Nestává se příliš často, aby se na televizních obrazovkách potkaly hned dva zajímavé tituly hudebního divadla. Dnešní sváteční večer je výjimkou – zatímco ČT2 nabídne v hlavním vysílacím čase od 20:00 nejslavnější komickou operu Gioacchina Rossiniho Lazebník sevillský z Teatro Real v Madridu, na ČT1 začne o hodinu později filmová verze neméně populárního muzikálu Funny Girl s Barbrou Streisand v hlavní roli. Přinášíme vám krátké upoutávky na zmíněné pořady. Kterému žánru dáte přednost, je už na vás…
Proslulého Lazebníka sevillského (v originále Il barbiere di Siviglia), jehož melodie znají i neoperní posluchači, zkomponoval Rossini v roce 1816, kdy operní jeviště ovládal stejnojmenný titul dnes pozapomenutého skladatele Paisiella. Dílo na libreto Cesare Sterbiniho skladatel napsal za rekordní tři týdny a použil v něm i hudbu ze svých předchozích oper. Ta přesto působí neuvěřitelně kompaktně, jiskřivě a virtuosně. Premiéra 20. února 1816 v Římě ale patří k největším skandálům v dějinách opery, neboť ten večer představení provázela neuvěřitelná smůla (indisponovaný zpěvák, rozladěná kytara, kočka na jevišti). Brzy ovšem obecenstvo docenilo kvality tohoto díla, které je jednou z nejlépe napsaných buffo oper celé divadelní historie. Příběh šelmovské schovanky Rosiny, nabubřelého doktora Bartola, lstivého učitele hudby Basilia, zamilovaného hraběte Almavivy a vychytralého lazebníka Figara, který suverénně vládne nejen břitvou, ale i skvělým ostrovtipem, za dvě stě let vůbec nezestárl.
Záznam, který dnes nabídne televizní obrazovka, pochází z inscenace madridského Teatro Real z roku 2008. Divadelní režie se ujal E.Sagi, od dirigentského pultu představení řídí G.Gelmetti. V hlavních rolích se představí vynikající pěvci, jako J. D. Flórez, M. Bayová, P. Spagnoli a R. Raimondi. Opera překypuje neodolatelnými komickými výjevy, přesto se objeví i vážnější podtón – například ve slavné árii učitele hudby dona Basilia o pomluvě, která má dodnes svou hořkou platnost. Nicméně autor předlohy, slavný francouzský dramatik Pierre Beaumarchais, napsal, že se chtěl především “oddat svému veselému temperamentu a divadlu vrátit jeho původní radostnou náladu”. Rossiniho zhudebnění na tento úmysl bezprostředně navazuje a stejný cíl si klade i inscenace v Teatro Real ve španělském Madridu.
Slavný americký muzikál Funny Girl napsali hudební skladatel Jule Styne, textař Bob Merrill a libretistka Isobel Lennart. Budoucí divadelní hvězda Fanny Briceová začíná jako sborová tanečnice v malém divadle, kde ji majitel málem vyhodí jako neschopnou. Ve skutečnosti je Fanny jen hodně svéhlavá a její hlavní předností není tanec, nýbrž zpěv a schopnost dělat si ze sebe legraci. Po úspěchu s komickým výstupem na kolečkových bruslích se jí splní největší životní sen: Dostane angažmá ve vyhlášeném muzikálovém divadle Follies, které patří Florenzi Ziegfeldovi. Fanny tam proti režisérově vůli udělá z romantické svatební scény komediální výstup. A opět má u diváků nečekaný úspěch. U její šatny se však objevuje šarmantní hazardní hráč Nick Arnstein, jenž Fanny od první chvíle okouzlí. Stane se jediným mužem, kvůli kterému bude schopná divadlo opustit. A kvůli kterému bude litovat… Ve slavném americkém muzikálu zazářila v jeho filmové verzi z roku 1968 populární herečka a zpěvačka Barbra Streisandová, která za roli Fanny Briceové získala Oscara. Film měl ještě sedm nominací: Za nejlepší herečku ve vedlejší roli (Kay Medfordová), za kameru, zvuk, střih zvuku, původní píseň (titulní Funny Girl) a za hudbu. Přes značný úspěch Streisandové se objevily i negativní reakce, o čemž svědčí jedna z recenzí: „Pokud někomu není jasné, co je na té Barbře tak hrozného, měl by se podívat právě na Funny Girl. Není to dobrý muzikál, ale za jistých okolností by byl alespoň snesitelný. Barbra je ovšem strašná. Má hlasový fond, má komický talent, má dokonce i svůj zvláštní půvab. Hrozné ale je, jak na to pořád upozorňuje. Ve zpěvu jsou to všechny ty afektované přídechy, přivřené oči, házení hlavou atd. V hraní přehnaně emotivní zkraty v jednotlivých scénách, aby každý viděl, jak je schopná “střídat dramatické polohy”. To, co by dobrá herečka vyřešila drobnou intonační nuancí, Streisandová prodává rozmáchlým teatrálním gestem. Bohužel právě za tuto roli dostala Oscara, což ji zřejmě utvrdilo v tom, že to dělá správně. Začátek filmu je ještě zábavný a svěží, ale pak už to jde od desíti k pěti skrz nekonečné množství lyrických songů a zpatetizovaných banalit, jako vystřižených z Pytlákovy schovanky, ale myšlených tentokrát vážně…“
Snímek natočil režisér W.Wyler a osudy Fanny se začnou odvíjet dnes na ČT1 ve 20:55.
Foto: TV promo
