Dnešní článek v našem internetovém magazínu námětově vybočuje ze všech dosud uveřejněných. V sobotu 24.ledna měla totiž v Divadle J.K.Tyla v Plzni premiéru opera Petra Iljiče Čajkovského PANNA ORLEÁNSKÁ. Ne, nechceme naši působnost posouvat do světa opery a operních recenzí. Co tedy spojuje Čajkovského operu s muzikálem? Za prvé námět – stejnou látku si zvolila k muzikálovému zpracování autorská trojice Ondřej Soukup – Gabriela Osvaldová – Jiří Hubač. A za druhé – osobnost Jana Kříže, známého muzikálového herce a zpěváka, účastníka TV show Česko hledá Superstar /účinkuje např. v muzikálech Touha, Řek Zorba, Kniha džungle nebo koncertním pořadu Světem muzikálu/, který tentokrát navrhl pro tuto operu scénu.
Viděli jsme hudebně i výrazově zcela jinak zpracovaný příběh – pojďme tedy porovnat zcela neporovnatelné, muzikál s operou. Hned v úvodu musíme konstatovat, že příběh Jany z Arku přitahuje hudební skladatele jako magnet již několik století. Polemizujeme-li dnes nad mnoha muzikálovými Draculy, Monte Cristy nebo Kleopatrami, podívejme se kolikrát se již na scéně hudebního divadla objevila Johanka /s využitím materiálu dramaturga opery DJKT v Plzni Zbyňka Brabce/:
1789 – Gaetano Andreozzi: Giovanna d’Arco, ossia La pulcella d’Orléans (opera)
1790 – Rodolph Kreutzer: Jeanne d’Arc a Orléans (opera)
1821 – Michel Carafa: Jeanne d’Arc a Orléans (opera)
1821 – Robert von Gallenberg: Jeanne d’Arc (balet)
1827 – Nicolo Vacci: Giovanna d’Arco (opera)
1830 – Giovanni Pacini: Giovanna d’Arco (opera)
1837 – Michael William Balfe: Joan of Arc (opera)
1840 – J.V. von Püttingen: Johanna d’Arc (opera)
1845 – Giuseppe Verdi: Giovanna d’Arco (opera)
1876 – August Mermet: Jeanne d’Arc (opera)
1881 – P.I. Čajkovskij: Panna orleánská (opera)
1886 – E.N. von Reznicek: Die Jungfrau von Orleans (opera)
1890 – Charles Marie Widor: Jeanne d’Arc (baletní pantomima)
1938 – Artur Honegger: Jeanne d’Arc au bucher (scénické oratorium)
1956 – André Jolivet: La vérité de Jeanne (scénické oratorium)
1976 – Giselher Klebe: Das Mädchen aus Domrémy (opera)
2000 – Ondřej Soukup: Johanka z Arku (muzikál)
Skutečně úctyhodný výčet, vezmeme-li v potaz, že Johance věnovali, jako málokteré historické osobnosti, pozornost francouzští, italští, němečtí i angličtí operní skladatelé.
Podívejme se alespoň stručně na děj a obsazení osobami u třech u nás nejčastěji hraných provedení – krom populární muzikálové Johanky jsou to právě opery P.I.Čajkovského a Giuseppa Verdiho. Zajímavostí je, že ze zmíněných třech autorů jediný Verdi a jeho libretista Temistocle Solera nenechali Johanku zemřít na hranici, nýbrž v boji, byť vycházeli, stejně jako Čajkovskij, z dramatu F.Schillera.
Giuseppe Verdi: Jana z Arku
Osoby: Jana z Arku /soprán/, Giacomo – její otec /baryton/, Karel VII. – král Francie /tenor/, Talbot – anglický vojevůdce /bas/, Delil – francouzský důstojník /tenor/
U nás tuto operu uvedlo naposled Národní divadlo moravskoslezské Ostrava v roce 2001.
Děj začíná ve Francii roku 1429. Král Karel VII. se chce vzdát trůnu. Modlí se u sochy Panny Marie a skládá zbraně. Svou motlitbou probudí Janu, která spí poblíž. Ta jej přesvědčuje, aby s ní táhl do bitvy proti Angličanům, k čemuž jí nabádají andělské hlasy. Francouzská armáda skutečně vítězí a Jana se hodlá navrátit k životu prosté venkovanky. Král Janě přiznává, že ji miluje. Tu však nebeské hlasy varují před světskou láskou. Při korunovaci Janin otec Giacomo obviní krále z rouhačství a Janu ze spojení s ďáblem. Burácení hromu jeho prokletí zdánlivě potvrzuje. V Burgunďanech Jana vzbuzuje strach a vydají ji Angličanům, kteří ji chtějí odsoudit a upálit jako čarodějnici. Jana se modlí a žádá Boha o spásu. V Giacomovi se probudí otcovská láska a pomůže jí na svobodu. Jana se znovu ujímá velení a dovede Francouze k slavnému vítězství. V rozhodující bitvě je však raněna a umírá.
