Jozef Bednárik, foto: Archiv ČT
Slovenský Divadelný ústav připravil výstavu Fenomén Bednárik na Nové scéně v Bratislavě k nedožitým 70. narozeninám legendárního divadelního režiséra Jozefa Bednárika. Vernisáž se uskutečnila 13. září a návštěvníci mohou výstavu obdivovat až do 28. 9. 2017. Podílí se na ní Nová scéna Bratislava, Divadlo Andreja Bagara v Nitře, sponzorem je Gesamtkunstwerk s. r. o. V Čechách Bednárika lidé znají nejen kvůli spolupráci s Národním divadlem v Praze, ale zejména díky režiím populárních novodobých českých muzikálů, jako je Dracula Karla Svobody, Johanka z Arku Ondřeje Soukupa nebo Angelika Michala Davida.
Jozef Bednárik se narodil 17. září 1947 v západoslovenské vesnici Zeleneč. V roce 1970 dostudoval herectví na VŠMU v Bratislavě a letech letech 1971 – 1981 byl aktivním činohercem. Do širšího povědomí diváků se dostal prostřednictvím filmu Ohnivé križovatky, ve kterém ztvárnil postavu Jana Hrču. Tíhnul však také k režii. Debutoval v Divadle Z ze Zelenče, které se pod jeho vedením stalo nejslavnějším slovenským ochotnickým souborem 80. let dvacátého století a vyhrálo celou řadu divadelních přehlídek a festivalů. Odtud zamířil do nitranského Divadla Andreja Bagara, kde vytvořil plejádu fascinujících inscenací. Začal se orientovat na hudebně dramatický žánr, především muzikál a svojí zamilovanou operu. V Nitře režíroval nakonec muzikálů pět a všem vtiskl silný divadelní náboj. Kromě Řeka Zorby, Kabaretu nebo Divotvorného hrnce zde uvedl i původní slovenský muzikál Adam Šangala, který patří k historicky nejúspěšnějším titulům DAB, jeho nahrávka vyšla na CD a přenos z představení uvedla i Česká televize. V roce 1990 se stal Bednárik kmenovým režisérem Nové scény v Bratislavě, kde nastudoval muzikály Evanjelium o Márii, Grand-hotel, Pokrvní bratia, Jozef a jeho zázračný farebný plášť, Klietka bláznov či Donaha.
V Národním divadle v Praze se poprvé představil v roce 1993 jako spoluautor a režisér úspěšné Vaculíkovy inscenace Malý pan Friedemann a Psycho. V následující sezoně pak v Opeře Národního divadla připravil nové nastudování Gounodovy opery Romeo a Julie. Později následoval Rossiniho Turek v Itálii a také Pucciniho Manon Lescaut ve Státní opeře Praha, v Baletu Národního divadla tituly Coppélia, Čajkovskij či Isadora Duncan. Jeho Carmen s Dagmar Peckovou v titulní roli patří k přelomovým operním inscenacím.
„Jozef Bednárik patrí k najvýraznejším predstaviteľom moderného slovenského divadelníctva. S divadlom sa po prvýkrát stretol v rodnom Zelenči, kde ochotnícke predstavenia režírovala jeho mama. Zásadný vplyv na jeho neobyčajné videnie divadelného sveta malo štúdium na Škole umeleckého priemyslu, počas ktorého sa skontaktoval s tvorcami Divadla za rampami. Počas štúdia na Divadelnej fakulte VŠMU ho najväčšmi ovplyvnili pedagógovia Jozef Budský, Karol L. Zachar a Viliam Záborský,“ uvádí kurátoři výstavy Michaela Mojžišová a Martin Timko.
Jozef Bednárik byl mezi kolegy proslulý nejen svou prací a neopakovatelným humorem, ale také až chorobným strachem z lékařů. Lékařskou péči bohužel nevyhledal ani v srpnu roku 2013, kdy jej zachvátila prudká bolest břicha v důsledku perforace žaludečního vředu. Našel jej až další den v bezvědomí synovec v jeho bytě. Okamžitě přivolal záchranku, která režiséra odvezla do nemocnice, kde už se neprobral z umělého spánku a zemřel 22. srpna na celkový metabolický rozvrat.
Fenomén Bednárik
