikálu? Režisér se spolehl – a oprávněně, na to, že je příběh natolik divácky znám, že lze v inscenaci tyto „nebaletní“ pasáže vynechat. Proto v příběhu chybí majitel dragsteru, kde je Tony zaměstnán, chybí poručík Shark, prostě dospěláci, kteří se zlobí na zdivočelou mládež periférie, tam nejsou. Tedy až na bezvadnou píseň Mister Krupke, kde v nápaditém tanci vystupuje i mladý tanečník s policejní čepici.
Mário Radačovský využil to nejlepší z původní choreografie J. Robbinse, přidal další své typické prvky, které však nevybočují z původní koncepce, spíš naopak, ještě ty americké kreace rozšiřují. Výsledkem je dynamický a působivý výrazový tanec, který ještě víc vyzdvihuje nádhernou Bernsteinovu hudbu.
Foto: ND Brno, Ctibor Bachratý
Není žádnou novinkou, že baletní soubor Národního divadla v Brně je na vynikající profesionální úrovni. Už léta to dokazuje ve všech inscenacích, které má v repertoáru. Ale takový dynamický balet, který si vyžaduje speciální přípravu, jsme ještě v tomto divadle neviděli. Propojit rock a jazz s klasickým tanečním uměním, to se tak často nevidí. Schválně jsem si po premiéře pustil ukázky z oscarového filmu, a pak dvě americké divadelní ukázky (na youtube je toho hodně…). Rád konstatuji, že se brněnský ansámbl s těmi americkými vyrovná, ak po stránce herecké, tak výrazové. A v všechny ty kluky a holky Brno převyšovalo. Zatím co si v zhlédnutých ukázkách mohli protagonisté pomoci mluveným slovem, tady vše záleželo na dokonalém tanečním vyjádření. Talea Williams byla citlivou a křehkou Marií, vedle ní portorikánská Anita Ivony Jeličové dokonale ladila se svými krajany. Tony Arthura Abrama byl asi nejnáročnější taneční a herecký part. Právě herectví je nutné vyzdvihnout, neboť v baletním ansámblu se málokdy takový projev dokonale vyjádří. A Portorikánec Bernardo Martina Svobodníka mu byl důstojným protějškem, který dokázal svou divokou ohnivostí všechny přesvědčit, odkud pochází. I sbor Baletu NDB byl profesionálně na tento těžký úkol připraven.
Nezvyklé prostředí veletržní budovy bylo výhodou i nevýhodou inscenování baletu. Na jedné straně obrovský prostor, který bylo nutné obsadit snad jenom na 50%. Inscenátoři (scéna Marek Hollý) zvolili jeviště, jakýsi ohraničený prostor, ve které se vše děje. Na jemné síťovině kolem byl promítán například plot, připomínající ono hřiště basketbalu kdesi pod dálnicí ve West Side. Postavy oblékla Alexandra Grusková přesně v uvolněném stylu amerických šedesátých let. Hrálo se na otevřené scéně, řady sedadel, přesněji tribun, z levé i pravé strany. Prostředí hodně připomínalo hokejovou halu, což v tomto případě vůbec nevadilo. Neumím si ale dost dobře představit inscenování opery v této atmosféře tribunových sedadel z bleděmodré umělé hmoty.
Suma sumárum: West Side Story na brněnském výstavišti je zdařilý projekt. Určitě diváky přesvědčí, že je balet NDB špičkové umělecké těleso, které se dokáže vyrovnat s nejobtížnějšími žánry nejenom se ctí, ale přináší i cosi nového a vskutku krásného.
Foto: ND Brno, Ctibor Bachratý
Mário Radačovský:
West Side Story
Dirigent hudební nahrávky: Leonard Bernstein
Choreografie a režie: Mário Radačovský
Scéna: Marek Hollý
Kostýmy: Alexandra Grusková
Světelný design: Tomáš Morávek
Videoprojekce: Martin Svobodník, Jak Fuksa
Balet Národního divadla Brno
Světová premiéra 25. listopadu 2017 pavilon P Výstaviště Brno
Maria – Taela Williams (alt. Emilia Vuorio, Eriko Wakizono)
Tony – Arthur Abram (alt. Uladzimir Ivanou, Dillon Perry)
Riff – Ivan Popov (alt. Michal Pimek)
Bernardo – Martin Svobodník (Petr Hos, Martin Segeťa)
Anita – Ivona Jeličová (alt. Markéta Pimek Hrabalová, Andrea Popov Smejkalová)
