Broadwayským muzikálem Sliby chyby odstartoval soubor muzikálu a operety Divadla J.K. Tyla v Plzni pestrou plejádu divadelních premiér v nové sezoně 2009/10. Tato hudební komedie vznikla podle oscarového scénáře k filmu Byt, jehož autorem je filmař Billy Wilder, kterého má snad každý v paměti ve spojitosti s filmem Někdo to rád horké. V roce 1968 vznikla muzikálová verze Bytu pod názvem Promises Promises (Sliby chyby) hudebního skladatele Burta Bacharacha, textaře Hala Davida a dramatika Neila Simona. Muzikál získal dvě ceny Tony Awards a při prvním uvedení na Broadwayi se mohl pochlubit počtem 1281 repríz. Popularitě muzikálu zajisté pomohla zmíněná filmová předloha s Jackem Lemmonem v hlavní roli. U nás se hrál dosud šestkrát, poprvé v roce 1972 v Olomouci a naposled v roce 2007 v Opavě a v pražském Divadle pod Palmovkou. Plzeňští diváci se s ním setkávají poprvé.
Hlavním hrdinou příběhu je Chuck Bellock, řadový úředníček velké pojišťovny, věčný smolař, toužící po postupu, oslnivé kariéře i lásce půvabné Fran Kubelikové. Ta je ovšem nešťastně zamilovaná do samotného generálního ředitele, samozřejmě ženatého. Chuckova situace vypadá beznadějně, ovšem jen do doby, než si jeho malý byt začnou půjčovat nadřízení v milostným hrátkám… Romantická komedie tak postupně dostává dost hořké podtóny. Dramatik Neil Simon připsal do jevištní podoby muzikálu řadu scén, kde zhmotňuje sny a představy nepodařeného kariéristy Chucka, s nimiž se formou jevištních vsuvek obrací přímo k divákům. Nutno dodat, že muzikálová verze v mnoha aspektech za filmovou silně pokulhává. Hitmaker Burt Bacharach (napsal např. řadu písní pro Barbru Streisand) v tomto případě moc hitů nenabídl, snad s výjimkou šansonové písně „Své srdce na klíč dám“. Sliby chyby zkomponoval formou uzavřených hudebních čísel, která jen dokreslují klasické činoherní situace, rovněž nikterak originální. Jeho hudba se sice na první poslech jeví jako melodicky bohatá, avšak místy zní až zoufale prázdně, byť jí orchestr vedený dirigentem Jiřím Petrdlíkem interpretuje velmi temperamentně. Zvukově nepřirozeně působily přechody mezi zpěvem a mluveným slovem.
Dílo je spíš klasickou hudební komedií, než plnokrevným muzikálem a hodí se lépe pro činoherní soubory. Jeho nejsilnější stránkou je samotný námět. Režisér Martin Pacek rozehrál muzikálovou podívanou tentokrát v komornějším hávu, což titulu prospělo. Určitou výjimku tvoří několik sborových scén, jako například kýčovitý vánoční večírek, stylizované výstupy sekretářky Olsonové a Marge MacDougallové nebo vtipně vystavěné hudební a taneční scénky skupinky vykutálených ředitelů. Právě ve zmíněných výstupech se také Martin Pacek nejvýrazněji uplatnil jako choreograf. Výborným partnerem mu v realizaci inscenačního záměru byl scénograf Ivo Žídek, který důvtipně vykouzlit takřka ideální a realistický obraz kanceláří, útulného baru i zmíněného nevelkého bytu, který se vlastně postupem děje proměňuje v soukromý hodinový hotel s kuriózní platbou – příslibem služebního postupu. Povedené jsou i kostýmy z dílny návrháře Jana Růžičky, dokonale všední v případě hlavního hrdiny, dostatečně výrazné u Peggy a Marge, snad jen v případě slečny Kubelikové by mohly být o něco odvážnější, zejména, když jí hraje mladá a atraktivní Soňa Borková.
Úloha Chucka Bellocka je v muzikálové literatuře poněkud nevšední – její hrdina by měl být vlastně úplně nevýrazný, nenápadný, zkrátka zcela obyčejný… Asi jako Amos Hart v Chicagu. Do této ne zrovna lehké role se převtělil přesvědčivě Jan Kaštovský, byť se domnívám, že Nikola Šuhaj nebo Mauglí odpovídá jeho hereckému naturelu lépe. Mezi nemnoha sólisty muzikálového souboru bychom však lepšího představitele těžko hledali, Kaštovskému výborně vychází zejména komediální poloha role. V emocionálnější poloze je přesvědčivější jeho herecká partnerka Soňa Borková coby Fran Kubeliková, velmi talentovaná posila plzeňského týmu, dobře vybavená herecky, pěvecky i pohybově. Uvážíme-li, že před týdnem poprvé hrála exponovaný part Velmy Kellyové v Chicagu, byl její výkon v tomto kontextu opravdu excelentní. Herecky velmi přesný byl i Bronislav Kotiš v úloze ambiciózního nevěrníka Sheldraka a také činoherec Jaroslav Someš coby brilantní představitel epizodní postavy doktora Dreyfusse. Trefné je i obsazení čtveřice povedených občasných uživatelů Chuckova bytu, jimiž jsou Petr Kukla, Jiří Untermüller, Roman Krebs a Radek Štědronský Shejbal. V Peggy Olsonovou se proměňuje výrazná, avšak nepřehrávající Venuše Dvořáková, u níž lze ocenit, že nesklouzla k herecky laciné exhibici. Sexuchtivou Marge zdařile odehrála při premiéře Lucie Zvoníková (alternuje Kamila Borovská), v pěveckém partu bych si ale představoval poněkud drsněji zabarvený hlas, jakým v minulosti disponovala například Jana Matiášková.
Sliby chyby jsou i přes zmíněný broadwayský úspěch průměrnou hudební komedií, jejíž originální námět bohužel sráží celá řada okoukaných klišé. Nad onen průměr ji v Plzni povyšuje jen herecké nasazení hlavních protagonistů a pečlivé hudební nastudování Jiřího Petrdlíka.
PLZEŇSKÝ DENÍK 6.10. 2009
Foto: Pavel Křivánek
1) Roman Krebs, Soňa Borková, Radek Štědronský Shejbal a Jan Kaštovský
2) Jan Kaštovský jako Chuck Bellock
3) Jan Kaštovský, Soňa Borková a Jaroslav Someš
Další snímky z muzikálu Sliby chyby najdete v naší galerii, v sekci DJKT Plzeň.
