V Divadelních novinách, v téměř povinné četbě všech, kteří se o jevištní umění jakkoli zajímají, vychází pravidelně pozoruhodná rubrika – SUKCES A PROPADÁK uplynulého měsíce. Podílí se na ní celý kolektiv redaktorů a spolupracovníků zmíněného periodika a tudíž, vedle oblíbeného kritického žebříčku, poskytuje relativně objektivní posouzení toho kterého představení. Snad poprvé v novodobých dějinách Divadelních novin se stalo, že oba „tituly“ získaly v jednom měsíci dvě právě odpremiérované muzikálové inscenace. List se totiž zabývá celým spektrem divadelních žánrů, tedy činohrou, operou, operetou, muzikálem, baletem i alternativním divadlem a tudíž může, na rozdíl od našeho magazínu, věnovat hudebnímu divadlu jen omezený prostor.
Protože zejména premiéra Kudykama vyvolala řadu rozporuplných reakcí, rozhodli jsme se, poněkud netradičně, zařadit na naše stránky nejen přetisk krátkých citací z Divadelních novin, ale také několik úryvků z recenzí renomovaných autorů, kteří obě inscenace hodnotili. Záměrně je ponecháváme bez komentáře, ovšem k projektu na scéně Státní opery si nemohu odpustit malou vzpomínku: Kdysi jsem, ještě jako středoškolský student, těsně před rokem 1989, navštívil pohostinské představení nejmenovaného proslaveného pražského souboru na scéně Západočeského divadla v Chebu. Byla to velká společenská událost a kdo by chyběl, nebyl by, jak se dnes s oblibou říká „in“, byť jsme to slovo tehdy ještě neznali. V hledišti se sešla celá místní honorace – mezi diváky jsem poznával paradoxně jak soudruhy z místního okresního výboru, tak bývalé továrníky, ale i učitele, profesory, lékaře a novináře. Herci, povětšinou známí z televize, sehráli jakousi filozoficky laděnou dobovou činohru, z níž mi nezůstal v hlavě ani název. Jejímu smyslu ani obsahu nikdo nerozuměl. Ale krom dělníků z místní Esky, kteří o přestávce odešli, si to nikdo nebyl ochoten přiznat. A tak jsem mezi pečlivě ustrojenými páry ve „velké večerní“ slyšel ohlasy typu: „Tedy povím tě, mělo to něco do sebe.“ „Jo, v Praze, tam holt se dělá velké umění“ nebo „Bože, povšimli jste si té intelektuální herecké dikce?“
Mám obavy, aby to s Kudykamem nebylo podobné. Aby těm, kteří ho vychvalují do nebe, nebylo jen trapné říct, že mu nerozumějí, případně, že bezpochyby skvělý textař Michal Horáček vytvořil jen podivnou jevištní slátaninu a velká bublina rychle splaskla. Velmi rád bych se mýlil…
SUKCES MĚSÍCE – MOZART!, Městské divadlo Brno
Uvedením muzikálu Mozart! překročilo Městské divadlo a s ním zdejší muzikálová scéna jednostrannou orientaci na Broadway a West End. Dílo poučené na nejlepších muzikálech, ale vycházející ze středoevropského kontextu, navíc s přesahovým tématem génia, jenž žije obyčejný život uprostřed většinové banální společnosti. Mošův soubor si při tom se ctí změřil síly na jedné z technicky nejobtížnějších partitur, které v této oblasti byly napsány. Mozart! je výjimečné dílo a jeho uvedení se stalo výjimečnou událostí. (Divadelní noviny č. 18/2009)
„Na úchvatnosti, u nás zatím těžko dostižitelné profesionalitě brněnského muzikálu, který Městské divadlo katapultoval do Evropy, má lví podíl vyzrálá, v prolínání obrazových vrstev náročná režie Stanislava Slováka a invenční, možností příkladně pohybově vycepovaného hereckého souboru dokonale využívající choreografie Igora Barberiće…. Ještě jeden faktor povyšuje Kunzeho a Levayova Mozarta! na muzikálovou událost roku. Z němčiny do češtiny převedl dílo Michael Prostějovský, který ve shodě s artistní linií současného nejúspěšnějšího kontinentálního autora hudebního divadla znovu dokázal, že muzikálový text má být básnickým dílem“…(Jiří P. Kříž, Právo 5.10. 2009)
„Právě díky zmíněné autentičnosti se podařilo nahlédnout mnohem hlouběji do vztahů geniálního umělce a jeho rodiny, prostředí, které ho obklopovalo a především, do vztahů Amadea a jeho otce Leopolda. Genialita a průměrnost, střídmost a obscénnost, bezbřehá láska a egoistické vlastnictví někoho. Panská zvůle a závislost génia na ní. Poslušnost a revolta. Hluboká láska a povrchnost. Člověk by řekl: Samá juxtapozice. Samé protiklady. Voda a oheň, meč a chléb…. Popisovat herecké, pěvecké a taneční umění v Městském divadle v Brně je vždy „problém“. Protože člověk musí stále a opakovaně tleskat nadšením a věčně opakovaná chvála se již stává nudnou. Je tomu vskutku tak. Sborové scény v tomto muzikálu nejsou jednoduché. Proto klobouk dolů k jejich nastudování (sbormistr Karel Škarka.) A to ještě museli sboristé tančit, hýbat se, v dost vyčerpávajícím tempu“…(Peter Stoličný, www.musical-opereta.cz, 8.10. 2009)
