Bouřlivým aplausem skončila v sobotu 5. června čtyřletá pouť muzikálu Zpívání v dešti po jevišti Velkého divadla v Plzni. Muzikál má původ ve své filmové předloze a divadelní adaptace se dočkal až v roce 1983. Autoři, Betty Comdenová, Adolph Green, Nacio Herb Brown a Arthur Freed, vystavěli na podkladě starších hitů oslnivou show, některými prameny pokládanou za „nejlepší hollywoodský muzikál všech dob.“ Jeho sláva stojí zejména na brilantních tanečních číslech, jenž jsou nad pěveckou složkou v převaze.
Děj muzikálu přivádí diváky do hollywoodských filmových studií, kde právě končí slavná éra němého filmu. Ovšem mluva a zpěv přináší hercům spoustu úskalí, jenž vyúsťují v řadu nečekaně komických situací. Režisér Roman Meluzín muzikál pojal v autorském duchu jako pestrobarevnou a zábavnou retro show. Řadu scén proložil postupně gradujícími filmovými dotáčkami, v nichž účinkují přímo protagonisté plzeňského představení. Jak jsem již naznačil, nejnáročnější je inscenace v choreografické složce, vždyť filmovou hvězdu Debbie Reynoldsovou pro Zpívání v dešti trénoval samotný Fred Astaire. Prvotřídní stepařská čísla jsou základním stavebním kamenem této hudební show a proslavila nejednoho herce a tanečníka, z našich např. Jiřího Korna, který slavné hity z tohoto díla Singin‘ in the Rain a You Are My Lucky Star odstepoval v mnoha zábavných pořadech. Vezmeme-li v potaz, že plzeňský soubor titul zvládl téměř bez výpomoci hostů, musíme konstatovat, že jak režisér Meluzín, tak choreograf Jiří Pokorný a stepařský specialista Zdeněk Pilecký odvedli obrovský kus práce, který zejména ústřední čtveřici posunul za hranici dosavadních možností.
Scénograf Šimon Caban našel oporu v již zmíněných projekcích, které vhodně doplnil řadou neustále přemísťovaných rekvizit. Jeho výtvarné zpracování se může zdát na první pohled málo oslnivé, ovšem většina scén se odehrává ve studivém zákulisí, takže k přehnanému lesku není žádný důvod. S iluzí padajícího deště, oříškem každého divadelního Zpívání v dešti, se scénograf zhostil s vtipem – vodu zkrátka nahradil kouřem a padající déšť filmovým trikem. Za dirigentský pult se postavil během derniéry Pavel Kantořík (alt. Jiří Petrdlík), jenž orchestr řídil pečlivými gesty a dostatečně temperamentně, takže leckteré swingovky šily nohama nejen účinkujícím, ale také mnohým divákům. Dirigent je rovněž netradičně i součástí jednoho hereckého výstupu.
Obsazení všech čtyř stěžejních rolí se mimořádně zdařilo. Excelovali zejména představitelé postav Dona Lockwooda a Cosma Browna Bronislav Kotiš a Jan Kaštovský, kteří plně vyhověli extrémním nárokům choreografie. Herecky temperamentní a zároveň půvabnou Kathy Seldonovou byla Kateřina Šildová, jenž obstála i ve srovnání s okouzlující Debbie Reynoldsovou. Nesnadné role směšně skřehotající hrdinky němých filmů Liny Lamontové se skvěle zhostila Stáňa Topinková – Fořtová. Její výstupy ocenili diváci poprávu bouřlivými ovacemi, byť zpívá v muzikálu pouze jedinou píseň. Z dalších sólistů dostali ve větších rolích příležitost ještě Radek Štědronský Shejbal, Jiří Untermüller a Roman Krebs.
Zpívání v dešti, které bylo nastudováno v Plzni vůbec poprvé, po celé čtyři roky ukazovalo, kde je v současnosti největší síla plzeňského souboru – v klasickém muzikálu. Snad proto se diváci i účinkující s oblíbeným titulem jen neradi loučili.
Foto: Pavel Křivánek
1) Bronislav Kotiš a svůdné tanečnice
2) Šermující kavalír bude muzikálem – Bronislav Kotiš, Kateřina Šildová a Jan Kaštovský
3) Lina Lamontová alias Stáňa Fořtová: “Jsem snad blbá, nebo co?”
4) Bronislav Kotiš s Kateřinou Šildovou
Další informace o inscenacích DJKT Plzeň a kontakt na prodejce vstupenek naleznete zde:
DJKT Plzeň
Předprodej vstupenek DJKT Plzeň
