Dvěma silvestrovskými představeními ukončí svůj návrat na brněnskou Hudební scénu nejznámější chůva světa, Mary Poppins. Světová premiéra jednoho z nejznámějších rodinných muzikálů, který volně vychází z filmové předlohy z roku 1964, se uskutečnila v Londýně v roce 2004. O pouhých šest let později tuto vynikající show dokázali dovézt producenti Městského divadla do Brna. Česká premiéra v překladu Jiřího Joska se stala senzací, Brňané trpělivě řadu měsíců čekali na vstupenky. Později se Mary koprodukčně hrála i v Praze.
Lze vstoupit dvakrát do téže řeky? Na letošní prosinec MdB ohlásilo limitovanou sérii třiceti představení, a opět byl téměř vždy plný dům až po střechu. Mary Poppins totiž ani trochu nezestárla a pořád patří mezi naprostou špičku mezi muzikály pro děti i jejich rodiče. Nenudíte se, ani když dílo vidíte potřetí, popáté… Skvělá hudební čísla, choreografie, triky a především herecké výkony snad ani nemohou zevšednět. V Brně navíc získali novou titulní představitelku, která není jen důstojnou alternací oblíbené Aleny Antalové. Ivana Vaňková je po všech stránkách vynikající. Škoda, že se jedná o obnovenou inscenaci, jinak by byla žhavou kandidátkou na muzikálovou Thálii. Její Mary je elegantní a temperamentní, zároveň z ní vyzařuje vnitřní klid. Že je „chůvou prakticky ideální“ jí věříte hned od prvního výstupu. Výborně zpívá, příkladně artikuluje. Každou situaci má pevně ve svých rukou, postavu navíc obdařuje až aristokratickou vznešeností.
Nového obsazení se po šesti letech od původní premiéry samozřejmě dočkaly i dětské role. Ve dvou stěžejních (sourozenci Banksovi) jsem viděl Alenu Juráčkovou a Josefa Gazdíka, kteří mne osobně nadchli víc, než původní představitelé. Byli dokonale sehraní, a hlavně zpívali tak, jak v českých poměrech dětské protagonisty slýcháme zpívat opravdu zřídkakdy. V muzikálu jsou navíc i nositeli určitého humoru, jejich rádoby dospělácké hlášky uvádí publikum často doslova do varu. Ve dvou finálních scénách tančí tak, že by se za ně nemusel stydět ani Londýn. Dalo by se říci profesionálové každých coulem, i proto, že Josef Gazdík hrál, tančil a zpíval při nachlazení.
V dalších velkých rolích opět vystupují opory brněnské muzikálové scény, o nichž jsme zajisté psali už po vydařené premiéře – jako bezstarostného kominíka Berta jsem tentokrát viděl charismatického Dušana Vitázka, ve zprvu nerudného George Bankse se proměňuje Martin Havelka, jeho trochu submisivní ženušku ztvárnila bezchybně Jana Musilová, k popukání byl stále hněv Zuzany Maurery v postavě zlé chůvy slečny Andrewsové. A tak dále a tak dále… Celé představení dýchá neskutečnou energií a tudíž lze jen těžko říct, která ze scén je nejlepší. Zda samotný příchod kouzelné Mary k Banksovým, Bertovy kominické taškařice, nenápadná, ale silná epizoda se stařenkou krmící ptáčky nebo dětem hrůzu nahánějící (a snad i v dnešní době trochu výchovné) hudební číslo obživlých hraček Zlobí, děti zlobí. Či snad až pohádkový závěr, kdy rodiče dojdou k poznání, že mohou být pro děti užitečnější, než sebelepší chůva? Byl jsem až překvapen, jak výborná inscenace Petra Gazdíka dozrála a jak strhující představení stále zvedá diváky ze sedadel. A hladí po duši. Obdivuhodné!
Psáno z reprízy 6. prosince 2016. Dirigoval Dan Kalousek, hráli Ivana Vaňková, Dušan Vitázek, Martin Havelka, Jana Musilová, Zdena Herfortová, Tomáš Sagher, Karel Mišurec, Alena Juráčková, Josef Gazdík, Miloslav Čížek, Zuzana Maurery, Jana Gazdíková, Hana Horká a další.
Ilustrační foto: jef a Tino Kratochvilové