Petr Ilji Čajkovskij: Panna orleánská
Osoby: Johanka z Arku /mezzosoprán/, Thibaut – její otec /bas/, Karel VII. – francouzský král /tenor/, Agens Sorel – jeho snoubenka /soprán/, Raimond – Johančin ženich /tenor/, Dunois – francouzský rytíř /baryton/, Lionel – burgundský rytíř /baryton/, Arcibiskup
Poslední nastudování v Čechách – DJKT Plzeň, premiéra 24.ledna 2009, v hudebním nastudování dirigenta Jiřího Štrunce a v režii Zbyňka Brabce. V titulní úloze alternují Jana Tetourová a Veronika Hajnová-Fialová.
Johanka se má provdat za mládence Raimonda. Nebeské hlasy jí však radí zříci se lásky, postavit se do čela francouzského vojska a dovést dauphina Karla na trůn. Přestože ji otec varuje před spojením s peklem, odchází Johanka splnit svůj úkol. Karel mezitím dlí se svou snoubenkou na zámku Chinonu. Přestože jej rytíř Dunois povzbuzuje k převzetí velení vojska, Karel uvažuje o útěku. Přichází však arcibiskup a sděluje králi, že se stal zázrak: Do čela francouzského armády se postavila neznámá dívka a porazila nepřítele. Karel uvěří v její poslání a svěřuje jí vojsko. V další bitvě Johanka opět vítězí a má možnost zabít protivníka – burgundského rytíře Lionela. Zamiluje se do něj a přesvědčí ho bojovat na straně Francouzů. V Remeši je Karel korunován králem. Vystupuje Johančin otec a proklíná ji za spojení s peklem. Zastává se jí Dunois , ale hřmění stvrzuje klatbu.
V lese se znovu Johanka setká s Lionelem a oddávají se krátce své lásce. Nepřítel Lionela zabíjí a Johanku zatýká. 14.května 1431 ji soudce nechává jako kacířku a čarodějnici v Rouenu upálit na hranici.
Ondřej Soukup – Gabriela Osvaldová – Jiří Hubač: Johanka z Arku
Osoby: Johanka z Arku, Raimond – její ženich, dauphin Karel – pozdější král, La Hire – velitel vojsk, Beaudricourt – velitel pevnosti, Arcibiskup, Operátor – komentátor děje
Premiéra 31.března v Divadle TaFantastika.
K Johance promlouvají nebeské hlasy a svěřují jí úkol, postavit se do čela francouzských vojsk. Ta se vydává na cestu za velitelem pevnosti, přestože se jí Raimond snaží zadržet. Tajně ji sleduje. Beaudricourt, vyděšen jejím proroctvím, ji vysílá na královský dvůr. Zde se oddává mladý dauphin svým hrám a boji nevěnuje pozornost. Neumí se rozhodnout v dalším postupu armády. Nakonec Karel jmenuje vrchním velitelem La Hirea. Johanka zocelí vojsko a společně vyhrají první bitvu. Do La Hirea se zamiluje. Angličané ustupují a Karel je v Remeši korunován. Přes své díky nese nelibě Johančin rostoucí vliv. Raimond nadále přemlouvá Johanku k návratu domů. Ta chce však v bojích táhnout dál. U Compiégne Angličané Johance nastrojili past a burgundský vévoda ji zajme. Zoufalý Raimond se pokouší neúspěšně zabít La Hirea – nakonec společně doufají, že král zaplatí za Johanku výkupné. Ten ji však již nepotřebuje. Johanka vzdoruje mučení, ale biskup na ní lstí vynutí přiznání. Johanka odchází na hranici. Kat vypráví, jak z popela vyhrabal její srdce, které nešlo upálit….
Jak vidno – jeden příběh, a několik zpracování. Krom titulní postavy se i další hrdinové mění. Zatímco v muzikálu a Čajkovského opeře se Johanka zamiluje do rytíře, ve Verdiho provedení přímo do krále. Pozoruhodné je rovněž, že se v muzikálu neobjevuje postava Johančina otce, pro ostatní díla klíčová. Jeho úlohu částečně supluje Raimond.
Každopádně se všem milovníkům tohoto muzikálu naskýtá možnost vidět, jak příběh zpracoval geniální ruský skladatel sto dvacet let před premiérou nového pojetí v Ta Fantastice. Navíc v neotřelém scénickém designu muzikálové osobnosti Jana Kříže.
Srovnání může být o to zajímavější, že se muzikál Johanka z Arku vrátí na scénu Divadla Kalich na podzim tohoto roku.
Foto: Marta Kolafová /DJKT Plzeň, scéna z opery Panna orleánská/