„Na českém debutu muzikálového Mozarta je vůbec nejcennější, že se v Městském divadle odehrál. V porovnání s inscenací, jaká byla k vidění například ve Vídni, rozhodně nehraje druhé housle. U tak náročného kusu je to radostné zjištění. V Brně hrají Mozarta po svém, s dostatečně vyzrálým souborem, který takto těžkou inscenaci zvládá s hrdostí. Lze to chápat i jako další příslib do budoucnosti.“ (Patrick Fridrichovský, Divadelní noviny, 3.11. 2009)
PROPADÁK MĚSÍCE – KUDYKAM, produkce Michala Horáčka na scéně Státní opery Praha
Tak intenzivně, jako tvůrci lyrikálu Kudykam, tu ještě nikdo veřejnost mediálně nemasíroval. Společenský efekt to jistě mělo, leč dílu samému by slušelo víc skromnosti. Potíž je v matení pojmů: soukromou produkci zaštiťují veřejnoprávní instituce, a dílo samo se potácí mezi uměním a komercí. Přes tři hodiny jednotvárného veršování a několika obehraných hudebních motivů nemohlo zachránit ani hvězdné obsazení, ani pár světlejších momentů v textu a hudbě. Poezie je určena ke čtení, prvoplánově deklamovaná na scéně ztrácí půvab, a když jsou rozbředlá i témata, o nichž se snad mohlo a chtělo hrát, a když chybí logika příběhu, zbývá jen poetické mlno. Bylo naivní křičet ho hlásnou troubou z rozlehlého hlediště Státní opery. (Divadelní noviny č. 18/2009)
„Kudykam nabídl symbolických 2009 veršů. „Není to mnoho, přátelé?“ zeptal by se jistě tvůrců český génius Jára Cimrman a měl by pravdu. Je. Téměř tři a půl hodiny se na diváky valí z jeviště příval slov. To, co v Horáčkových textech jiskří hravostí a intelektem, z jeviště těžkopádně klopýtá a nedokáže se vtěsnat do koryta srozumitelného a pro diváky přitažlivého příběhu. A čím víc se tvůrci snaží příběh vyšperkovat filozofií, moralistní kritikou světa vezdejšího i humorným vylehčením, tím více se přesycený útvar mění v „nepřetržitý rachot prázdných slov“, jak bohužel trefně zazní v jedné z písní… Hapka s Horáčkem označili Kudykam při děkovačce za „mezník, který se povedl“. Obávám se, že jím ale mnoho příznivců své tvorby zklamali. A nic na tom nemění ani premiérové ovace ve stoje. Koneckonců reklamní kampaň se vyplatila a každý máme své přátele. Uvidíme, jak jejich podivuhodnou férii přijme běžné publikum.“ (Radmila Hrdinová, Právo, 23.10. 2009)
„Velkonákladová produkce původního muzikálu Michala Horáčka a Petra Hapky, která se usídlila v budově Státní opery, odpovídá několikaměsíční masivní mediální masáži, která premiéru předcházela. Nafouknutá bublina, která možná bude plnit hlediště, ale jejímž obsahem přesto nebude zhola nic… Martin se vydává na cestu Penzionem Svět, kterým ho provází snový Kudykam. Martinovo putování, jakýsi rozbředlý vývar z faustovského mýtu, při němž prochází různým prostředím a setkává se s různými individui, bohužel nespěje k žádné pointě. Pokud se jedinou myšlenkou hry a cílem jeho putování má stát setkání s Martinou, je to na více než tříhodinový kolos poněkud málo. Horáček navíc tuto zásadní postavu nechává zazpívat až těsně před přestávkou…. Do bezduchých dialogů nevetkne myšlenku ani talentovaný Vojtěch Dyk (Kudykam), který po herecké i pěvecké stránce patří asi k nejlepším protagonistům večera. Ostatní herci jsou na tom podobně – pokud byli mezi těmi šťastnějšími a libreto jim předepsalo obsáhlejší part, nemají prakticky z čeho tvořit svou postavu.“ (Marcela Ihyane, denik.cz, 24.10. 2009)
Cílem našeho článku není kohokoli odradit od návštěvy jakékoli divadelní produkce, ale poskytnout čtenářům pohled na dvě inscenace různýma očima a tudíž relevantnější. Protože zveřejněné krátké ukázky z recenzí nemohou vystihnout přesně smysl jejich kompletního znění, uvádíme ve všech případech zdroj, kde je lze nalézt celé.
Foto:
Jef Kratochvil (1, 2, 3 – muzikál Mozart!, Městské divadlo Brno)
René Volfík (4 – Kudykam, Státní opera Praha)
Marek Navrátil (5 – kostýmy Kudykam)
