Frankfurtská koncertní síň Jahrhunderthalle slibovala jedinečnou interaktivní muzikálovou show – z více jak dvou tisíc míst k sezení vybavila téměř 1200 židlí speciálními vestavěnými bubínky, díky kterým se mohou diváci zapojit do dění na jevišti. Ale pouze „na pokyn“. Dlouho očekávaný muzikál o Barackovi Obamovi totiž začíná poučením, jak s perkusními židlemi správně zacházet.
Samotné dílo zřejmě nepřišlo v ideálním okamžiku. Obamova popularita totiž klesá nejen v samotné Americe, ale i v Evropě. Čekaly se on něho razantnější politické změny, za předčasné bylo označeno i jeho ocenění Nobelovou cenou. Přesto se podařilo světovou premiéru 17. ledna vyprodat. Tři hodiny dlouhou, a dle většiny kritik značně nudnou show, však někteří diváci zklamaně opouštěli již během přestávky. V německých médiích se objevily poněkud jízlivé komentáře, že když se diváci konečně dočkají finální písně Hope (Naděje), je už skoro půlnoc a těm co vydrželi až do konce tudíž svítá naděje, že se konečně dostanou domů. Dlouhé je čekání i na samotného titulního hrdinu – poprvé se na scéně objeví až hodinu po začátku představení.
Příběh se odvíjí ve dvou liniích. První nás zavádí do zákulisí prezidentských voleb v USA v roce 2008. Titulní postavu nám předkládá ani ne tak na politické úrovni, ale spíše jako emocionálně zajímavou osobnost, která bojuje za smířlivější mírovou světovou orientaci a lepší budoucnost. V druhém plánu můžeme sledovat společenské problémy z pohledu multikulturní komunity žijící v Chicagu v době počínající celosvětové finanční krize, která přináší nové sociální napětí. Děj začíná už před dvaceti lety, kdy Obama působil právě v Chicagu a je v muzikálovém zpracování odvyprávěn pohledem mladých přátel, kteří spolu sdílí jeden byt. Hudební představení dává prostor nejen postavám Baracka Obamy a jeho manželky Michelle, ale také Obamovým politickým soupeřům, jako je John McCain nebo Sarah Palinová. Původní název muzikálu byl inspirován ústředním heslem úspěšné prezidentské kampaně „Yes, we can“ (Ano, my můžeme), ale produkce se nakonec uchýlila k nadčasovějšímu a stručnějšímu „Hope“.
Autor a hudební skladatel Randall Hutchins tvrdí, že během castingů sestavil tým z nejlepších herců, zpěváků a tanečníků mezinárodní hudební scény, většina účinkujících pochází z Ameriky. V některých případech měl skutečně šťastnou ruku – například Jimmie Wilson je neuvěřitelně všestranným umělcem, který je navíc skutečnému Obamovi velmi podobný. Společně s Dellou Miles vystupovali v muzikálu “Sisterella”, který mapuje osudy Michaela Jacksona. Ostatní účinkující v hlavních rolích zase mají zkušenosti z produkcí Cats, Lví král, Starlight Express nebo We Will Rock You. Pestrá směs chytlavých melodií kombinuje celou řadu stylů od blues a gospelu přes rock a pop až po hip-hop. Muzikálu bohužel nepomohl ani značný jazykový chaos – většina dialogů je vedena v angličtině a titulkována špatnou němčinou, v závěru naopak vypravěč mluví německy a na pozadí běží anglický text.
Obsazení hlavních rolí:
Barack Obama: Jimmie Wilson
Michelle Obamová: Della Miles
Shirley Wickerson: Dynelle Rhodes
Elaine Johnson: Love Newkirk
Hillary Clinton a Sara Palin: Tracy Palester
John McCain: David Hanselmann
Reverend Wright: Boysie White
a další
Muzikálový producent Fritz Rau společně s režisérem inscenace Roberto Emmanuelem zatím o budoucnosti nového díla jen spekulují. Rádi by s ním vyrazili na turné po Německu, ale jeho budoucnost prý vidí zejména na zahraničních pódiích. Jejich snem je uvést muzikál Hope v Americe za účasti samotného Baracka Obamy.
Foto: Produkce Hope Musical, BRD
