Důkazem, že ne každá opereta musí nutně skončit happy-endem, jsou vrcholná pozdější díla hudebního skladatele Franze Lehára – Země úsměvů, Carevič a Giuditta. Právě posledně jmenovanou operetu, v uplynulém dvacetiletí nevídanou na české scéně příliš často, připravuje k premiéře operní soubor Slezského divadla v Opavě na tuto neděli.
Franz Lehár /1870-1948/ je pokračovatelem zakladatelů vídeňské operety, jako byl Johann Strauss ml., Franz von Suppé a Karl Millöcker a zároveň nejúspěšnějším představitelem tzv. „stříbrného věku operety“. Přezdívalo se mu „skladatel operet v moll”. Lehár je rodákem ze slovenského Komárna, tedy přesněji severní části města Komárom v tehdejším Rakousko-Uhersku. Studoval housle a skladatelství na Pražské konzervatoři, kde mu Antonín Dvořák poradil, aby se věnoval komponování. Po absolutoriu v roce 1899 se připojil k orchestru svého otce ve Vídni, kde působil jako asistent kapelníka. V roce 1902 se stal dirigentem v historickém Vídeňském divadle, kde se ještě v listopadu téhož roku hrála jeho první opereta Vídeňské ženy. Světový triumf mu přinesla v roce 1905 Veselá vdova, která je dosud společně se Straussovým Netopýrem nejhranější operetou světa. Tím, že jeho poslední díla nekončila happy-endem, v podstatě předznamenal muzikálovou vlnu, která vynesla, alespoň v Americe, nový divadelně hudební žánr na vrchol popularity ještě za jeho života. Zatímco ze skladatelova prvního období zábavných operet se nejlépe prosadila Veselá vdova a Hrabě Luxemburg, později sklízel úspěchy s vážnější Zemí úsměvů a Giudittou. Oba zmíněné tituly svou hudební náročností konkurují opeře a jejich sólové party bývají obsazovány operními pěvci.
Děj Giuditty Lehár zasadil na temperamentní jih Evropy a orientální sever Afriky, přičemž v hudbě propojil skladatel typickou vídeňskou líbivost s exotickou smyslností, která v sobě spojuje různé kultury. Mezi nejznámější hity patří písně Meine Lippen (Moje rety) a Du bist meine Sonne (Jsi mé slunce). Zajímavý je melodram s podkresem orientálně laděného pánského sboru, který vystihuje prostředí a naznačuje povahové rysy Giuditty i budoucnost vztahu ústřední dvojice. Postava Giuditty v sobě nese rozpor temperamentní, vášnivé ženy toužící po absolutní lásce, jakési „operetní Carmen“, jenž sama není schopna pro svou netolerantní sobeckost, lehkovážnost a unáhlenost. Nejdříve uteče od svého staršího a žárlivého manžela k mladému kapitánovi Octaviovi a odpluje s ním do Afriky. Vztah se bortí ve chvíli, kdy Octavio musí na delší čas služebně odjet. Giuditta nutí Octavia k dezerci, ten ale po velkém váhání odchází splnit své vojenské povinnosti. Giuditta reaguje útěkem a rozhodnutím, že se nebude vázat na jednoho muže – bude tancovat a zpívat pro všechny. Octavio nakonec dezertuje a hledá svou velkou lásku. V nočním klubu nachází Giudittu, kterou si zaplatil boháč lord Barrymore. Otaviovi zůstává prázdnota, marnost, samota, …
Kontrastem k tomuto tragickému páru je šťastný vztah zelináře Pierrina a chudé Anity. Odplouvají stejnou lodí s Giudittou a Octaviem vydělat peníze jako hudební umělci. Když se octnou na mizině, najdou pomoc v cizině právě u našich hlavních aktérů a tím se proplétají osudy obou párů až do konce. Pierrino a Anita mají vztah postavený na toleranci, soudržnosti, humorném nadhledu, ne na vášni a proto překonávají problémy snadněji…
Franz Lehár: GIUDITTA
Libreto: Paul Knepler a Fritz Löhner
Překlad: Karel Melichar Skoumal
Úprava zpěvních textů: Vojen Drlík
Úprava: Jana Andělová – Pletichová
Dirigent: Jan Snítil
Režie: Jana Andělová – Pletichová
Choreografie: Jiří Kyselák
Scéna: Martin Víšek
Kostýmy: Eliška Zapletalová
Sbormistr: Kremena Pešakova
Osoby a obsazení:
osoby a obsazení:
Giuditta: Katarína Jorda Kramolišová
Odtavil: Michal Pavel Vojta
Anita: Tereza Kavecká
Pierrino: Zdeněk Kapl
Manuele: Dalibor Hrda
Antonio: Alexandr Vovk
Martini: Peter Soós
Lady Sarah: Šárka Hrbáčková
Lolitta: Zdenka Mervová
Lord Barymore: Martin Táborský
Hostinský: Jan Bednář
Rybář: Daniel Wariš
Dva komedianti: Roman Cimbál, Jaroslav Velička
Španělský pár: Monika Globa, Valerij Globa
Premiéra dne 20. června 2010 od 19 hodin ve Slezském divadle Opava.
Foto: Tomáš Ruta (divadelní plakát) a archivní portrét Franze Lehára
