Populární zpěvačka a muzikálová herečka Michaela Nosková je brněnskou rodačkou. Uprostřed studia druhého ročníku na JAMU se vydala do Prahy do televize Nova, kde právě probíhal konkurz do televizní show Česko hledá Superstar. Stala se finalistkou soutěže, která jí vlastně změnila život. Sama na Superstar vzpomíná: „Snad bych si tu soutěž i zopakovala, tedy pokud by bylo možné vynechat pár pádů na nos, přeskočit neustálé bojování o místo na slunci a přesvědčování o tom, že nejsem jen rychlokvaška, co neví, kam se vrtnout.“ Superstar jí otevřela cestu k významným projektům na pražské muzikálové scéně (Jekyll a Hyde, Dracula, Děti ráje, Bídníci, Producenti), vydala dvě sólová alba a napsala ve spolupráci s Pavlínou Červinkovou knihu Já jsem já. Loni se provdala za přítele Jana Horsáka a 16. září porodila prvorozenou dceru Elišku. Poslední týdny trávila temperamentní Míša ve zkušebnách plzeňského divadla, kde se připravovala na roli Adély ve světoznámé Straussově operetě Netopýr (premiéra byla 26. února, podruhé si Michaela zahraje Adélu 31. března). Zdá se, že je typově ideální představitelkou ztřeštěné komorné, která touží po kariéře herečky…
Míšo, v plzeňském divadle vystupujete vůbec poprvé. Jak jste se v západočeské metropoli vlastně ocitla?
„S rolí Adély jsem se toužila poprat už delší dobu, takže když jsem se dozvěděla, že se v Plzni bude dělat Netopýr, zeptala jsem se během zkoušek Dětí ráje režiséra Petra Novotného, jestli mu ‚čistě náhodou‘ nechybí nějaká Adéla. Díval se na mě dost vyděšeně, protože si hned neuvědomil, že operetu zpívám, ale domluvil mi v Plzni u pana dirigenta Kantoříka předzpívání. Takže jsem se s mojí konzultantkou Pavlínkou Břínkovou narychlo part Adély naučila a vyrazila do Plzně. Asi za dva týdny mne potěšil šéf souboru Roman Meluzín tím, že mi roli nabídl. Splnil se tak jeden z mých divadelních snů.“
Zaskočilo vás v Plzni něco? Jak vás mezi sebe členové souboru přijali?
“Musím říct, že se mi v Plzni moc líbí. Klidně bych tady zakotvila, hraje se tu výborné divadlo s bezvadnými lidmi. S podobně přátelským kolektivem se člověk nesetká všude, snad jen v Dětech ráje se také sešla výjimečná parta lidí. Zkrátka se tady cítím příjemně a doufám, že podobný pocit mají i kolegové ze mne. Zaskočilo mě snad jen to, že se tady zkouší jenom od desíti do dvou, ale to je dané repertoárovým provozem, a koneckonců to není nepříjemné. V Praze se většinou před premiérou zkouší ‚hlava nehlava‘.”
S Petrem Novotným se nesetkáváte poprvé. Nejprve jste dohrávala úlohu Fantiny v druhém pražském provedení světoznámých Bídníků, pak jste v Dětech ráje nastudovala jednu z hlavních rolí dospělé Evy. Jak se vám s ním jako s režisérem spolupracuje?
„Práci v Plzni si užívám o to víc právě díky Petrovi. Pro mě je úžasným režisérem, který umí s hercem pracovat a vychází z něho. Dává herci určitou volnost, aby do jeho schématu vložil sám sebe.“
Zatím jste hrála asi v šesti muzikálech a s operetou jste se poprvé potkala v Hudebním divadle v Karlíně, kde vystupujete v Čardášové princezně ve vděčné úloze komtesy Stasi. Jaký je váš vztah ke klasické operetě?
„Čím jsem starší, tím víc se mi líbí… (smích) Dřív jsem si myslela, že je to lehký žánr, který baví jen určitou kategorii diváků. Časem v ní objevuji dobrou zábavu, oddech, který každý potřebuje. Navíc jsem zjistila, že když se má opereta dělat poctivě, je to neuvěřitelně těžké, možná těžší, než leckterý muzikál. Není jednoduché skloubit klasický zpěv, herectví a tanec tak, aby to působilo lehce.“
Do povědomí diváků jste vstoupila jako dívka s šátkem ze Superstar. Co vám tato soutěž dala a vzala?
