Muzikálová balada opět v Brně
Biskupský dvůr, který patří do areálu Moravského zemského muzea, je již několik let nádhernou letní scénou Městského divadla Brno, na které se odehrály klasické zpěvohry (například Noc na Karlštejně), původní hudebně dramatické inscenace tvořené právě pro toto prostředí (Baron Trenck či Mendel) a na léto 2016 dramaturgie připravila inscenaci, která již jednou na repertoáru MdB byla. Muzikálová balada vznikla podle známého pohádkového dramatu Julia Zeyera Radúz a Mahulena a měla svou světovou premiéru 8. listopadu roku 1997. Hrála se až do roku 2002 a zaznamenala 91 repríz. 36 295 diváků se v těch letech nechalo okouzlit křehkým příběhem, jehož autory byli libretista a režisér Stanislav Moša s hudebním skladatelem, kytaristou a folkovým zpěvákem Petrem Ulrychem. Ten nesmrtelný příběh tentokrát zaznívá ve východoslovenské pověsti, zaznamenané například Boženou Němcovou. Má však více předků ve svém putujícím sujetu: Od básnického díla Inda Kálidásá – Vikramórvašíja, přes řeckou Pýramos a Thisbé až po Shakespeara a jeho nesmrtelné dílo – Romea a Julii. Ovšem Zeyer svůj romantický příběh zdivadelnil a dvojice současných autorů dala Radúzovi a Mahuleně kouzelně současný, a zároveň poetický lidový plášť.
Velký zájem diváků i počet repríz byl dobrou inspirací pro dramaturgii, která titul zařadila po létech v nové inscenaci, s působivou dekorací (Jaroslav Milfajt), s funkčními kostýmy (Andrea a Adéla Kučerovy) a v novém hudebním nastudování (Dan Kalousek) známou muzikálovou baladu právě na letní scénu na Biskupské dvoře.
Živou hudbu zde tentokrát zastupuje „jenom“ zobcová flétna průvodce příběhu Vratka, Stanislava Slováka. A je to právě a jedině herec Slovák, který hrál v původní inscenaci a hraje i dnes. Jinak úplně všichni protagonisté jsou noví členové MdB, umělci, kteří možná inscenaci viděli ještě jako děti. V podmínkách letní scény (hraje se za každého počasí) není možné počítat s kompletním nasazením „živých“ hudebníků. Ale ozvučení prostoru (Milan Vorlíček) bylo tak kvalitní, že spolu s živým (mikroportovaným) zpěvem vyzněla hudba i zpívané pasáže úplně přirozeně.
Podívejme se tedy na protagonisty příběhu: Radúze hrál Aleš Slanina, kumštýř mnoha tváří. Známe ho jako komediální Dafné v Sugar, i jako Freda z muzikálu Johnny Blue, nebo Sama z titulu Duch. Jeho Radúz je opravdový romantický hrdina, plný vášně a skoro radostného bolestínství. Typická Zeyerovská figura. Jeho partnerkou Mahulenou je křehká, čistá a trpící Andrea Zelová. Docela jiná než v jiném romantickém díle, jako hlavní představitelka Divé Báry. A úplně jiná, než vězeňkyně Hunyaková v Chicagu. Herečka s bohatým rejstříkem, která rozehrála svou Mahulenu opravdu dojemně. Matku Zemi zpívala Viktória Matušovová, slovenská zpěvačka, nositelka několika zpěváckých cen, multiinstrumentalistka, která je už třetím rokem posilou souboru. A její sólo Matky Země dalo znát, jak své řemeslo ovládá. Radovida, rádce kralevice Radúze, hrál dnes už mediálně známý Jakub Zedníček, jenž citlivě sehrál roli starostlivého přítele. Další mladé posily souboru, Runa Lucie Bergerové, Prija Hany Kovářikové, Živa Kataríny Mikulové, předvedly zcela profesionální herectví i zpěv. Opět se ukázala vynikající pracovní atmosféra divadla, kde jsou všichni zvyklí na vysoké nasazení.
Romantickou baladu vhodně doplňují taneční kreace. Moderní, i ty na lidovou notu. Nijak se vzájemně nebijí. stejně, jako ta umně prokomponovaná hudba Petra Ulrycha. Choreografie vytvořil a s ansámblem nastudoval Michal Matěj. Nádherné prostředí Biskupského dvora, s pozadím katedrály Petra a Pavla, vytváří sugestivní atmosféru, která podtrhuje úspěšný remake Radúze a Mahuleny.
Foto: jef a Tino Kratochvilové
