Brněnští diváci si již zvykli, že v „Dělnickém domě“ v Židenicích má své sídlo jedinečné divadlo. Umělecký šéf, zakladatel a zpěvák Jiří Vondrák jej nazval Divadlo šansonu. Hostuje zde hodně umělců z různých jevištních žánrů, které spojuje láska ke starému pěveckému žánru pařížských šantánů a ulic, k šansonu. V Čechách má docela zřejmou tradici. Od Ljuby Hermanové přes Hanu Hegerovou až po Lenku Filipovou nebo Janu Musilovou. Mužské zastoupení u nás není a nebylo tak bohaté, pokud nepřipomeneme některé písně Jiřího Suchého, Jaromíra Nohavicy a dalších folkařů, kteří mají ve své tvorbě občas k šansonu velmi blízko.
Žije však v Čechách jedna královna, která se cítí být především herečkou a prý ani netušila, že také může být šansoniérkou, dokud jí o tom nepřesvědčilo její divadelní okolí. Je to Chantal Poullain. Ve svém večeru koncem října se představila s orchestrem Divadla šansonu a se svým hostem, který zase naopak hostil jí, s Jiřím Vondrákem. Nezaměnitelný hlas a nádherná čeština s francouzským přízvukem tvořila vždy výraz, na který posluchač nezapomene. Od časů představení Šašek a královna (se svým tehdejším partnerem Bolkem Polívkou) okouzlila tato Francouzka domestikovaná u nás své diváky. Okouzluje je svým herectvím i dnes. Na zájezdech, ale především v pražském Divadle Ungelt. Ale až Jiří Vondrák, kdysi brněnský soused manželů Polívkových, pozval Chantal do svého divadla a dal jí prostor, aby se mohla naplno projevit jako hvězda šansonu. Opravdu hvězda. I když nastydlá, jak sama řekla, nemohla své diváky zklamat, proto tam stála, občas bokem krátký kašel, aby pak do mikrofonu zazpívala všechno to krásné, co má v repertoáru. Chantal Poullain umí navázat velmi příjemný kultivovaný kontakt s diváky. Je v něm úsměv, pohoda a upřímnost. Ale když pod jevištěm začne kroužit nezvaný kameraman z jakési televize a ruší ji i diváky, tak ho klidně, s úsměvem a ironií vyhodí.
Jiří Vondrák někdy uprostřed recitálu nechal zpěvačku odpočinout a nastoupil sám se svou kytarou a svým repertoárem. Je to zčásti folk, zčásti šansón, kterým se představuje. Ale není důležité, jak ten žánr pojmenujeme. Zajímavější je jeho kultivovaný hlas a moudré písničky. Vondrák brněnské diváky určitě nepřekvapil, protože ho znají a znají repertoár, který se tak příjemně poslouchá. Jenom, bohužel, jako interpret není tak medializován, jako postavy pražského hudebního světa. Byť sám televizní autor, režisér, je obecně v Česku jako zpěvák téměř neznámý. Ale možná to sám tak chce. Nechce svou tvář a svůj hlas „profláknout“ přes média a nakonec, asi na to při svém naplněném pracovním programu ani nemá čas.
Ještě je nutní zmínit se o Orchestru divadla Šansonu. Šest hráčů na smyčcové i žesťové nástroje, bicí i klavír. Ale především nádherné citlivé aranžmá, z kterého dýchala atmosféra Paříže. Nevím, kdo je autorem aranžmá, snad pianistka Šárka Králová…?
V brněnském Dělnickém domě zase dozněl jeden povedený koncert. Následovat budou další. Třeba Jiří a Ondřej Suchých se svým programem „Já na bráchu“, nebo Vondrkabaret číslo tři, v němž jako hlavní host Jiřího Vondráka vystoupí legendární skupina FOLK TEAM, dále pak Jana Musilová, Lenka Filipová nebo hudební recitál Jana Zahradníka. Je z čeho vybírat. Ale pozor, divadelní sál je většinou vyprodán. A místa u stolků nejsou číslována. Chcete-li sedět blíže k šansonierům – a to obyčejně stojí za to, musíte přijít do sálu tak 30 minut předem.
Foto: Archiv Chantal Poullain