„Dodnes si myslím, že to pro mě byla správná cesta, ten správný krok. Určitě mi do jisté míry vzala soukromí, ale s tím do toho člověk jde, každý umělec si vlastně zájem publika užívá. Nejdůležitější pro mě je, že se od té doby mohu bavit svojí prací, což se ne každému povede.“
Dá se v dnešním světě šoubyznysu nalézt i osobní přátelství?
„Když jsem vpadla do karlínského divadla, byla jsem tím prostředím naprosto okouzlená a myslela si, že tam musím být pořád. To už teď nedělám. Přijdu do divadla, odehraju si svoje, samozřejmě si s lidmi popovídám, ale pak jedu domů. Nechodím už s nimi na kafe nebo do hospody, ne proto, že bych je neměla ráda, ale protože spolu trávíme hodně času a hrozí ponorkové nemoci. Nechci, aby mne přepadl pocit, že už do toho divadla nechci. Vůbec nejvíc si asi vážím přátelství s Pavlínkou Břínkovou, která se mne ujala asi deset dnů před premiérou Čardášové princezny a od té doby k ní chodím na hodiny zpěvu, pro radu, i jen tak popovídat. Vděčím jí za hrozně moc a je to hlavně její zásluha, že jsem teď v Plzni a zpívám Adélu.“
V muzikálové branži boduje i váš bývalý partner Jan Kříž. Nadále spolu vystupujete v koncertním pořadu Večer světových muzikálů a vypadá to, že jste zůstali kamarády. Plánujete nějaký další společný projekt?
„S Honzou se mi pracuje velmi dobře, protože je to člověk, který zazpívá prakticky cokoli. Když jsme se seznámili, studoval scénografii a téměř nezpíval. Od té doby udělal obrovský pokrok a patří k nejvyhledávanějším muzikálovým hercům. Stojím s ním na jevišti stejně ráda, jako třeba Pavla Břínková s Janem Ježkem. Třeba se potkáme v nějakém muzikálu v Plzni…“
Váš manžel Jan Horsák není z umělecké branže. Kde jste se seznámili?
„Po jistých zkušenostech jsem už partnera z divadelní branže nechtěla. To pak řešíte v práci i doma pořád to samá, bavíte se o stejných problémech, máte společné kolegy. S manželem jsem se seznámila na jedné akci, kde on zajišťoval marketing pro nějakou firmu a já se shodou náhod stala tváří toho projektu. Přeskočila jiskra a bylo to.“
Pobavil mě i váš svatební slib, kdy jste během obřadu uvedla, že budete všude chodit včas a už nikdy do nafťáku nenalejete benzín. Daří se to? A jak vůbec zvládáte účinkovat v několika divadlech, točit desky, psát knihy a starat se půlroční dceru?
„Snažím se… I když s tou dochvilností je to horší. Ale partner už počítá s tím, že se občas někde zapovídám. Často říkám, že mám za manžela světce, který je vlastně na mateřské, pomáhá mi s dcerou a dává mi tak prostor, abych mohla dělat práci, kterou mám ráda.“
Sama říkáte, že s Adélou si plníte jeden z divadelních snů. Jaké jsou další?
„Strašně ráda bych si zazpívala Denisu v Mamzelle Nitouche. To je krásná opereta, v které je co hrát a Denisa by byla moje krevní skupina. Ale musím pospíchat, abych to stihla … (smích) V muzikálovém žánru bych se chtěla vrátit k úloze Lucy z Jekylla a Hydea, kterou jsem zpívala před lety v Karlíně jako svou vůbec první velkou roli. To je můj velký sen, životní srdcová role. Od září se Jekyll bude hrát v Městském divadle v Brně, kam určitě vyrazím na předzpívání. Jsem hodně temperamentní, někdy je i Adéla pro mě málo ztřeštěná, já bych potřebovala hrát Kateřinu ze Zkrocení zlé ženy… Takže možná dalším snem je muzikál Kiss me, Kate.“
Vítězslav Sladký po Plzeňský deník
Foto:
Pavel Křivánek (snímky z inscenace DJKT Plzeň)
Josef Hrubý (rozhovor)
Archiv M. Noskové (portrét)
